Býval jsem nazýván eurohujerem, leč mé nadšení pomalu upadalo. Proto jsem začal sledovat důvody euroskeptiků. A oni mají (někdy) pravdu. My totiž máme EU jako něco mimo nás. Co nám překáží, radí či omezuje. Jsou tu prostě oni a my. Jako bychom nebyli součástí tohoto společenství. Jsme dokonce v geologickém středu Evropy. Do převratu v roce 1989 jsme byli za Železnou oponou ve východní Evropě. Po převratu jsme nadšeně a hrdě hlásali, že se vracíme do Evropy. Najednou byla eurookna, silničáři mají Eurovii, zkrátka vše, co mělo být označkováno jako vyšší třída kvality se označovalo EU.

Tak jsme se snažili, spíše jen verbálně, vstoupit do společenství států nazvaného Evropská unie. Prakticky je to nástupnická organizace po EHS, jejíž zakládací smlouva byla podepsaná v Římě již v roce 1957. Sdružovala Francii, Německo, Itálii a země Beneluxu ve společenství, jehož cílem byla integrace prostřednictvím obchodní výměny za účelem hospodářského růstu. Po uzavření Maastrichtské smlouvy se z EHS stalo Evropské společenství (EU) a tím byla vyjádřena vůle členských států rozšířit pravomoci Společenství i na oblasti mimo hospodářství. Trochu jsem to zkrátil, ale chci tím zdůraznit, že se nemohl stát členem kdekdo. Byla dohodnuta pravidla "přístupové" dohody, která žadatel o vstup měl splňovat.

A tu jsem u našich vyjednavačů v přístupových jednáních. Tedy vyjednat podmínky, za nichž budeme moci vstoupit, ale také za něž budeme rovnoprávnými členy.

Že jsme neměli dobré vyjednavače, dnes již ani neřešíme, jen nadáváme, co vše nám "unijní" byrokraté nařizují. Jako bychom neměli zástupce ve všech orgánech EU. Nic neudělali a jen se snažili být europoslanci.

Velmi poškodili naše zemědělce, pro něž nevyjednali stejné dotace a podmínky, jaké měly stávající členské státy. Na ostatní pochybení, resp. neschopnost argumentovat vyjednavačů doplácíme dodnes. Někteří ani nechodili na zasedání výborů, jejichž byli členy. Dokonce ani jazykově nebyli vybaveni, takže netušili, o čem je řeč. Neslyšel jsem nikdy, že by Bobošíková, Železný a třeba Ransdorf něco pro nás uhájili. Jen vlastní zájmy byly jejich prioritou.

Tak třeba ony srandovní banány. Ochutnal někdo banán koupený na trhu ve Španělsku nebo Švýcarsku a porovnal to s banánem v některém našem supermarketu? Nám stačí totiž takové, které by na jiných trzích neprošly. Jsou však za výhodnou cenu - pro prodejce!

Víte kolik obcí lilo všechny splašky do řek a potoků, kolik jich ani nevědělo, že existují čističky odpadních vod?

A když si někdo nevěděl rady, jak prosadit trochu ekologického (šetrného k přírodě) chování, pomohl si tím, že prý je to nařízení EU.

A co nerez nádobí a čistota ve školních jídelnách? Víte z čeho a jakými příbory jsme jídávali my a naše děti před tímto "nařízením"?

Jsou ptákoviny, které si vymýšlejí úředníci pro svou nepostradatelnost, ale to máme i zde. Jen si vzpomeňte na státní maturity, výplaty sociálních dávek nebo centrální registr vozidel. A kolik nás stáli hloupí úředníci, kteří neumí ani sesmolit žádost o unijní dotace.

Proto nejdu k volbám, abych neměl pocit, že podporuji jakési Špidlíky, kteří tam budou jen do počtu na místech volených Trafikantů.

Kdyby tam byli platní alespoň jako figuríny policajtů u přechodů pro chodce před školami, ale tito ani jako loutky nemohou fungovat.

Já totiž vydržel koukat na jejich volební spoty a to byla poslední kapka pro mé rozhodnutí: NEJÍT K VOLBÁM.

www.rottpanorama.cz