Miloš Zeman a Karel Schwarzenberg jsou jasným dokladem toho, že v prezidentské volbě jde především o show, emoce, dojmy a symboly. První z nich si lid umí získat bonmoty a suverénním vystupování, kdy svému soupeři nedá šanci, protože z něho hned na úvod udělá hlupáka. Je to člověk, který působí jako velká osobnost, má nadhled, je lidový, umí si sám ze sebe udělat legraci a zároveň je dostatečně razantní a inteligentní.

Karel Schwarzenberg je z trochu jiného těsta, ale stejně jako Miloš Zeman umí být vtipný, má své kouzlo a přestože je místopředsedou jedné z nejhorších vlád, které jsme kdy měli, a šéfem strany, jejíž místopředseda není zrovna morální atlet, sám nějakým zázrakem stojí mimo čistý jako lilie. Vznáší se nad tím vším bez toho, aby přijímal odpovědnost za své okolí a spolupracovníky a zároveň své postoje nemusí dokládat činy. Je oceňován na pozici ministra zahraničí, nikdo po něm ale nepožaduje něco konkrétního, čeho jako šéf diplomacie dosáhl.

Když se nad tím hlouběji zamyslíme, je logické, že do druhého kola postoupili právě tito kandidáti. Oba se do přímé volby hodí. Krásně to bylo vidět na prezidentské super-debatě se všemi kandidáty, kterou vysílala Česká televize. Ani jeden z nich se nepokoušel nějak více argumentovat. Dobře odhadli, že o myšlenky v této hře vůbec nejde. Důležité je být vtipný a zapůsobit a to se jim povedlo. Ostatní kandidáti byli nudní, rozvláční, popř. směšní.

Právě to, že je přímá volba laciným televarieté, ve kterém jde především o dojmy a emoce, bylo jedním z důvodů, proč jsem se velmi dlouho rozhodoval, jestli k prvnímu kolu prezidentské volby vůbec jít. Už od začátku jsem s přímou volbou nesouhlasil. Tento způsob volby nemá v parlamentní republice co dělat a v případě České republiky je navíc nebezpečný. A to nejenom kvůli tomu, jaké úctě se u nás prezidenti těší. Mnohem důležitější je, jak u nás stále více a více dochází k posilování tohoto úřadu.

Nejnovějším posunem je v tomto ohledu prezidentská amnestie. Předseda vlády Petr Nečas se z pozice toho, kdo má odpovědnost za prezidentské pravomoci vyžadující kontrasignaci, pasoval do role pouhého notáře, který prezidentovo rozhodnutí v případě, že je legální, podepsat musí.

V následujících dnech budeme čelit obrovské mediální masáži. Miloš Zeman bude přesvědčovat levicové voliče, aby ho podpořili proti místopředsedovi nenáviděné Nečasovy vlády. Spousta umělců a intelektuálů nás bude mobilizovat, abychom volili Karla Schwarzenberga, který je zosobnění mravnosti a navíc má dobré renomé v zahraničí. Ale to, že postoupil do druhého kola, je podle mne vítězství formy nad obsahem. Je to doklad toho, jak dobře funguje politický marketing. Lidé tím potvrdili, že podléhají stádnímu chování a že přímá volba je bezduchá šaráda, kde jde jen o vtip a šarm. A kromě jiného je to i názorný příklad toho, jak snadné je nevolit reálnou osobu, ale člověka, kterého si lidé vysní.

Postup Miloše Zemana a Karla Schwarzenberga do druhého kola je důkazem toho, že se naše společnost stále ještě nevymanila z dávného sporu mezi Václavem Havlem a Václavem Klausem. Smutné na tom je, že tento spor je dnes už fikcí. Ani jeden z kandidátů totiž není zástupcem pravdy a lásky.