S údivem sleduji diskuse o zavedení klouzavého mandátu. Ten by měl spočívat v tom, že poslanec, který se stane ministrem, rezignuje na mandát poslance a nastoupí za něj dočasně náhradník z téže volební strany.

V případě odvolání nebo rezignace bývalý ministr získává zpět poslanecký mandát. Návrh vehementně prosazuje jeden z ministrů, pro kterého jsou parlamentní procedury překážkou pro řízení státu jako firmy.

Nápad má ovšem několik zásadních vad. Jednou z nich je imunita. Zatímco poslanec imunitu má, ministr nikoliv. Co by se dělo se stíhaným ministrem po návratu do Sněmovny, který by ztracenou imunitu získal zpět, je otázka pro ústavní právníky, jimž ovšem u nás jen málokdo naslouchá.

O tom jsme se mohli přesvědčit v souvislosti s přímou volbou prezidenta, kdy naprostá většina významných ústavních právníků byla proti přímé volbě, a ti, kdo byli jejími hlavními propagátory, dnes vymýšlejí, jak pravomoci prezidenta omezit.

Druhou, mnohem závažnější vadou je postavení onoho náhradníka, který nastoupí po klouzajícím poslanci, jenž se stal ministrem.

Představme si, že náhradníkem je ředitelka základní školy, která se stane poslankyní. Její místo zaujme na základě výběrového řízení jeho vítěz. Protože životnost českých ministrů není nijak vysoká, mohlo by se lehce stát, že ministr, který by byl odvolán nebo rezignoval, by získal zpět poslanecký mandát a ona náhradnice, bývalá ředitelka, by mandát ztratila. Na svou bývalou funkci by se vrátit nemohla, protože již byla obsazena. Skončila by zřejmě na úřadu práce.

Je zjevné, že tudy cesta nevede. Nabízí se ale jednoduché řešení, které nevyžaduje změnu ústavy ani zákona. Klouzavý mandát totiž existuje. Ministr, kterému se nechce tvrdnout ve Sněmovně, se prostě vzdá mandátu a na jeho místo nastoupí náhradník, který získá řádný mandát.

V případě, že je ministr odvolán nebo rezignuje, může se jít klouzat. Nebude se klouzat dlouho, protože kdo byl jednou ministrem, ten se díky kontaktům, které získal, v českém světě neztratí.

Právo, 10.3.2015

Autor je senátor ODS