Když na počátku letošního roku vyšlo najevo, že název seriálu "Hříšní lidé města pražského" inspirovaného pražským podsvětím třicátých let je aktuálnější, než se zdá, a že schopnosti policejního rady "Vacátka" jsou dnes spíše ve službách "hříšných lidí" než naopak, zvedla se vlna celonárodního znechucení a odporu (myšleno hnusu).

Za jednu z hlavních osob (spíše jedinou), která má tento "nedobrý stav věcí veřejných" na svědomí, byl označen Václav Klaus. Jako už mnohokrát v naší novodobé historii jsme okamžitě připraveni nesmiřitelně soudit pravicové politiky a s lehkostí přehlížet odpovědnost politiků levicových.

S úžasem jsem si kupříkladu přečetla v Hospodářských novinách zamyšlení místopředsedy Senátu Petra Pitharta Cena za konkurenceschopnost, který nám v článku mimo jiné sděluje: "Nejspíše to na mně záležet nebude, ale kdyby záleželo, nechtěl bych být konkurenceschopný vůči Číně…. Jako kdyby nám nestačil zatím zpackaný kapitalismus zdejší." Jen pro pořádek připomínám, že se jedná o slova českého předsedy vlády v letech 1990-92, který byl u zrodu řady vlivných politických subjektů a který se na pozicích místopředsedy a předsedy Senátu střídá bezmála patnáct let. Pokud se tedy domnívá, že žijeme ve "zpackaném kapitalismu", je to především jeho odpovědnost. A pokud se domnívá, že to na něm někdy nezáleželo nebo záležet nebude, je to jeho velký omyl! Jeho nulová odpovědnost za svá rozhodnutí, za svoji participaci na utváření novodobé historie České republiky, je bohužel pro levicové politiky i levicové voliče příznačná.

"Aby byly naše výrobky stejně dobré a stejně laciné jako ty čínské, museli bychom se dnes vzdát sociálního zřetele, nejen tedy ochabujícího sociálního státu…" hřímá dále Pithart zatuchlým slovníkem bývalého komunistického funkcionáře, který chce bránit naše socialistické výdobytky před asijskými "imperialisty".

Z jeho upřímné obavy o můj osud mám husí kůži. On a jemu podobní, bránící z politických výšin Česka i Evropy naši (ne)konkurenceschopnost, mi dnes nahání čím dál tím větší strach. "Musíme se začít chránit. Protekcionismus bylo dlouho sprosté slovo… nebudeme obchodovat se zeměmi, které láce svých výrobků dosahují tím, že kašlou na staré lidi. Nehledí na bezpečnost práce. Nechrání přírodu…" říká o Číně pan Pithart, člen komunistické strany v letech 1960-68, absolvent komunistické právnické fakulty a syn člena komunistické strany, náměstka ministra průmyslu, velvyslance v Jugoslávii a později ve Francii Viléma Pitharta.

Naše "výdobytky" skutečně můžeme uchránit tím, že si vybudujeme svoji "evropskou zeď". Čína si jí ostatně úspěšně chránila své výdobytky před nájezdy cizáků tisíce let. Svobodněji dýchat a prosperovat ovšem začíná až tehdy, když ji postupně demontuje.

Nevím. Spíš než na budování "evropské zdi" bychom se měli soustředit na svoji obranu před všemi Petry Pitharty světa, kteří nás chtějí "chránit" před naší svobodou. Nemohu si pomoci, ale z něho a jemu podobných mám větší obavu, než z Janoušků, Dalíků a knížat z Hluboké.

Policejní rada Vacátko usvědčil a dohnal zločince "hříšného města pražského" před spravedlnost dedukcí a mravenčí policejní prací. My dnes vyzbrojeni odposlouchávací technologií nedoženeme nikoho nikam. A to především kvůli Pithartům a jemu podobným!