Plukovníci jsou zvláštní kasta lidí. Jsou sice řazeni mezi „vyšší důstojníky“, ale pořád jsou plni nepokoje, protože nejsou generály. Stojí těsně před nejvyšší metou a to je obecně denervuje. Plukovníků je jak naseto. Ale generálové, to je jiná třída.

GENERÁL! Slyšíte, jak to zní? To je šajba. Ti mají i v zajateckém táboře svého sluhu a obsluhuje je číšník.... jaj, to je krása. Což se podepisuje na duševním stavu plukovníků. Logicky. Je sice pravda, že za mé základní služby byli největšími kretény dlouho nepovyšovaní a stárnoucí podplukovníci, ale to byla jiná doba. A taky neměli ty možnosti co jinde.

Sílu touhy po moci u plukovníků najdeme v nedávné minulosti v oblasti Evropy a okolí na mnoha místech. Tak třeba v Etiopii po několika převratech, aby se tak řeklo uvnitř královské rodiny, provede historický převrat 37letý plukovník Mengistu Haile Mariam. Který se pak stane vládcem, jak říká jeden můj známý trockistický historik, zaslouženě. Protože na zasedání vládního revolučního výboru si potajmu donese samopal a ostatní postřílí. To je ovšem výjimečný případ.

Z řady povstaleckých plukovníků vyčnívá v roce 1919 v Turecku generál Atatürk, ten se ale s ničím nemazlí. Všechny ženy z harémového paláce nechá v přístavu naházet do vody a ty se utopí. Muslimka přeci nemůže umět plavat! Podle přítomných německých důstojníků to prý vypadalo, jako když likvidují nějaký starobinec. Mimochodem pak při zavádění demokracie nechá provést genocidu Arménů. Revoluce, holenkové, to není žádná sranda! Když se kácí les, lítají třísky, jak rád říkal soudruh Gottwald.

V Řecku se pak vlády dne 21. dubna 1967 vojenským převratem zmocnila skupina plukovníků Georgios Papadopulos, Stylianos Pattakos a Nikolaos Makarezos. Co tahle parta vyváděla, s tím bojuje Řecko dodnes - rozdělený Kypr, ekonomika ve psí, obecná zaostalost.

Větší řízek byl ovšem egyptský plukovník Gamál Abd an-Násir, správně Nasser, což se ale u nás tak nesmělo psát. Také on chtěl, jak tvrdil, zavést pořádek, mír, stabilitu, no prostě pravdu a lásku. V čele Hnutí svobodných důstojníků 23. července 1952 vyhlásil národní a socialistickou revoluci a začal bojovat hlavně s nepotismem, úplatky a bídou. Výsledky jsou známy dodnes. Několik válek, ekonomický rozvrat. Většina lidí žije v bídě a stát a většina obyvatelstva je stále někde ve středověku.

V Kongu převezme v roce 1960 vládu plukovník Mobutu, ve jménu stability a míru a pokroku. Jo a spravedlnosti. Výsledkem je víc než padesát let trvající občanská válka, údajně několik milionů mrtvých, země v rozvratu.

Vraťme se domů. U nás dnes máme právě další domácí krizi, tentokrát zásadnější a hlubší, než byly nějaké ty koaliční hrátky doposud.

Ve středu zájmu a střetu zájmů stojí jistý plukovník. Svého času prohlásili, pokud mě paměť neklame, dva předsedové vlády ČR, že u nás nebudou vládnout žádní plukovníci. Ti naivní chlapci!

Oba již bývalí předsedové vlád dnes chodí na výslechy na policii a k soudům a hrozí jim a jejich okolí mnohaleté tresty za věci, které jsou výsledkem podivných praxí a duševních výronů našeho revolučního tribunálu. Ideově tak podobného „Výboru veřejného blaha“ z revoluční Francie 1793-1794.

Ten skončil neslavně. Nejdřív zapíchli Marata ve vaně, pak se vzájemně popravovali občané hlásající rovnost, volnost a bratrství, a tak usekli hlavy Robespierrovi, také Dantonovi, hlavy padly také Hébertovi, Couthonovi, Desmoulinovi a tisícům dalších.

Vše pod heslem: Násilí je nutné k nastolení řádu, ve kterém násilí již nebude. (To by si mohli dát do erbu Šlachta i Ištván, že?!)

Jakobínský teror trval celkem dva roky. Když si spočteme, že Šlachta dobyl Bastilu, pardon, sídlo vlády a generální štáb a sídlo tajných vojenských služeb v červnu 2013 a máme červen 2016, tak to naši pučisté-jakobíni vydrželi o rok déle!!

No a pak už to dál nešlo. Tedy u nás. Televizní noviny se změnily na černou kroniku, kde bylo denně vyhlašováno zatýkání, přepady firem, zabavování majetku, trestní stíhání za trestním stíháním, podnikatelé, politici, členové zastupitelství a starostové jsou zatýkáni a obžalováváni a já jako pamětník si připadám jak v padesátých letech.

