Na jaře letošního roku se řešil způsob, jakým by sociální demokraté mohli spolupracovat s komunisty při vzniku nové vlády. Průzkumy volebních preferencí totiž ČSSD a KSČM přisuzovaly ve sněmovně jasnou většinu.

V době, kdy se koaliční vláda potýkala s nejrůznějšími skandály, kdy se snažila prosadit reformy a kdy se popularita kabinetu propadla na minimum, nebylo posilování levice překvapením. Zdálo se, že tento trend jen tak nic nezastaví. Jedinou neznámou měl být moment, kdy se sociální demokracie ujme moci. Zda se tak stane až v létě roku 2014, nebo po předčasných volbách.

Uprostřed léta dochází k posunu. Momentálně to vypadá na to, že by sociální demokraté nedali s komunisty dohromady většinu v dolní parlamentní komoře. Podpora ČSSD postupně slábne. Výraznou měrou se o to postarala aféra kolem zatčení bývalého středočeského hejtmana Davida Ratha. Jednak veřejnosti připomenula, že skandály se netýkají pouze občanských demokratů či ostatních vládních stran. Zároveň mohl posílit dojem, že dvě nejsilnější strany v zemi se v praktickém politickém životě příliš neliší a že příchod ČSSD k moci nemusí nutně znamenat dramatickou změnu poměrů týkajících se klientelismu a korupce.

Ostatně v posledních sněmovních volbách se ukázalo, že oblíbenost velkých zavedených stran slábne. A protože ČSSD a ODS zatím nečiní prakticky nic, co by tento postoj občanů mohlo změnit, mohl by tento trend pokračovat i v dalších měsících. S tím souvisí i nevýrazná osobnost předsedy sociální demokracie Bohuslava Sobotky. Což se projevuje jednak v jeho malé schopnosti naklonit si davy. Zároveň se mu nedaří stmelovat stranu tak, aby nepůsobila jako volné sdružení krajských organizací, které si prosazují svoji politiku téměř nezávisle na centru.

Do tohoto obrázku zapadá i rozruch, který vyvolal dopis moravskoslezského hejtmana Jaroslava Palase. Ten v něm napsal, že je předseda nabádal k tomu, aby pomáhali naplnit stranickou pokladnu. Palasovi kolegové z vedení ostatních krajů jeho slova odmítli. Sociální demokracie nejenom kvůli tomu může vyvolávat dojem, že je vnitřně rozhádaná a že nepůsobí navenek jednotně. A právě toto voliče odrazuje, na což v minulosti doplatily i jiné strany.

Zmatek v hlavách občanů může rovněž vyvolávat podivný přístup k výběru kandidáta pro prezidentské volby. Ten svým způsobem vyústil v blamáž. Sociální demokraté dlouho zvažovali, zda vybrat někoho ze straníků, nebo podpořit nezávislého kandidáta Jana Švejnara. Dokonce přichystali sérii veřejných besed, kde oba měli představit své názory. Tím si strana chtěla otestovat, kdo by byl pro lidi přijatelnější. Hned první pokus ztroskotal. Navíc Jan Švejnar dal najevo, že o podporu ČSSD ani příliš nestojí. Takže vedení sociální demokracie nakonec ukázalo na Jiřího Dienstbiera. Aby byl zmatek v hlavách lidí ještě větší, část sociálních demokratů by nejraději podporovala Miloše Zemana.

Nelze se proto divit tomu, že když se dají všechny věci dohromady, preference ČSSD klesají. Paradoxně v době, kdy Nečasova vláda neučinila nic významného, co by jí mohlo zvýšit popularitu u voličů. Pohled do nejnovějších výsledků průzkumů veřejného mínění naznačuje, že řada příznivců sociální demokracie míří do tábora Strany práv občanů – Zemanovci. Toto uskupení může být alternativou nejenom pro levicově zaměřené voliče, ale rovněž i pro některé politiky. Miloši Zemanovi se daří některé z nich přetahovat na kandidátky ať už do krajských, nebo senátních voleb. Zároveň jeho rostoucí šance v přímé volbě prezidenta republiky přispívá k růstu popularity zmiňované strany.

Bývalý šéf sociální demokracie tak může Zemanovce dotáhnout do sněmovny. Podle nejnovějších výsledků už totiž překročil pětiprocentní hranici. Vzhledem k tomu, že v květnu roku 2010 se k této metě velmi těsně přiblížil, mohl by ji v dalších volbách skutečně překonat. Čím výrazněji by se mu to podařilo, tím horšího výsledku by mohla dosáhnout sociální demokracie.