To, že prezident Klaus nepověřil Topolánka sestavením vlády a nedal mu tak šanci naplnit jeho mandát daný voliči, je první vážnou chybou, které se v nejvyšší ústavní funkci dopustil. Nedal vítězi voleb vůbec šanci, aby podnikl první povolební ústavní krok, a nedal mu šanci, aby vyjmenoval vládu, ujal se exekutivy a předstoupil před parlament s vládním prohlášením a žádostí o vyslovení důvěry. V této chvíli by bylo na místě, aby ODS vyhověla volání ČSSD po zvolení jejích člověka do funkce šéfa parlamentu, i když argumenty socialistů, že vyvažování funkcí premiér - předseda dolní komory je zvykem v ČR, jsou falešné, protože při posledních volbách ČSSD brala funkce obě a ODS se žádné velkorysosti nedočkala. Takový krok by vzal definitivně Paroubkovi možnost lavírovat, mydlit Topolánkovi a všem ostatním schody a hrát si s touto republikou jako se svým dočasným pašalíkem. Jsem o tom přesvědčen i přesto, že se dá předpokládat, že by tato vláda důvěru nedostala. Stejně tak jsem přesvědčen, že pak by měl i přes neúspěch v parlamentu prezident opět pověřit Topolánka, aby zkusil štěstí s tím, že - vysoce pravděpodobně - pak by nastala ona slavná chvíle Jiřího Paroubka, kdy by "jeho" předseda PS měl třetí krok a pověřil by - koho jiného - Paroubka sestavením vlády. Tehdy by se ukázalo, zda je dosluhující premiér tak silný v kramflecích, jak nyní předvádí. Dost by bylo tanečků a sebevědomých prohlášení a pot by se perlil na čele šéfa socialistů jako onu památnou volební noc, kdy hřímal a urážel všechny, co si dovolili jej nevolit.

President a ODS by měli umožněním takového postupu dát šanci vyniknout i sebejistému Paroubkovi a s tím by měl Topolánek předstoupit za týden před prezidenta. Dá se předpokládat, že ani Paroubek by nedostal potřebných 101 hlasů a pak by předčasné volby byly správným řešením, přičemž by parlament měl změnit Ústavu tak, aby se sudý počet poslanců změnil na lichý; pak by se nic podobného již nemohlo opakovat. V takovém případě by poněkud pohasla gloriola páně Paroubka (jistě k jeho prospěchu) a vrátil by se zpět na zem a zdůvodňoval by ve "své" straně především nově zvoleným poslancům, proč že musejí riskovat, že již zvoleni opět nebudou. A pokud by uspěl a našel by se nějaký ten hlas z "koaličního" tábora, který by jej podpořil, pak by sice sám sebe mohl považovat za vítěze (za kterého se beztak považuje i přes porážku), ale bylo by to vítězství jen na první pohled. Praktické uskutečňování 101 hlasové většiny při prosazování jednotlivých zákonů by bylo nesrovnatelně těžší, než brutální válcování s komunisty před prohranými volbami a v řadě případů by Paroubek musel pokorně (to je pro něho nyní sprosté slovo), jak se v demokracii sluší, žádat opozici o podporu a musel by dělat to, co se ještě nenaučil - potřebné kompromisy. Tato situace by pro demokracii v ČR byla nepochybně lepší, než ODS s menšinovou vládou vydíraná ČSSD, nějaká ušmudlaná dubiózní varianta opoziční smlouvy nebo vláda "nestranických odborníků", o které sní Paroubek. Přinejmenším voliči ODS - a to je nějaká masa voličů - si nic z toho nepřáli a nepřejí ani dnes. K čemu taková varianta kočkopsa vede v praxi, ukazuje německá povolební realita, kde z plánů CDU/CSU, ale i SPD před volbami nezůstalo téměř nic. Chtěli snad toto volič? Ani náhodou. Věřím, že i případný úspěch Paroubka a následné "peklo" při prosazování jeho levicových nesmyslů v parlamentu (ostatně od některých dávkových zákonů, které hrozí rabovat státní rozpočet, ustupují naši rozdáválkové z cizího již dnes, aniž vědí, jak tento umrtvený stav skončí) by si užili jak Paroubek a jeho boys, tak i opozice. ODS by tím neutrpěla a spíše získala body za férovost a statečnost a měla by čas se ještě lépe připravit na další volební vítězství. Nezbytné reformy svého zaplevelení státních finakcí by si totiž museli "vychutnat" socialisté bez podpory rudých sami, protože odkládat je opravdu nejde a že by to ČSSD hlasy při příštích volbách nepřidalo, o tom není třeba pochybovat.

Odhlédněme nyní od varianty, že by prezident tlakem oba hlavní aktéry souboje o vládu tlačil do jakékoli dohody hlavně proto, že si tím připravuje pozici pro znovuzvolení do funkce prezidenta a snažme se uvěřit, že mu jde jen a jen o to, aby mohl pověřit premiéra schopného ustavit vládu, která před parlamentem uspěje. Tímto postupem president doslova ničí Topolánka a ten si to, ať se na to koukám jak se na to koukám, opravdu po trojím úspěchu ve volbách nezaslouží. Je Klausovou chybou, když nedá šanci k tomu, aby se případně až ve třech krocích naplnila ústava, a to bez ohledu na to, že to může i vést k předčasným volbám. Takový postup by byl férový a bylo by férové a statečné (a odpovědné) od vedení ODS, aby takovému postupu, včetně volby socialisty do čela PS, dala volný průchod. To by přinejmenším muselo vést k tomu, aby Paroubek podal demisi, protože pak už by jen těžko zdůvodňoval další obstrukce. Bylo by to poctivé a srozumitelné i pro voliče, protože je konec kočkování, pánové a dámy. Strašení některých politiků a hlavně politilogů o škodlivosti předčasných voleb či tím, že by to bylo nepoctivé vůči voličům, kteří rozdali karty proto, aby se dohodly ODS a ČSSD, je zcela neoprávněné a naopak ničím nepodepřené. Až dostanou voliči šanci jít znovu k urnám ve zkráceném termínu, budou ještě odpovědnější než byli zkraje června a budou si (alespoň ti chytřejší a všímavější - ti. co čekají na pečené holuby rovnou do papul, volí stále stejně a mozek k tomu nepotřebují) a budou hlavně poučenější o zkušenosti s chováním hlavních aktérů v období povolebním. A to je zkušenost k nezaplacení, nikoli však k popukání.

Vlastně Klaus už udělal druhou vážnou chybu, když nedal Topolánkovi šanci. Tu první udělal již před volbami, když avizoval, že pověří sestavním vlády jen toho, kdo se prokáže podporou většiny v parlamentu. Někdy je dobré nemluvit moc napřed, protože pak se musí buď držet slovo (jak snad teď president činí), anebo je dobré uznat chybu (nevím, má-li toto prezident vůbec v arzenálu, jakkoli si jej pro mnohé vážím), neboť mýliti se je lidské. Nikdy nelze předem předjímat, co se má stát. V politice je to postup nemoudrý, protože nemístně zjednodušující. A nakonec - možnost, že myslí president tak trochu i na sebe s dalším funkčním období - ta mně nejde z hlavy a bohužel si myslím, že svoji roli hraje, i když to vehementně uraženě popírá. Vždyť všichni jsme jenom lidé.

A úplně na závěr: kdyby snad došlo na předčasné volby a změně Ústavy, přimlouval bych se za snížení poslanců o 1 na 199, ale raději za daleko razantnější. Nevidím důvod, proč máme mít celou polovinu zákonodárců jako celé obrovské USA s populací 30x větší.