1.7.2022 | Svátek má Jaroslava


POLITIKA: Pirátské zmítání mezi útesy

2.11.2021

Mizivé zastoupení Pirátů v parlamentu je jen optický klam. Snadné časy je ale nečekají

Po specifickém kroužkovacím Waterloo míří Piráti pravděpodobně do vlády. Výsledek voleb je pochopitelně postavil před dilema, co si dále počít. Pouzí čtyři poslanci se totiž mohou lehce ztratit nejen v opozici, ale i ve stoosmičkové vládní většině a veřejnost může na poměr dvou či dokonce tří ministrů na čtyři mandáty v Poslanecké sněmovně pohlížet úkosem.

Ovšem skoro mizivé zastoupení Pirátů v parlamentu představuje svérázný optický klam. Na 15,62 procenta hlasů a 37 mandátech koalice PirSTAN mají jejich voliči velký podíl, jen střídměji kroužkovali než příznivci hnutí STAN. Pirátská strana v minulých volbách získala přes deset procent hlasů a v průzkumech veřejného mínění od té doby rostla. Těžko přesně říci, kolik hlasů pirátští voliči nakonec celé koalici dodali, ale spíše minimalisticky řekněme, že kvantum odpovídající osmi procentním bodům. Bez nich by současná pětikoalice, jež nyní formuje vládu, nedisponovala nadpoloviční většinou ve sněmovně a kabinet by určitě sestavoval někdo jiný, patrně Andrej Babiš.

Zapůjčení poslanců se neujme

V dějinách české polistopadové politiky nejde o první případ „překroužkování“. Ve volbách 2002 kandidovala koalice KDU-ČSL a Unie svobody (US), ovšem lidovci díky preferenčním hlasům partnerům z Unie svobody trochu vypálili rybník, byť ne tolik, jako nyní „stanisté“ pirátům.

Ovšem US neměla dostatek lidí na poslanecký klub, poněvadž tehdy se stále trvalo na minimálním počtu deseti členů. A tak byl Svatopluk Karásek, kandidující jako nestraník, avšak nominovaný KDU-ČSL, unionistům dlouhodobě „zapůjčen“. Zapustil v US kořeny a roku 2004 tam přímo přestoupil. Mocenský zvrat nezpůsobil, poněvadž obě strany tvořily součást vládní koalice s ČSSD.

„Chápu to jako gesto snahy podpořit politickou stranu, v jejímž klubu, byť ‚zapůjčený‘, zasedá. Já bych to na jeho místě neudělal, ale respektuji jeho rozhodnutí,“ reagoval tehdy předseda KDU-ČSL, jistý Miroslav Kalousek. Nebylo by to i dnes řešení pirátského problému?

Sotva. Individuální případ určitě nelze aplikovat coby vzor řešení opravdu masové záležitosti. Zvláště když Svatopluk Karásek měl tak jako tak k liberální Unii svobody celkem blízko, což se o vztahu většiny poslanců a poslankyň z řad STAN k Pirátům říci nedá. Zdravotník a včelař Josef Flek ze STAN, kterého voliči v Jihomoravském kraji poslali do sněmovny z desátého místa, v nedávném rozhovoru pro Seznam Zprávy sice uvedl, že musel v kampani koaliční Piráty hájit před nepravdivými útoky, leč zároveň dodal, že k nim nikdy nechoval příliš sympatií. „Pak jsem ale osobně poznal některé jihomoravské kandidáty. I když se třeba ideově nepotkáváme, jedno se jim upřít nedá, jsou to obrovští dříči,“ dodal muž, jenž v kampani rozvážel med starou žlutou škodovkou.

Komplikované „ideové potkávání“ se vlastně týká celé pětikoalice, nejen Pirátů a ostatních čtyř členů. Nicméně pirátští voliči tvoří nedílnou součást vítězného bloku, a pirátská strana má tudíž na zastoupení ve vládě nesporně právo.

Co by jí přinesly opoziční lavice? Degradaci ke statusu nejmenšího opozičního kloubku, jehož hlas snadno zanikne v mase ANO a SPD. Nuance mezi pirátskými stanovisky a postoji dvou velkých opozičních stran by mohly většině voličů snadno unikat.

A pak, každá strana je v podstatě i firma. A byť Piráti asi mohou počítat se státním příspěvkem odvozeným nikoliv od čtyř poslaneckých křesel, ale od dohody v rámci koalice se STAN, v opozici by snadno přišli o řadu lidí. Včetně pár „obrovských dříčů“, kteří se coby poslanci na provozu strany v minulém volebním období podíleli, leč nyní si musí hledat nějakou jinou práci. Takto mohou nalézt uplatnění na ministerstvech – přímo pirátských i u koaličních partnerů.

Platí ještě vězeňský autobus?

Avšak pirátská dilemata zůstanou na stole i při jejich vládním angažmá. Od čtyř ostatních stran v nyní formované vládní koalici si od počátku zachovávali trochu odstup. Nejen programový – odlišovali se již interpretací vývoje české demokracie, kritikou tzv. tradičních stran. Na boku jejich volebního vězeňského autobusu z roku 2017 se kromě Andreje Babiše vyjímali i David Rath, Bohuslav Sobotka (za kauzu OKD), Miroslav Kalousek a Jana Nečasová Nagyová s Petrem Nečasem coby svou loutkou. V převážně pravostředové vládě mohou snadno ztratit autenticitu, kterou již značně obětovali na oltář porážky Andreje Babiše. Jejich partneři jsou hodnotově docela konzervativní a navzdory všem dohodám a reálnému příspěvku pirátských voličů se „optický klam“ v podobě pouhých čtyř poslanců může lehce proměnit v příčinu praktické bezzubosti. I sto čtyři hlasy totiž k prosazení zákona bohatě stačí.

Piráty proto rozhodně nečekají medové časy ani ve vládě, ani případně v opozici, a snadno mohou následovat osud ČSSD. Pokud si ve vznikajícím kabinetu nedojednají silné zastoupení, může členská základna, jež bude vstup do vlády schvalovat, nasměrovat kurz pirátské lodi do opozičních vod.

Autor je politolog

LN, 29.10.2021