Předvolební kampaň je v plném proudu, přesto se ale hlavní události posledních týdnů vrší bez ohledu na mínění partajních stratégů. Že se nikdo, snad s výjimkou "showmana" Petra Čtvrtníčka, nehlásí k posměšným billboardům, jsme si už zvykli. V anonymitě však zůstává též iniciátor dokumentování červencové toskánské dovolené čelných politiků a byznysmenů. Čerstvě pak jen můžeme hádat, kdo stojí za fyzickým napadením předsedy ODS Mirka Topolánka.

Údajní vykonavatelé čísi vůle se již přihlásili policii. Chovají se zvláštně. Odmítají připustit, že Topolánka nezasáhlo vejce, ale kámen. Navíc se sami prezentují coby oběti podvodu. No považte: kdosi jim měl za jejich čin zaplatit, leč slovo nedodržel. A tak se pachatelé cítí být podvedeni. Jeden z nich se na objednavatele, pochopitelně neznámého, chystá podat trestní oznámení. Mladíci přeci svoji práci odvedli, tak kde, k čertu, vázne odměna?

Je to prostě celé divné. Snad se za čas neohlásí pachatelé další a další a další. Kauza by pěkně mohla dozrát až do dnů těsně předvolebních.

Policii pochvalme, že se činí. Ne snad kvůli brutalitě odsouzeníhodného útoku: Mirek Topolánek měl štěstí v neštěstí, když z nepatrné rány vyteklo hodně krve, která pak stvrdila tvrdé a hrdinské rysy jeho tváře na titulních stránkách všech seriózních deníků. Důsledná práce policistů je významná proto, aby zde byl jednou provždy zatnut tipec všem, kteří dělají z politiky násilný boj všech proti všem.

Na mítincích létají kameny a vajíčka, ve Vítkově dokonce zápalné láhve. Ano, i to je politika. Zvlášť když při pochodech pravicových extremistů tuzemskými městy zhusta zaznívají výzvy k násilí. Ti, co z houstnoucí atmosféry těží, jsou odpůrci systému liberální demokracie a zastánci autoritativní vlády pevné ruky. Hodí se jim rozdmýchávání nenávisti mezi modrými a oranžovými a ochotně přijmou pomoc tu omezených svalovců, tu recesistické mládeže, tu části populace, která ráda hledá viníky své složité situace v různých menšinách.

Výzva předsedy sociální demokracie Jiřího Paroubka k uzavření Memoranda o vedení slušné volební kampaně by mohla vést k sympatickému gestu politiků, kteří nevidí v konkurentech či protivnících nepřátele a monstra. Bylo by milé, kdyby tuto optiku největší strany akceptovaly. Bohužel by ale podobný dokument patrně neutlumil aktivity skutečných extrémistů a temných osob v zákulisí, které rozehrávají partajní přestřelky úmyslně a chladnokrevně.

Občanští demokraté Paroubkovu nabídnutou ruku odmítli. Na to mají právo. Co si však Mirek Topolánek mohl odpustit, je bagatelizování květnové vajíčkové kanonády na mítincích ČSSD a hlavně dávání odporného ataku z Hustopečí do souvislosti s nedávným happeningem jedné facebookové skupiny s výrazným zastoupením mladých sociálních demokratů před sídlem ODS. Tato akce se podle Topolánka "na první pohled tvářila jako spontánní, mírumilovná, a dokonce vtipná. Nedošlo na ní sice k žádnému fyzickému útoku, těch slovních bylo ale plno." Tolik lídr občanských demokratů, který jakoby zapomněl - například - na verbální splašky, kterými jeho blízcí spolupracovníci v minulosti polévali jednoho sociálně demokratického předsedu za druhým. A jakmile se objevily spekulace, zda režisérem výtržnosti není někdo přímo z ODS - deník Právo kupříkladu poukázal na personální napětí uvnitř její jihomoravské organizace - ukázal Mirek Topolánek na druhý politický břeh přímo a uvedl: "My se snažíme něco pozitivního dělat a druhá strana vynakládá stovky miliónů v útocích na mne. To je celý cíl kampaně - útočit na mne způsobem, který je už za hranou zákona," dodal šéf občanských demokratů. Zdá se, že místo toho, aby byla jasně oddělena odpovědná a poctivá kampaň od výtržností kriminálních živlů a odpůrců demokracie, jsme svědky tendence přiživovat se na jejich řádění.

Zejména dnes, na pozadí hospodářské krize, by přitom mnohem atraktivnější bylo porovnávat programové záměry partají. Tím spíš zamrzí, že stěžejní pravicové formace, ODS a TOP 09, jsou dosud bez volebního programu. ODS vsadila, krize-nekrize, na pohodu a statná těla svlečených kandidátů. Program jí prý napíší voliči. Myšlenka zajímavá, překvapí ale u konzervativní strany, která sociálně demokratické levici vyčítá populistickou plavbu na vlně průzkumů veřejného mínění. ČSSD představila svůj program počátkem léta a od té doby se soustavně objevují pochybnosti o jeho ufinancovatelnosti. Alespoň však je o čem vést diskusi. Ostatně právě věcná diskuse je tím, co by voliči ocenili ze všeho nejvíce. Koneckonců, v sousedním Německu se také blíží parlamentní volby - a kampaň, která před nimi probíhá, je barevná, důsledná, a přitom čestná. Čeští politici dozajista vědí, že ujmout se vlády v době hluboké krize není nic příjemného. Pak se odpovědní spojenci v opozičních lavicích mohou hodit levici i pravici. Pamatujme, že jak dnes strany zasejí, tak po volbách sklidí.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6