Stát není domácnost, neuvědomují si mnozí, kteří tak překvapivě podléhají pravicovému populismu. Škrtat, škrtat, škrtat, hlásají v době hladu ti, kteří utráceli v tučných letech. Problém státního dluhu není ani tak v jeho výši kdysi 24% HDP, dnes 30% HDP, tedy v 1,3 bilionu korun. Problém státního dluhu není v má dáti dal, ale je daleko víc v hodnocení věřitelů, v důvěře věřitelů a v image, v marketingu, ve virtualitě.

Na evropské poměry na tom ČR s 30% HDP zadlužení není tak špatně. Jenže ve světě jsme pořád ještě „emerging market“, nový trh. Nejsme zatím hodnoceni jako silná stabilní robustní evropská ekonomika. A v porovnání s emerging markets je trend růstu našeho dluhu nebezpečný. Je potřeba dát jasně najevo, že umíme tento trend zkrotit. Zastavíme-li ho na 50% HDP, budeme realisté a budeme dobří. K tomu je zapotřebí pár let, nová rozpočtová politika a, opravdu, škrty.

Škrt na stavebním spoření v rozmezí pěti let ušetří 12 miliard, v růstových číslech. Tedy geniální nápad, jedno opatření a budeme na tom o mnoho lépe. Navíc, jak tvrdí ekonomové, stavební spoření neplní svůj účel. Nepomáhá nejslabším, ale naopak vyšší střední vrstvě.

Politicky si nepamatuji, že by někdo tvrdil, že stavební spoření má pomáhat sociálně nejslabším. Ti totiž, bohužel, ve všech společnostech spoří nejméně. Relativně se na to opravdu necítí, absolutně je jejich uspořená částka minimální. Stavební spoření je spořením pro domácnosti s příjmy 30 – 70 tisíc měsíčně. Tedy střední vrstva. Těm ale přeci nemusí stát připlácet, ti mohou spořit sami.

Strašně moc mi to připomíná loňskou děsivou debatu mezi USA a Evropou. Obama na kolenou prosil Evropany: utrácejte. A Němci pyšně tvrdili, že čím větší je krize, tím více jejich populace spoří. Byli na to hrdí.

A o tom je to celé. Střední vrstvy opravdu šetří. Šetří s jasným mezigeneračním výhledem, šetří na penzi, šetří na studium. V naší zemi používají stavební spoření. Proč? Kvůli státnímu 15 % přídavku? Kvůli několika tisícům korun? Těžko. To, o co jde u stavebního spoření, není přídavek, ale státní garance. Sporoinvest je fajn, ale loni prodělal víc jak 5 %. Žádný krátkodobý a méně riskantní nástroj pro neznalé tady není. Zrušit stavební spoření znamená zbavit střední třídu posledního garantovaného nástroje spoření. Znamená to tedy říct: kašlete na spoření, fakt to utraťte. Znamená to také říct, chovejte se jako zvířátka. Proto je to nemoudré.

Moudré je v průběhu let, třeba pěti, snížit státní přídavek. Klíčové je ale zanechat státní garanci. Anebo konečně nazvat věci pravými jmény, třeba stavební spoření nahradit II. penzijním pilířem, anebo při zavedení školného zavést také slušné studijní spoření. Zkrátka, politicky i ekonomicky moudré je pěstovat dobré vlastnosti, finanční i mezigenerační odpovědnost střední třídy, a ne ji hnát pravicovým populismem do náruče okamžité útraty a okamžité spotřeby. Nevytvoří-li další vláda garantovaný studijní nebo penzijní spořící systém, ať zanechá státní garanci stavebního spoření.

Převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce

Autorka je předsedkyní Evropské demokratické strany, kandiduje do PS na kandidátce KDU-ČSL