Jen nám chybí tehdejší Ministerstvo národní bezpečnosti (MNB), což bylo specializované ministerstvo existující v Československu v letech 1950–1953, které “plnilo úkoly národní bezpečnosti, které dosud příslušely ministerstvu vnitra“. Prvním ministrem MNB byl Ladislav Kopřiva. Jeho náměstek Karel Šváb a velitel StB Osvald Závodský, vykonavatelé příkazů, pak byli po roce 1951 sami popraveni.

Je jistě náhodou, že mi jejich činnost připomíná dnešní vrchní státní zastupitelství v Olomouci a Praze a pak takzvaný ÚOOZ, které si inovativně vykládají zákony a předpisy jako shora uvedené organizace.

Situace je již nějakou dobu neudržitelná, ÚOOZ a státním zástupcům se nedaří právoplatně odsoudit nikoho, koho označili v době puče za spiklence. Podle již nějakou dobu kolujících informací přijeli řešit situaci američtí poradci(!!!) - což ve čtvrtek prokecnutím v televizi na čtyřiadvacítce potvrdil zástupce hnutí ANO poslanec Bronislav Schwarz -, aby pomohli svým žákům. Obecně se totiž ví, že osoby hrající na státním zastupitelství a ÚOOZ hlavní úlohy, byly vyškoleny (a údajně též řízeny, a to od počátku) velvyslanectvím USA. To, že president Zeman zakázal vstup velvyslanci USA Andrewu H. Schapirovi a ten ani moc neprotestoval, není jen tak.

Jak pravil poslanec Schwarz (aktivista z hnutí „Vraťte nám stát“), američtí poradci prý našim jakobínům řekli, že holt někdy policie sice obžaluje politika či jinou velkou rybu, ale že to neznamená, že je soud odsoudí. K překvapení našich politických aktivistů jim sdělili, že tomu se říká demokracie. To bylo asi divení.

Podpora Amíkú tedy náhle ochabla .A začal mazec. Státní zástupci jsou neodvolatelní. Tudy to tedy nešlo. Také Šlachta si též myslel, že je nedotknutelný. Ale nebyl.

Jakobíny je nutno zarazit, pochopili čeští politici. Drsnější Poláci donutili Obamu, aby tiše stáhl svého velvyslance z Polska, protože si tam počínal stejně, jako u nás Shapiro a předtím Norman Eisen. Tedy nikoli jako velvyslanec, ale spíše jako gubernátor. Nechci-li rovnou napsat „Посол товарищ“.

Vypadá to, že jak mizí síla obamismu, mizí síla všech těch aktivistů, iniciovaných a placených tak či onak z americké ambasády. Američtí soudruzi pochopili, že to asi přehnali. Stát, kde se místo řešení problémů jen zahajují trestní stíhání, kde se nejvyšší státní zástupce Zeman domnívá, že on velí policii, a vyhrožuje předsedovi vlády, to není evropský stát, to je možná nějaká banánová republika před padesáti lety.

Pokus o jakobínské uchopení vlády nevyšel. Prozatím. To neznamená, že nevyjde.

Také v roce 1968 jsme mysleli, že už není možné žít v tak prolhaném státě a vládnout proti celému národu. Který byl tehdy ještě nadšen „socialismem s lidskou tváří“.

Dnes lid stále touží po demokracii a slušném státě. Který se mu každým dnem vzdaluje. K jakému systému anebo režimu se lid obrátí, pokud se ukáže, že místo demokracie zde máme „demokratůru“ a politické poradce a kdekdo už je zavřený či obžalovaný? Komunismu a socialismu už má lid také dost. I eurosocialismu.

Zastavit převrat vyvolaný Ištvanem, Šlachtou a Bradáčovovou, zvaný přiléhavě Bohumilem Doležalem „Velká protikorupční revoluce“, se možná ještě povede. Pokud ne a Šlachta a další zůstanou, rozklad bude pokračovat. Až skončí, a oni nakonec skončí, pak už nebude následovat ani evropský socialismus, ani žádná demokracie.

Ovšem soudě podle kvičících tváří vyhrožujících trestním stíháním vedení Policie ČR a plačících, jaký zasloužilý soudruh nám to ve Šlachtovi odchází, je jim to fuk.

Oni hrají o svá hrdla. Nakonec prohrají. Jako Kaddáfí, Saddám, řečtí plukovníci, soudruzi Šváb, Závodský, Švermová a nakonec i Barák.

Aréna je nasvětlena, do písku Kolosea nastupují gladiátoři a ne všichni se vrátí živí. Mnohé odtáhnou za nohy po krvavém písku.

No, my jsme od dob porážky husitů takový klidnější národ. Ale máme průpovídku: Nechoď Vašku s pány na led, mnohý příklad známe, že pán sklouzne a sedlák si za něj nohu zláme. (Karel Havlíček Borovský).

Začaly se lámat nohy.