Průzkumy volebních preferencí jsou jedna věc a výsledky voleb druhá. Obvykle do dopadá jinak. Pro příklady z poslední doby nemusíme chodit daleko, stačí nahlédnout k sousedům. Němečtí křesťanští demokraté v preferencích dlouhodobě vedli i o desítky procent, nakonec byli rádi, když vyhráli alespoň o prsa. Výsledkem je nemastná neslaná velká koalice. V Polsku byla dlouhodobým favoritem průzkumů Občanská platforma (PO), respektive její prezidentský kandidát Donald Tusk, nakonec triumfovali bratři Kacziňští a jejich Právo a Spravedlnost (PiS). Všichni politologové předvídali pohodlnou většinu koalice PO a PiS, realitou je podivná menšinová vláda PiSu a tendence k předčasným volbám. Suma sumárum: strom života je mnohem zelenější než šedivá teorie.

Také u nás se obchodníci s preferencemi a na ně navázaní vykladači budoucnosti, pardon politologové, motají v bludném kruhu úspěchu pouhých čtyř politických uskupení – ODS, ČSSD, KSČM a KDU-ČSL, hubeného vítězství občanských demokratů a možné parlamentní většiny růžovorudých, přičemž jejich fantazie pak obvykle nedohlédne dál než k velké koalici či menšinové vládě sociálních demokratů s podporou komunistů. Ale co když i u nás se v červnu strom života pořádně zazelená? Co když se do Sněmovny neprobojují pouze čtyři politické strany, ale kupříkladu hned sedm. Ano, reálná čísla průzkumů tomu zatím nenapovídají, ale z toho nevyplývá vůbec nic. Průměrný občan politikou až tak nežije – podle toho také průzkumníkům odpovídá – a ve volební politické samoobsluze si vybírá na poslední chvíli.

Zkusme si proto možnou budoucnost modelovat nikoli podle přesně sečtených nepřesných čísel, nýbrž podle tendencí, zkušeností a minulých výsledků jiných voleb. Nejprve se rozhlédněme, které politické niky dlouhodobě zůstávají volné a za jistých okolností mohou být zaplněny.

Již od začátku devadesátých let existuje mezi minoritou pravicových voličů poptávka po liberálně konzervativní středopravicové straně, nikoli ovšem ODS, respektive Klausovi. Zpočátku ji naplňovala ODA, později US-DEU. Nyní je v tomto voličském segmentu volno, přičemž největší šanci načerpat zde hlasy má Zieleniecovo a Kaslovo uskupení SNK ED. Ve volbách do Evropského parlamentu slavila jejich nabídka úspěch.

Existuje rovněž volná zelená nika pro enviromentalisty všeho druhu. To, že zůstávala dlouhá léta nenaplněna, lze přičítat spíše vnitřním svárům mezi zelenými, nikoli neexistenci „zelených“ voličů. Pod novým Bursíkovým vedením nyní Strana zelených tenduje ke svému možnému prvnímu sněmovnímu úspěchu. Napovídají tomu i preference.

A pak je zde dlouhodobě neobsazená nika regionální politiky, o kterou již léta soupeří různá uskupení tzv. nezávislých. Právě pod tímto praporem v evropských volbách uspěl Vladimír Železný. Nyní chytře přičerpal možná procenta úspěchu mezi seniory, zcela jistě bude umět oslovit i dřímající moravisty. Železný je navíc mimořádně kreativní manažer.

Žádný nový rezervoár hlasů naopak již není na levé straně politického spektra. Sociální demokraté a komunisté se nemusejí obávat nové levé konkurence, ovšem zároveň ani nemohou počítat, že by v možné levé „koalici“ ke svému výsledku přičetli dalších pár procent. Za jistých okolností se na tuhle stranu mohou přiklonit Zelení, ale skoro bych se vsadil, že pod Bursíkovým vedením by v případě úspěchu Strana zelených spíše pošilhávala po vládní změně. Koneckonců sám Bursík nějaký čas figuroval v lidoveckých řadách.

S jen velmi malou pravděpodobností lze rovněž předpokládat, že by se opakovala čtyři roky stará historie a sociální demokraté by sestavovali koalici s lidovci a neklausovskou pravicovou stranou. Vztahy SNK ED s občanskými demokraty nikdy nebudou kvůli minulým osobním svárům ideální, ale zjednodušeně řečeno, Kasl prostě není Ruml a také Topolánek není Klaus. Spolupráce je možná.

ČSSD rovněž nemůže počítat s procenty Nezávislých demokratů Vladimíra Železného. Míra podrazů, šikany a osobních denunciací vůči někdejšímu řediteli Novy je ze strany sociálních demokratů tak obrovská, že i pro pragmatického Železného je nepřekročitelná. Nepodceňujme navíc dlouhodobě dobré vztahy mezi Železným a prezidentem Klausem.

Všechno, co jsem napsal, jsou pochopitelně fabulace, nečiním si nárok na správnost ani úplnost. Pokud by ovšem i jen část mých úvah byla správná, pak česká politika po červnových volbách může být daleko zajímavější než dosud, neboť variant podoby příští vládní koalice je mnohem více, než připouštějí „oficiální“ politologové. Rovněž šance na politickou změnu je větší, než se z dosavadních prognóz jeví.

2. 2. 2006, www.petrstepanek.cz