19.3.2024 | Svátek má Josef


POLITIKA: Spravedlnost na Titaniku

26.2.2021

Menšinová vláda s legitimitou v troskách nemůže boj s pandemií vyhrát

Ústavní soud zrušil vládní omezení maloobchodu a služeb. Ovšem to, které už nějakou dobu neplatí – čili bezprostřední dopady nejsou žádné. Dlouhodobější však mohou být kolosální, neboť Svaz obchodu a cestovního ruchu po vládě požaduje nejen omluvu, ale hlavně náhradu škod pro zasažené podnikatele ve výši sto procent průměrných tržeb za celou dobu protiústavní uzavírky.

Výhledově může jít o značnou částku, která ještě nafoukne již tak kolosální rozpočtové schodky v řádu stovek miliard. Česká republika tedy toto pondělí možná definitivně nasedla na skluzavku, jež vede do Řecka, leč nikoliv na dovolenou, nýbrž ke státnímu bankrotu.

Vláda si za rozsudek Ústavního soudu může sama

Ústavní soud si v rozsudku poněkud protiřečí. Na jednu stranu si prý „plně uvědomuje, že vláda byla v souvislosti s pandemickou krizí postavena před problémy, jejichž řešení prostřednictvím právní regulace je z mnoha důvodů mimořádně obtížné“. Chybějí zkušenosti s pandemií takového rozsahu, epidemická situace je velmi dynamická a ani mezi odborníky nepanuje shoda, co a proč přesně dělat. Snahu bojovat s pandemií restrikcemi soud považuje za zcela legitimní. Vláda ale měla své zákazy lépe odůvodnit a restrikce rozložit spravedlivěji.

Vláda však svá opatření přece jen nějak zdůvodňovala, často na dlouhých a docela chaotických tiskových konferencích. Vládní představitelé též často přiznávali, že rozhodnutí nejsou zcela spravedlivá. Že ve snaze omezit kontakty vláda prostě učinila nějaký výběr, v němž by část opatření mohla klidně nahradit uzávěra nějaké jiné sféry společenského nebo ekonomického života. Postiženým pak nabídla odškodnění, byť pouze částečné a distribuované s velkým zpožděním. Tedy nepochybně nedostatečné.

Lze však na základě výše uvedených skutečností rozhodnout přímo o protiústavnosti vládních opatření? Může být chabé nebo mylné odůvodnění znakem rozporu s ústavou? Vidíme, že ano, nicméně velkou roli zde hraje též osobní přísnost rozhodujících soudců. Klidně mohli projevit větší shovívavost, vzít v potaz především jimi samými zmíněnou obtížnost doby a udělat pouze nějaké to „Ty, ty, ty!“ Výrok o protiústavnosti, byť mezitím už neplatných restriktivních norem, ale potenciálně znamená dovětek: „Ty to budeš platiti!“

Vláda si však za – jakkoliv diskutabilní – rozsudek Ústavního soudu může ve značné míře sama. Reaguje ad hoc, snaží se obvykle jen uhasit či pouze přihasit aktuálně plápolající požár. Na nějaký strategický boj s pandemií dávno rezignovala, doufá, že se nějak doklopýtáme k vakcinaci a pak snad budeme z pekla venku. Na růst nákazy reaguje kumulací uzavírek, přičemž bere ohled i na veřejné mínění nebo na významné zájmové skupiny. Výsledkem je pak nějaký mix, jenž zvenčí vypadá jako střelba od boku.

Nelze se divit, že obyvatelstvo mu nerozumí, vládě nedůvěřuje, a tudíž ani vládní opatření nedodržuje zrovna příkladně. Podnikatelé si zase spočítali, že pokud vakcinace přinese kýžené plody nejdříve někdy v létě, mnozí z nich dávno zkrachují. Logicky tudíž tlačí na otevření obchodů (třeba před Vánoci), rušení nouzového stavu a podobně. Nákaza pak i kvůli tomu roste, zvláště když, skoro jako v nějakém béčkovém hororu, mutanti útočí. A dávno již roztočila bludnou spirálu chaotických akcí a reakcí: vlády, opozice, sněmovny, Senátu, soudů. Spirálu směrem dolů.

Dobře je to patrné na akci „návrat dětí do škol“. V době, kdy zdravotnický systém začíná kolabovat v důsledku řádění britské mutace koronaviru, jde o požadavek zčásti až bláznivý, avšak zrozený frustrací z dlouhé epidemie a neúčinnosti dosavadních opatření. Nicméně antivirové testy pro školy se přece měly řešit nejpozději loni v srpnu, byť tehdy třebas s (naivní) vírou, že snad nebudou třeba. Vládu k nim však dotlačilo až neprodloužení nouzového stavu ve sněmovně a následné jednání s hejtmany. Předvedla zatím hádku, která z potenciálních dodavatelských firem představuje větší riziko či dokonce nějaké přilepšení pro kamarády. Poslat děti do škol se šunt-testy a neproočkovanými učiteli přitom znamená děsivý hazard.

Co ale dělat? Nařídit všem nošení dvou respirátorů proložených jednou rouškou? To asi moc nepomůže. Posvítit si na poměry ve firmách? To už je trochu lepší.

Čas pro vládu národní záchrany?

Ale tak jako tak, menšinová vláda s legitimitou v troskách nemůže boj s pandemií vyhrát. Dokud neproběhne vakcinace, není po ruce nic jiného než nějaká forma lockdownu. A tedy i nezbytné odškodňování. Stát si však nemůže půjčovat neomezeně. Ještě pár měsíců, a nedokáže podnikatelům garantovat ani dva plus jedna v paneláku a rekvalifikační kurz na šiče respirátorů, aby uživili sebe a svou rodinu. Natož jejich zaměstnancům.

Aby závěr nezněl temně, musí být naivní: situace už dávno přezrála ke vzniku vlády národní záchrany složené ze zástupců (skoro) všech parlamentních stran. Pouhá kritika zoufalé nynější vlády totiž evidentně nestačí.

Autor je politolog

LN, 24.2.2021