Vroce 2002 přinesl tehdejší ministr financí Jiří Rusnok tehdejšímu premiéru Miloši Zemanovi na talíři dohodu s bankou Nomura, s níž vedla Česká republika arbitráž o čtyřicet miliard korun kvůli zásahu státu v ČSOB. Podstata této dohody byla, že „co jsme si, to jsme si“ a Nomura formou sponzorských darů nasype do českého školství, vědy či charity tři miliardy korun. Vláda Miloše Zemana před volbami dohodu shodila ze stolu. Nakonec tehdejší volební lídr Špidla vesele prohlašoval, že zdroje jsou, tak co se bát účtu na nějakých čtyřicet miliard korun.

Následující ministr Sobotka raději do arbitráže s Nomurou a do případného smíru prsty nestrkal. Nelíbilo by se to totiž ČSOB, v jejíž prospěch opakovaně rozhodoval v různých sporech mezi státními institucemi a bankou. Ta si smír nepřála, protože v té době ještě nevyrazila ze státu všechny peníze, o nichž se domnívala a stále domnívá, že na ně má nárok. Pro ilustraci: stát investoval jen v první fázi vyrovnání s ČSOB do záchrany střádalů v IPB více než 120 miliard korun, ačkoli ztráta v IPB se pohybovala podle nejpesimističtějších odhadů kolem sedmdesáti miliard. A další miliardové nároky jsou dosud řešeny.

Smír s japonskou bankou by totiž oslabil vyjednávací pozici ČSOB v těchto sporech, a tudíž nebyl v jejím zájmu. Přesto se i v té době nabízela stále možnost dohody o takzvané nulové variantě, tedy, že by nikdo neplatil nikomu nic a Nomura a ČR by se zavázaly nevést navzájem další spory. Jenže ostudně alibistický postoj Bohuslava Sobotky vedl k tomu, že k dohodě a k uspokojení ČSOB nedošlo a Česko arbitráž v Londýně prohrálo. Arbitři jednoznačně rozhodli těsně před volbami v roce 2006, že Česko porušilo pravidla rovného přístupu, a poškodilo tak investici Nomury. Na rozdíl od IPB totiž ostatním velkým bankám poskytlo na uhrazení ztrát dotace v rozsahu desítek miliard korun.

Mimochodem během celé arbitráže naznačovaly malé šance na výhru i informace zpravodajských složek, a Špidlova, Grossova i Paroubkova vláda tudíž byla o riziku největšího arbitrážního masakru v dějinách českého státu dostatečně informována. Hrozilo, že čeští daňoví poplatníci zaplatí včetně úroků téměř sedmdesát miliard korun.

O ceně za porušení pravidel hry však arbitři rozhodovali až nyní. Naštěstí pro české daňové poplatníky nová vláda vzniklá po volbách dosáhla s Nomurou dodatečného smíru. Nakonec Česko zaplatí jen 3,6 miliardy, což je však vzhledem k předchozím možnostem urovnání neskutečně mnoho a dotyční politici by měli být hnáni k odpovědnosti. Tehdejší ministr financí Vlastimil Tlustý si ale nevystačil jen s tím, že možnou škodu omezil maximálně na sedm miliard korun, což vyměnil za zastavení protiarbitráže, kterou ČR vedla proti Nomuře kvůli porušení privatizačních smluv.

Tlustého poradci, které si nakonec jako jediné ponechal i ministr Kalousek, totiž v dohodě s Nomurou otevřeli i možnost státu domáhat se na ČSOB účinněji i části zisku, kterého na transakci s IPB dosáhla a na němž stát nijak neparticipoval. Prohraná arbitráž byla dotažena do konce včetně vyčíslení škody, jen placení bylo dohodou zastropováno na zmíněných sedm miliard korun.

Stát přitom vede další arbitráž s ČSOB, v níž se banka domáhá zaplacení 1,6 miliardy za jednu špatně převedenou pohledávku z IPB, a vláda naopak požaduje minimálně 27 miliard za to, že ho banka při přebírání IPB podfoukla. Rozhodnutí arbitrů dává pro tuto arbitráž státu slušnou argumentační munici právě v podobě vyčíslení škody vzniklé státu.

To, co vyčíslili londýnští arbitři, je totiž hodnota toho, co ČSOB na transakci vydělala. Na vydělání miliard není nic špatného, až na to, že jde fakticky o pomoc státu pro ČSOB, a na to jsou v Evropské unii tvrdá pravidla. Bankám je možné pomáhat pouze v nezbytné výši, tedy dorovnat ztráty do nuly. V případě IPB však byly ztráty podle výsledků arbitráže dorovnány do zisku 34 miliard korun, což určitě takovou nezbytnou pomoc překračuje, a bude tedy nutné znovu posoudit, zda nedošlo k porušení hospodářské soutěže. Již osm let trvající kauza IPB tak stále nekončí. Naopak. To napínavé, tedy spor státu s největší bankou v zemi, vstoupí do nejostřejší fáze.

MfD, 10.6.2008

Autor je ředitel redakcí týdeníků Czech Business Weekly a Profit