Volby bohužel – nebo bohudík – dopadly tak, jak dopadly. Strana zelených se marginálně dostala do parlamentu a chová se přesně tak, jak jsem se obával a proč jsem své spoluobčany varoval před jejich volbou. Strana zelených se stala tím příslovečným jazýčkem na vahách, který může převážit a určit směr naší politiky na dlouhá léta dopředu.

Rovnou daň či jiné sociální experimenty lze napravit relativně snadno, skoro ze dne na den, rozhodnutím poslanecké sněmovny. S energetikou, od které závisí bez nadsázky fungování a blahobyt země, je to mnohem horší. Přebytek elektrické energie, který zatím, chvála bohu, máme (zelení tento přebytek považují skoro za hřích) – se během 5-7 let promění v ostrý, stoupající nedostatek. Významná část našich elektrárenských výrobních kapacit totiž dosluhuje. Na rozdíl od dobrého či špatného zákona novou kvalitní tepelnou či jadernou elektrárnu nelze vytvořit přes noc. Nestačí na to ani rok, dokonce ani jedno volební období. Termíny výstavby moderních elektráren jsou proklatě dlouhé: od politického rozhodnutí o výstavbě tepelné elektrárny do dodávky elektřiny do sítě uplyne mezi 7-10 lety, u jaderných to může být až dvojnásobek. Tepelné elektrárny ovšem potřebují pro svůj provoz vlaky uhlí denně, které je nutno někde vytěžit či odněkud dovézt. A které zatíží naši atmosféru dalšími milióny tun kysličníku uhličitého. Jaderné elektrárny zase umí stavět jen několik málo – dají se spočítat na prstech obou rukou – výrobců, jejichž kapacita je omezená. Navíc jejich výstavbu nelze uspěchat, aby byl zachován vysoký standart techniky a bezpečnosti. Čím později přijdeme se svou objednávkou na nový jaderný blok, tím déle budeme muset čekat. A tím víc budeme muset platit za jejich výstavby a nakonec i za uran. (Měli jsme v zemi jednoho zkušeného výrobce jaderných elektráren – Škodu – ale tu naši liberální politici neohlídali, a tak se tento unikátní závod dostal do majetku východní supervelmoci, která nejenže disponuje nezanedbatelnou částí světových zásob ropy a zemního plynu, ale má dnes i nejambicióznější plány na výstavbu a dodávky nových jaderných elektráren. Tato supervelmoc si, naštěstí pro lidstvo, své zelené do své energetické politiky mluvit nenechá. Zato ale tvrdě prosazuje světové ceny za ropu a za zemní plyn. Dovoluji si odhadnout, že ceny za zemní plyn porostou nejméně stejně rychle, jako za uplynulých 35 let rostla cena ropy: V roce 1971 stál barel 1 $ (slovy: jeden dolar), letos dosáhla jeho cena 76 $/barel a to ještě není konec všem dnům roku. A tato mocnost si přirozeně nechá dobře zaplatit i dodávané jaderné elektrárny: ať již budou vyráběny v Rusku či v Plzni.)

Na to, že během pěti let bude mít světový jaderný průmysl nadbytek zakázek na dodávku nových reaktorů, můžeme dát ruku do ohně. O renesanci jaderné energetiky bylo rozhodnuto v USA, v Japonsku, v Číně a dalších asijských velmocích. Vážně o ní uvažuje Velká Británie, diskutuje o ní Austrálie a celá řada dalších evropských zemí. Jadernou energetiku podpořil i poslední summit G8 v St. Petersburgu. Ale i pro Švédsko, které si pod vlivem zelených před více než čtvrtstoletím odhlasovalo výstup z jaderné energetiky do roku 2010, je dnes více než jasné, že i po roce 2010 většina jaderných reaktorů bude provozována dokonce se značně vyšším výkonem, než pro jaký byla projektována, aby země netrpěla příliš vážným nedostatkem levné energie. A skoro bych dal ruku do ohně, že během několika let bude Švédsko následovat příklad pragmatického a dynamického Finska a začne stavět nové jaderné bloky.

V dnešních povolebních jednáních se tedy nejedná pouze o to, jakou budeme mít vládu příštích několik měsíců či, v nejlepším případě, příští dva-tři roky, ale hlavně o tom, jak bude fungovat naše hospodářství v příštích 20-30 letech a kolik budou naši občané platit za energii. Již dnes stojí energie pro domácnost v ČR 2-3krát více (počítáno vzhledem k průměrnému příjmu domácnosti), než je tomu v USA, Německu, Francii či Velké Británii. Unesou naše peněženky další zdražení? Experimenty, které si vynucují zelení jako podmínku podpory koaliční vlády, budou pro naše občany velice nákladné a zřejmě i neúnosné. A našim zeleným důrazně doporučuji, aby se poučili od starších, moudřejších a zkušenějších západních zelených kolegů a vzali do své výzbroje jadernou energetiku jako jednu z velice přijatelných zelených alternativ.

V závěru apeluji na naše politiky, aby si byli vědomi své historické odpovědnosti.V tomto volebním období se z hlediska energetiky bude rozhodovat na mnoho volebních období dopředu. A mnohá z rozhodnutí, která učiní v nejbližších měsících či letech, ovlivní budoucnost naší země na mnohé desítky let a mohou dokonce být nezvratná. To by měli naši poslanci a politici především mít na zřeteli, až budou hledat východiska z dnešního politického patu.

(zkrácená verze vyšla 26.7. v Právu)

jaderný fyzik