Sněmovna sice stále ještě nemá předsedu, a proto je její ustavující schůze opakovaně přerušována, ale poměry v ní se změnily. Původní záměr ODS a dvou stran připravované vládní koalice jednat jen s ČSSD - a to z pozice síly - a nikoli s KSČM, vzal za své.

Odmítla jej přirozeně soc. dem., protože ve Sněmovně je zastoupeno pět stran a poměr mezi silami levice a pravice je 100:100. Mirek Topolánek proto jako představitel nejsilnější strany začal ve Sněmovně svolávat schůzky 5x2, aby se uvolnilo zablokované jednání o předsednictví. Ukázalo se tak, že parlamentní jednání má více významů. Pravicové strany ve snaze zachránit svůj problematický vládní koncept musely fakticky opustit svou mediálně zdůrazňovanou pozici, že KSČM je nedemokratická strana, že s komunisty se nejedná, zapomenout na své heslo KSČSSD atd.

Nové situace pochopitelně KSČM využila - přišla s vlastními iniciativami. Nejprve aby se předsedou Sněmovny dočasně stal její nejstarší člen za soc. dem. Návrh, který byl podporován trojkoalicí, měl vrozenou slabinu v tom, že nedával odpověď na legitimní požadavek soc. dem, aby v rámci možné ústavní procedury tří pokusů o jmenování nové vlády po volbách měla na základě předsednictví Sněmovny zajištěnu aspoň třetí možnost. Vojtěch Filip nyní svůj návrh na odblokování situace ve volbě předsedy modifikoval. Uznává, že soc. dem. má právo obsadit tuto funkci. Její představitel by se však měl zavázat, že svůj návrh na předsedu vlády předloží prezidentu republiky po dohodě s představiteli všech parlamentních stran. To tři koaliční strany samozřejmě uvítaly. Miroslav Kalousek ji označil za "možná poslední variantu, jak zvolit předsedu konsensem politických stran".

Mezitím se sešli předseda poslaneckého klubu ODS Tlustý a předseda KSČM Filip, aby projednali možnost uvolnění volby předsedy PS včetně případných návrhů KSČM na její obsazení. Nezdá se mi možné, i když v české politice se může stát ledacos, že by předsedou PS se mohl stát reprezentant KSČM zvolený hlasy poslanců pravicových stran. Nechci teď spekulovat, je-li tento návrh KSČM poslední Topolánkovou šancí, ale poukázat na hlavní vady tohoto návrhu.

Ústavní procedura tří možných pokusů o jmenování vlády slouží po volbách tomu, aby se umožnily různé podoby kabinetu. Jestliže ODS trvá na tom, že to může zkusit dvakrát po sobě, pak soc. dem. musí požadovat, aby ve třetím pokusu byl na základě návrhu předsedy PS jmenován její předseda vlády. Je to legitimní postulát pluralitní demokracie, od něho soc. dem. nemůže ustoupit. Proto není důvodu vázat návrh předsedy PS na toto jmenování na souhlas šéfů všech parlamentních stran.

V pluralitní demokracii nelze -kromě zcela výjimečných situací ohrožení vnitřní i vnější bezpečnosti - předpokládat existenci vlády, jež by v sobě překonala programové rozpory všech parlamentních stran a zrušila rozdíl mezi vládou a opozicí. Jestliže se nyní zástupci parlamentních stran - nechám teď stranou falešné premisy, z nichž vyšli zástupci tří stran chystané vládní koalice -nebyli s to se dohodnout na funkci předsedy PS, jak by se mohli dohodnout na osobě předsedy vlády? Tedy osobě, jež má v rukou exekutivní vládní pravomoci? Taková dohoda je z povahy věcí téměř vyloučena.

V rámci elementární úcty k ústavě i slušnosti k občanům, by se představitelé ODS neměli uchylovat k tak laciným trikům, jaký učinil v rozpravě PS Tlustý a nyní v rozhovoru v Právu Nečas, že prý soc. dem. měla v minulém volebním období třikrát možnost jmenovat svého premiéra. Tu sice měla, a také ji využila, ale z ústavního hlediska to byla třikrát první možnost jmenovat předsedu vlády a novou vládu - nikoli trojí možnost jmenování vlády podle čl. 68 Ústavy ČR.

Odpovědnost ODS by se vůči voličům měla už začít konečně projevovat uznáním standardních postupů a pravidel pluralitní demokracie, nikoli snahou prosadit koncepty za každou cenu. Rovnovážný výsledek voleb znamená, že ODS nemůže nic prosadit bez jednání se soc. dem.

Právo, 19.7.2006

Autor je poslancem ČSSD