ČSSD se ve věci církevních restitucí chová jako oranžové slůně v katolickém porcelánu

Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka je údajně katolík (určitě je členem Křesťanskosociální platformy vlastní strany). Jeho bubnování proti restitucím, z nichž se evidentně snaží vytlouci politický kapitál (o čemž svědčí i načasování celé akce), vyvolává i všetečnou otázku, zda náhodou nejde proti svým, ve smyslu proti své církvi. To však ponechme osobně na Bohuslavu Sobotkovi, ostatně církevní restituce nejsou žádným závazným článkem víry v žádné z církví, jichž se týkají.

Celá záležitost má však ještě jiný háček, neboť Bohuslav Sobotka by současnou kampaní mohl jít i proti zájmům vlastní strany. Svědčí o tom i odmítavá reakce krajských organizací ČSSD na Vysočině a ve Zlínském kraji – dobře tam totiž vědí, že katolíci v těchto regionech tvoří významnou část elektorátu sociální demokracie.

Sociálnědemokratičtí katolíci

První volbu pro moravského katolíka zdánlivě představovala a představuje KDU-ČSL. Do jisté míry ano, ale dosti poučná je v tomto ohledu analýza, kterou si lidovci vypracovali v roce 2006. Z výsledků povolebního šetření CVVM vyplynul i profil typického voliče KDU-ČSL, jehož lidovecká analýza popisuje takto: "S jistou dávkou nadsázky by se dalo říci, že to především nebyl volič, ale volička. Její věk se pohyboval mezi 50 až 59 lety, měla vystudovanou střední školu bez maturity, byla v důchodu, její domácnost byla dvoučlenná. Její vlastní příjem se pohyboval v rozmezí 7500 až 10 000 Kč měsíčně, pracovala jako dělnice, vyznáním římská katolička, do kostela chodící alespoň jednou za týden. V minulosti byla v odborech a žije ve vlastním domě ve vesnici s méně než 1000 obyvateli." Pomineme-li ono "chození do kostela", máme před sebou vlastně voličku ČSSD.

Voliči KDU-ČSL se dle uvedené analýzy rekrutovali z těch katolíků, kteří chodí do kostela jednou týdně a častěji. S poklesem této frekvence zároveň stoupala pravděpodobnost, že člověk, jenž se v průzkumu deklaroval jako katolík, hlasoval pro nějakou jinou stranu. Konkrétně ve volbách 2006, dle CVVM mezi katolíky, zvítězila ČSSD s 33,6 procenta, následována ODS s 32,2 procenta, KDU-ČSL s 15,2 procenta a KSČM s 9,1 procenta. Od té doby se sice stranické preference různě přelévaly a objevily se nové strany, ale i tak stále platí, že většina katolíků tradičně volí spíše střed a levici – logicky, neboť jde o lidi převážně starší a chudší, kteří se k obrazu krásných dynamických jedinců z kapitalistických reklam nedovedou rekvalifikovat, ani kdyby stokrát chtěli. Mimochodem průzkumy z voleb 2010 zaznamenaly – oproti rozšířenému mínění – jen velmi malou dezerci voličů KDU-ČSL směrem k TOP 09 (pouze pět procent ze všech voličů TOP 09 tvořili "přeběhlíci" od lidovců).

Poněvadž ČSSD je na "katolické" Moravě silná a ODS slabá, lze též konstatovat, že zejména na Moravě (a na Vysočině) většina katolíků volí sociální demokracii. Pravda, voliči ČSSD z řad katolíků patří spíše k těm"vlažnějším", nicméně i tymůže současná protirestituční (de facto ale proticírkevní) kampaň odradit a přimět je ke změně volené strany. A jako alternativa se nabízí právě KDU-ČSL, přičemž důvody vůbec nemusí být duchovního, ale zcela hmotného rázu: jelikož jsou lidovci nyní v (mimoparlamentní) opozici, nezbývá jim nic jiného než "jít vládě po krku" – kritikou vládních reforem a úsporných škrtů.

Procenta, která mohou rozhodnout

Bohuslav Sobotka se snaží napodobit "oranžovou tsunami" z roku 2008. Tu však Jiří Paroubek (konfesně husita, dle vlastních slov údajně s posláním od jakési "vyšší bytosti") tehdy postavil na třicetikorunovém poplatku u lékaře, na věci prostší a nezatížené tolik vztahem k absolutnu. Náboženskou dimenzi připojil až kardinál Miloslav Vlk – ovšem ex post – když pravil, že se většina nechala koupit za "třicet stříbrných". Většina společnosti nyní v průzkumech restituce odmítá a právě na to ČSSD, vystresovaná z klapotu umělých zubů Miloše Zemana, sází. Z voleb 2010 si odnesla hořké poučení, že něco málo přes čtyři procenta pro Zemana ji pravděpodobně připravilo o vládu. Moravských katolíků, dosud voličů ČSSD, odrazených proticírkevní kampaní, nemusí být mnoho, celostátně možná nějaká dvě tři procenta. Ale možná také zrovna ta dvě tři procenta, která za dva roky rozhodnou parlamentní volby.

Inu, každý svého štěstí strůjcem. K jedné z velkých záhad české politiky každopádně patří, proč na Moravě silná ČSSD musí tvrdohlavě vytahovat antiklerikální kartu a proč KDU-ČSL se stejnou tvrdohlavostí odmítá pochopit, že sociální poměry jejího reálného i potenciálního elektorátu příliš neladí s jejím dosavadním převažujícím tíhnutím od středu spíše doprava. Záhada je to tajemnější než kruhy v obilí. Vysvětlení tudíž patrně spočívá ve sféře paranormálních jevů, přičemž v případě ČSSD lze nejspíše pořád tipovat hlavně na řádění pověstného "strašidla komunismu" v prostorách Lidového domu i v mozkových závitech většiny stranických potentátů.

LN, 17.8.2012

Autor je politolog