5.10.2022 | Svátek má Eliška


POLITIKA: Proč je třeba chránit policii

11.8.2022

Liberální elity policistům pravidelně dávají najevo své pohrdání. Jednu z takových protipolicejních vln právě zažíváme po široce medializovaných zákrocích proti výtržnostem u policejní služebny v Horních Počernicích či na mítincích Andreje Babiše v jižních Čechách.

Zakladatel TOP 09 Miroslav Kalousek označil zasahující policisty za „odpudivou lůzu“, ministr vnitra Vít Rakušan se snaživě připojil k údajnému „rozhořčení a zděšení veřejnosti“, policejní prezident Martin Vondrášek lavíruje. Z veřejně dostupných informací přitom vyplývá, že k zásahům byly dobré důvody: krádež reproduktoru, fyzické napadení, výhrůžky či hrubé urážky.

Tak dnes vypadá Amerika, kterou mnozí dosud považují za vzor demokracie a právního státu. A Francie, Německo a další se vydaly touž cestou.

Zda zásahy proběhly podle všech pravidel, se jistě dá prošetřovat. Je to však nutné? Údajné oběti policejního násilí ve všech zmíněných případech jasně porušily nesporná a smysluplná pravidla (na rozdíl například od někdejšího nesmyslného nařizování roušek v parcích) a neutrpěly žádnou disproporční újmu. Skandalizace policistů a jejich prošetřování povede v důsledku pouze k tomu, že příště už si nebudou chtít pálit prsty. Než aby riskovali konflikty, potyčky a vyšetřování, budou se prostě raději dívat jinam, případně vysvětlí, proč nic nezmůžou. Ale nečinný policista je pro běžného občana horší zprávou než aktivní policista, kterému občas mírně ujede ruka; pak je na místě napomenutí, nikoliv mediální lynč.

Pokud ministr Rakušan mluví o rozhořčení a zděšení veřejnosti, měl by si především ujasnit, o jakou veřejnost jde. O privilegované asociály z vyšších společenských vrstev, kteří řadovými policisty pohrdají a neoželí jedinou příležitost do nich kopnout? Anebo o běžné občany, kteří ještě zcela neztratili důvěru v policii? Veřejnost představují ti druzí. Pokud by se k nim ministr skutečně hlásil, měl by je lépe chránit před každodenním porušováním základních pravidel, v tomto období například zamezením nelegálních technopárty, které na mnoha místech ztrpčují život obyvatelům venkova.

Rakušan honí Rakušana

Rakušanovy priority jsou však očividně jinde. Před měsícem s velkou pompou oznámil vznik elitního policejního útvaru, který má mimo jiné potírat nové formy extremismu, představovaného údajnými dezinformátory, odpůrci proticovidových opatření a – slovy pana ministra – „proruskými šváby“. Pokud by tento útvar fungoval nestranně, musel by začít s vyšetřováním samotného Rakušana. Označování nositelů odlišnosti dehumanizujícími termíny typu krysa či šváb patří k nejnebezpečnějším projevům politického extremismu: například pachatelé rwandské genocidy motivovali své vraždění označováním Tutsijů za šváby. Pokud taková slova používá šéf bezpečnostních složek, měli by všichni obránci před extremistickou hrozbou bít na poplach. To však nehrozí. Od politické policie (jinak tento útvar nazvat nelze) žádnou nestrannost očekávat nemůžeme. Ve spolupráci s již existujícími bezpečnostními útvary bude extremismus definovat nejspíše mírou nesouladu s vládní propagandou a (proná)sledovat její odpůrce; za potlesku oficiálních médií.

Ale Rakušan je pouze snadno zaměnitelnou figurkou hlubšího trendu postihujícího liberální oligarchie současného Západu: sílící represe a kriminalizace opozičních názorů spojená s rostoucí tolerancí k vandalismu a běžné kriminalitě, pokud jsou páchány ideologickými spojenci, tj. antirasisty, antifašisty, radikálními ekology, účastníky technopárty, odpůrci Trumpa, Zemana či Babiše. Od policistů liberální elita očekává tvrdost vůči těm prvním a shovívavost vůči těm druhým. Pokud policista shovívavost neprokáže, sám se vystaví represi.

Zatím nejdále zašel tento neblahý trend v USA. Policisté, kteří se před dvěma lety účastnili tragického zatýkání zfetovaného černého recidivisty George Floyda, byli potrestáni s bezpříkladnou tvrdostí – a policie pak jen přihlížela řádění hnutí Black Lives Matter, které pustošilo americká města s desítkami obětí na životech. Drakonické tresty, zcela neuměřené aktu vandalství, rovněž čekají stoupence prezidenta Trumpa, kteří před půldruhým rokem pronikli do Kongresu. Trumpovi spolupracovníci z Bílého domu pak čelí pronásledování za činy, které jsou stoupencům demokratů promíjeny. Tak dnes vypadá země, kterou mnozí dosud považují za vzor demokracie a právního státu. A Francie, Německo a další se vydaly touž cestou.

Loni dokázalo Česko ještě ustát pokus o vytvoření českého George Floyda, když v Teplicích při zatýkání zemřel na předávkování pervitinem romský násilník. Navzdory kampani místních aktivistů i nadnárodních nevládek se premiér i ministr vnitra tehdy jasně postavili za policisty. Nic na tom nezměnilo ani úsilí zástupkyně ombudsmana Moniky Šimůnkové policejní práci zpochybnit. Pokud by k něčemu takovému došlo dnes za Fialovy liberálně progresivistické koalice, mohlo by to dopadnout jinak.

Důležitá rozhodnutí v takových záležitostech sice činí soudy a jiné politicky nezávislé orgány, ale žádná instituce není nezávislá na převažující ideologii, kterou je dnes na Západě liberální progresivismus. Vláda proto nemusí hned znásilňovat formálně nezávislé instituce. Stačí, když svým nekritickým příklonem k současnému Západu povzbudí domácí nositele jeho neblahých trendů, o zbytek už se postarají sami. Uvidíme, jak dlouho bude možné před nimi chránit policisty – a nejen je.

Komentář bývalého náměstka ministra zahraničí původně vyšel v Mladé Frontě Dnes a v placené sekci serveru iDnes.