Už není za koho se schovat. Hnutí Starostů a nezávislých musí mluvit samo za sebe

Starostové a nezávislí (STAN) se po svém dosavadním životním úspěchu, kdy díky koalici s vykroužkovanými Piráty dosáhli na rekordních 33 mandátů, ocitli v problémech. „Novosvětská symfonie“ Jana Farského tahá za uši a i otazníky vznášející se nad financováním strany mohou snadno způsobit pokles popularity. Anebo také ne, avšak i kdyby ne, stejně se hnutí STAN ocitá v docela kritické fázi své existence. „Stanisté“ musí najít zřetelnější tvář a profil, zvláště když s nimi po loňské kroužkovací revoluci už asi nikdo nebude chtít do volebního bloku.

Matička TOP 09

V celostátní politice se STAN usadil roku 2010 díky symbióze s TOP 09. Kvůli tehdy platné desetiprocentní klauzuli formou pouhého umístění zástupců STANu na kandidátní listiny „topky“. Uskupení tak v úspěšných volbách (16,7 %) vystupovalo pod názvem TOP 09 s podporou Starostů. Psali to gramaticky správně, s velkým S, nelhali, ovšem zároveň trochu počítali s tím, že voliči budou esko číst jako malé a získají dojem, že TOP 09 podporují skoro všichni čeští starostové. Dlouhodobě jde mezi občany o nejdůvěryhodnější součást politického systému a dodnes mnoho lidí považuje hnutí STAN za v podstatě odborovou organizaci všech komunálních politiků. Leč skutečnost je mnohem prozaičtější: drtivá většina z více než šesti tisícovek starostů (a starostek) ke STANu nepatří čili Starostů je mezi starosty statisticky celkem pomálu.

Nicméně řada z nich nepopiratelně patří k úspěšným komunálním politikům a již v dobách spolupráce s TOP 09 mohl STAN přispět do společného podniku nejen marketinkově šikovným názvem, ale i několika zajímavými osobnostmi, celostátní organizační strukturou, a právě i ukotvením v komunální a regionální politice včetně specifické bašty v Libereckém kraji. Hvězda TOP 09, postavené na kouzlu osobnosti Karla Schwarzenberga a politicko-ekonomické síti Miroslava Kalouska, však začala pomalu vyhasínat a mezi oběma partnery to čím dál tím víc jiskřilo. Ve volbách 2013 ještě dohromady získali skoro 12 % hlasů, pak ale následoval rozvod.

Na pirátské stezce

STAN zkusil registrované partnerství s KDU-ČSL. Když ale záhy po startu nenabralo takové preference, aby se s jistotou přehouplo přes desetiprocentní laťku, lidovci ho radši rychle odpískali. STAN musel jít do voleb sám (s Janem Farským jako leaderem) a kritickou situaci zvládl, byť s odřenýma ušima, když získal něco přes pět procent hlasů a šest mandátů.

I s malým klubem na sebe dokázal upozornit, opoziční role mu svědčila. Díky spjatosti s komunální politikou, neideologičnosti a praktičnosti se STAN dle sociologických šetření stal pro řadu voličů oblíbenou „dvojkou“, plánem B, kdyby neměli koho volit nebo je jejich hlavní favorit zklamal. Český volič ovšem disponuje pouze jedním hlasem, a pozice dvojky je tudíž více než ošemetná.

Boj proti Andreji Babišovi nakonec vyústil ve dva bloky, přičemž „stanisté“ zakotvili u Pirátů. Mnozí v tom viděli remake ideální aliance, kdy se pragmatický subjekt reprezentující v očích voličů malebnost českých a moravských obcí a městeček spojí s ideově vyhraněnějším partnerem. Co na tom, že v prvním případě šlo o konzervativní TOP 09, nyní o liberální Piráty. Touha po změně i znechucení z pandemie a vládního protiepidemického chaosu vyhnaly preference PirSTANu hodně vysoko. Leč až příliš vysoko na to, co tato koalice a její premiérský kandidát Ivan Bartoš mohli trvaleji unést.

Průzkumy od počátku PirSTAN varovaly, že jeho voličská podpora není pevná. Následný úprk od Pirátů se pak projevil i odlišnou strukturou voličské přízně: zatímco kandidátní listiny se tvořily v poměru 2:1 pro Piráty, v říjnu poměr příznivců činil zhruba 1:1 či podle agentury STEM 60:40 neboli 3:2. A mnozí voliči, kteří nechtěli Babiše, ale nemuseli ani Fialu, prostě na kandidátce PirSTANu kroužkovali Starosty. Ti tak získali 33 čili 16,5 % křesel v parlamentu, avšak jejich podpora u voličů bude stále spíše jednociferná.

Z komunálu do celostátu

Nicméně nyní si již musí poradit opravdu sami. Už musí oslovit voliče výhradně vlastními politiky, programem, činy ve vládě. Už jim nepostačí dobrý kredit z komunálu. Už se neschovají za knížecí kabát ani pirátskou vestu. A právě proto mohou i snadno ztroskotat.

Celostátní politika vyžaduje postoje k celostátním i k mezinárodně politickým problémům. Jak vysoké mají být daně? Jakou roli má stát zaujímat ve společnosti, hlídače nebo patrona? Odkud má do zásuvek proudit elektřina, z Temelína, nebo z větrníků? Na tom si už ledaskdo vylámal zuby – a i v lehčích časech, než jsou ty dnešní, kdy vládnutí znamená poloviční sebevraždu.

STAN zatím participoval pouze v Nečasově vládě, ovšem vnímaný jako součást TOP 09. A kdo si dnes ještě vzpomene na ministryni kultury Alenu Hanákovou a její „nastavování procesů“? V nadcházejícím volebním období každopádně „stanisté“ poběží o život.

Autor je politolog

LN, 19.1.2022