Ruzyňské letiště by se nemělo prodávat v celku, ale jen zčásti, nebo by se mělo pouze pronajmout, soudí bývalý ministr financí Bohuslav Sobotka z ČSSD. Jeho názor přednesený v tradiční nedělní televizní diskusi je třeba podpořit. A nejde ani tak o bezpečnostní rizika, kdy by si mohl Ruzyň koupit investor z rizikové země, jak uváděl exministr. Koneckonců strana, která bezpečnostní politiku země považuje za nutné konzultovat s Ruskem, jak vyplývá z jejích názorů na brdský radar, asi těch rizikových zemí moc nezná.

Skutečná rizika jsou ekonomická. Prodá stát opravdu dobře? Sobotka o tom ví mnohé. Za jeho ministrování vláda prodala partě kolem Antonína Koláčka téměř polovinu akcií Mostecké uhelné společnosti za šest set milionů korun. A skoro stejný balík akcií za pár měsíců změnil majitele za úplně jinou cenu.

Skoro za deset miliard korun ho koupil Pavel Tykač a dnes si libuje, jak vydělal. Jiný dobrý privatizační obchod se tehdejší vládě podařil v případě další uhelné firmy. Zhruba 46 procent akcií Ostravsko-karvinských dolů získal jejich většinový akcionář Karbon Invest za čtyři miliardy. Nedávno nový vlastník dolů, finančník Bakala, uvedl minoritní podíl firmy, jejíž naprostou většinu majetku tvoří právě OKD, na burzy v Praze, Varšavě a v Londýně. Získal 34 miliard korun.

Prostě ne každá privatizace dopadne nakonec tak, aby se s ní mohla vláda chlubit. Rozhodnutí o prodeji letiště však opravdu stále nebylo dostatečně vysvětleno. Proč nedojde po převodu státního podniku Letiště Praha na akciovou společnost k uvedení nějaké významnější části jeho akcií na burzu? Vždyť by tak bylo jasnější, jaká je hodnota firmy, a pak by i prodej majoritního balíku akcií někdy v budoucnu mohl být transparentnější, a hlavně výnosnější.

Samozřejmě i dlouhodobý pronájem letiště je dobrou alternativou, která ponechává státu mnoho strategických výhod, a je přitom možné dosáhnout velmi vysokého výnosu blížícího se přímému prodeji ve výběrovém řízení. Nakonec i ministr dopravy Řebíček po nástupu do funkce před dvěma lety o takové možnosti hovořil a zdála se mu lepší než přímý prodej. Dnes může být hodnota letiště kolem sta miliard korun, ale letecká doprava se bude dynamicky rozvíjet a je otázka, zda stejně dynamicky neporoste hodnota přistávací dráhy v centru Evropy. Vlastně dvou přistávacích drah. Ta druhá ještě není postavená a do konce privatizace ani nebude. Nebylo by nakonec lepší počkat, až se dostaví? To může být argument pro pouhý pronájem. Otázek je mnoho a vláda na ně zatím dostatečně aktivně neodpovídá.

Naopak se zase přestalo hovořit o prodeji posledního národního podniku.

Budějovický Budvar by přitom měl změnit majitele co nejdřív. Jestli už není pozdě. Budvárek slavně vstoupil na čínský trh pod obchodním názvem Bai De Fu, což v překladu značí Mít mnoho štěstí. Ale toho privatizačního štěstíčka moc nemá. V Českých Budějovicích by měli pozorně sledovat námluvy svého úhlavního nepřítele Anheuser Bush (AB) s belgickou nadnárodní pivovarnickou firmou Inbev. Podstatnou částí hodnoty budějovického pivovaru je známka Budweiser, chráněná v mnoha zemích světa, a především na největších evropských pivních trzích, kam brání v přístupu americkému Budweiseru uvařenému v AB.

Právě tahle závora pro americké pivo má velkou privatizační hodnotu pro všechny světové pivovarnické firmy. Pokud by americký pivovarnický koncern skončil v náruči Inbev, skončil by nejspíše i zájem AB o evropský trh, a tím by i utichly spory s Budvarem. Inbev má kvalitních evropských značek dost a ta budvarská by mohla ztratit na ceně. A s ní může zlevnit i jihočeský pivovar.

Mfd, 17.6.2008