Daňová reforma je sice na cestě z vlády do Poslanecké sněmovny, její příští osud je však zahalen mlhou nejasností. Již jsme si zvykli, že daně jsou politikum jako hrom. Právě přístup k nim náleží k hlavním odlišnostem jednotlivých politických stran. Dokonce se ani moc nepředpokládá součinnost s opozicí při úpravách daní. Důležité ale je, nakolik pevně za svojí vizí stojí samotný kabinet. A tady můžeme dát zelenou pochybnostem.

Schvalování reformy ve vládě se nezúčastnili ministři za TOP 09, proto diskuse, jež měla proběhnout interně na půdě exekutivy, se přesune ve veřejné podobě do zákonodárného tělesa. Přispějí k tomu i Věci veřejné, které míní v parlamentu do vládního návrhu zasáhnout i s pomocí levice. „Stravenky zůstanou,“ pronesl ve středu rezolutně Vít Bárta. Miroslavu Kalouskovi se to nelíbí, ODS je v této záležitosti nejednotná. Zvýhodnění stravenek nepatří k nejvážnějším sekyrám zaťatým do rozpočtu, navíc bývá často zmiňováno jako jeden z mála benefitů pro zaměstnance státního sektoru. K tomu si musíme přimyslet lobbing, tolik zažitý ve sněmovních kuloárech. Za stravenky se budou bít zaměstnanci, zaměstnavatelé i reprezentanti stravenkového byznysu. Jenže daňová reforma vzbudí i jiné debaty. Věci veřejné do ní hodlají zapracovat zvýhodnění zaměstnávání postižených spoluobčanů. TOP 09 by výhledově chtěla změnit systém nákladových paušálů u živnostníků. Určitě se též objeví nespočet dalších příkladů lidové tvořivosti poslanců. A protože vládní shoda nad reformou je jen formální, dají se ještě očekávat líté boje.

Takhle to zkrátka vypadá, když zemi řídí nesehraný tým zmítaný hádkami, žárlivostí a paranoiou. Ze dne na den chod státu zajišťovat lze, ovšem nadčasové kroky je možné činit pouze s notnou dávkou rizika. Už nejednou jsme byli svědky toho, jak cosi ministři nachystali, vláda odsouhlasila, leč následná koaliční jednání zpřeházela či rovnou pohřbila. Podobně dobrodružný úděl může potkat i úpravu daní. No a než se příslušnou legislativu podaří prosadit a uvést v život, přiblíží se volby a spolu s nimi alternativní koncept prosazovaný dnešní opozicí. Nakonec budeme rádi, když z okázalé daňové reformy zbudou alespoň některé pro plátce velmi užitečné body, jako je třeba zřízení jediného inkasního místa. Doufat, že otřásající se hora české politiky dokáže porodit víc než tuto myš, může jen neochvějný snílek.

Psáno pro ČRo1