Hlavní problém státu je v obrovském množství lidí, kteří si myslí, že vědí, co lidé potřebují a co je pro nás důležité. Politici a úředníci mající moc si příliš nelámou hlavu nad tím, že všechny „strašně důležité služby“ vyvolávají náklady. Když už „službu“ vytvoří, je těžké ji zrušit, či omezit. Okamžitě vznikne vlivná skupina lidí na „službě“ závislá - buď službu poskytují, nebo ji využívají.

Zákonitě tak efektem nabalující se sněhové koule rostly a rostou výdaje téměř všemi směry.

V České republice nedokázala zatím žádná vláda vybrat na daních a poplatcích dostatek zdrojů, které by pokryly výdaje. Na příjmech se vždy výrazně podílely a podílejí příjmy z prodeje státního majetku a úvěry. Dluhy však budou brzy saturovány a prodávat už také nebude co.

Objem zdrojů, které lze získat formou daní a poplatků, je omezený, i v případě dalšího zvyšování daní v určité úrovni narazíme na nepřekročitelný strop (o tom se prakticky přesvědčili v sousedním Německu). (Lafferova křivka)

Situaci navíc komplikuje stále rostoucí počet uživatelů a vykonavatelů „státních služeb“ a klesající počet těch, kteří vše platí.

Politici pořád mlží o reformách a hádají se, co je pro jakou skupinu obyvatel spravedlivé a výhodné. Ve svých sporech a úvahách většinou nedokáží uvažovat nad rámec jednoho volebního období. Ve skutečnosti máme před sebou tři možnosti.

1. Žít a utrácet dál stejným způsobem jako v současnosti. Prodat zbývající majetek a zadlužit se na maximum. To nám pomůže bez omezování přežít ještě pár let a pak celý systém zkolabuje .

2. Provést přijatelné reformy a oddálit zhroucení celého systému

3. Provést radikální reformy, které umožní zbavit se dluhů a prosperovat.

První možnost preferuje ČSSD, druhou možnost se snaží prosadit vládní koalice a třetí možnost zatím nemá žádný politik odvahu ani diskutovat.

Zda bude v parlamentu prosazena první nebo druhá varianta, závisí také na nedočkavosti komunistů, obě dvě varianty jim totiž dláždí cestu k moci.

Smutné však je, že radikální reformy jsou téměř neprosaditelné, protože nepřinášejí okamžitý užitek voličům a ten je pro volební vítězství nezbytný.