Pozornost věnovaná vycházející hvězdě tuzemské politiky není přehnaná. S Davidem Rathem totiž nepřichází před světla reflektorů jen další z mnoha ministrů zdravotnictví, ale také vytrvalý kritik Václava Klause a jevů spojených s jeho veřejným působením. Hlavně však máme co do činění s představitelem čerstvé politické generace, jež nám mimo malostranské paláce v České republice s apetitem vyrůstá.

O Rathovi-lékaři už bylo napsáno, co šlo. Bojovník za práva lékařského stavu, především zastánce personálu nemocnic, šikovný internista, intelektuál s manažerským talentem. Po odborné stránce tak resort zdravotnictví trpět nebude.

V charakteristice Rathovy osobnosti také stěží něco překvapí. Houževnatý, pracovitý, inteligentní, sebevědomý, tvrdí jedni. Ambiciózní, drzý, ješitný, mstivý, namítají druzí. Sám o sobě říká, že slušně se chová k těm, co se slušně chovají k němu. Na ostatní umí vycenit zuby.

Doktor Rath, letitý lékař-aktivista, se rovněž výrazně zapsal do institucionálního formování občanské společnosti. V době, kdy si nad odbory, zprofanovanými předlistopadovým režimem, měl kdekdo tendenci odplivnout, založil mladý liberálně orientovaný Rath Lékařský odborový klub. Ten dodal reprezentaci zájmů zaměstnanců naprosto odlišnou tvář. Rath se též důrazně postavil proti rušení povinného členství v profesních komorách. Emoce na sjezdech České lékařské komory bývají vypjaté, pravdou však je, že ČLK funguje efektivně, jako dobře promazaný stroj. Rathovy výsledky tak zřetelně připomínají, že státy neexistují ve vzduchoprázdnu, že se musejí vypořádávat s nátlakem zájmových skupin a s některými se dokonce dělit o moc – např. v rámci tripartity či vzdáním se částí pravomocí ve prospěch komor.

Neprávem zanedbávaná je však politická pouť Davida Ratha. Lemována je pragmatismem a cílevědomostí, ale není nijak nelogická. Na počátku bylo vzplanutí pro ODS s vizí minimálního státu a postupné procitání z iluzí, o něž se postaraly privatizační či korupční kauzy devadesátých let. Následovala spolupráce s Dienstbierovými Svobodnými demokraty – LSNS. Již tenkrát z balkónu pražského Špalíčku hřímal MUDr. Rath to samé, co nyní. Volební neúspěch a rostoucí vliv národovců v tomto středovém uskupení katapultoval Ratha ze stranické politiky do angažmá v ČLK. Přesto (anebo právě proto) si až dodnes mohl ponechat většinu tehdejších názorů. Stačilo pouze čekat, kdy splynou s programem některé ze silných partají.

Vztah, který navázal s ČSSD, Davida Ratha příliš nestojí. Snad jen akceptování zadání „zaměstnavatele“, že bezplatná lékařská péče je v probíhajícím volebním období nedotknutelná. Tmelem je v něm i jistá podobnost mediální a obecně komunikační obratnosti Ratha a premiéra Paroubka. Pro řízná slova daleko nejdou a k protivníkům jsou nelítostní.

David Rath může být pro ČSSD – ve vládě, ale třeba i na kandidátce do Sněmovny - originálním přínosem. Klasický sociální demokrat z něj určitě nikdy nebude. Životním příběhem i stylem je přeci jen někde jinde. Ovšem coby chytrý dravec se sociálním cítěním (lze-li vůbec toto atypické spojení připustit) a vzýváním evropských hodnot může středostavovský proud elektorátu zaujmout. Navíc na rozdíl od takového Martina Jahna ví velmi jasně, čeho chce v politice dosáhnout.

A co že je pro nastupující generaci politiků typické? Nejen bezchybně padnoucí obleky. To už raději hovořme o střídání sběratelů kravat milovníky motýlků. Mladí rozhněvaní muži a ženy mají společné kvalitní vzdělání, důraz na profesní kariéru, volnomyšlenkářské sklony a vůli obrušovat hrany předpotopní pravice a předpotopní levice. Nejsou barvoslepí, a přesto dovedou jak z růžové, tak z modré kombinovat ty prvky, které odpovídají jejich vidění světa. Svým způsobem navazují jednak na scénáře těch, jež se odrodili českým polistopadovým partajním gigantům, jednak na úsilí západních hledačů třetích cest a „new labour“.

Specifický a přitom početný houf souputníků nového ministra pokládá za nezbytnou součást své výbavy jednoznačné odmítání Václava Klause. Skoro se chce říci, že si Klaus vychoval, přinejmenším znatelně inspiroval, své následníky, leč „přepólované“. Sympatičtější možná nebudou, ale dokáží toho víc. David Rath to z nich dotáhl zatím nejdál.