V umění navrhovat rozpočtové výdaje jsou čeští politici nedostižitelní. Zvlášť když se blíží volby

Koronavirová epidemie jejich nadšení jen umocňuje. Že je nutné pomoct zaměstnancům bez práce, živnostníkům bez zákazníků a firmám bez zakázek, je jasné. Ekonomika se musí točit dál a naše kupní síla musí zůstat zachována. Dostihy se ale mezi stranami vedou o to, kolik komu dát, ať už formou mimořádné dávky, nebo kompenzace.

Když se ale stočí řeč na to, odkud brát, dochází politikům řeč. Zrušení účtenkové loterie nebo osekání bezplatného jízdného přinese jen drobné. Stejně tak redukce provozních nákladů ministerstev, o které ráda hovoří opozice. Propouštět státní zaměstnance v době, kdy i bez toho hrozí růst nezaměstnanosti, také není optimální. Stát by měl nyní práci lidem hledat, ne ji brát.

Nakonec to stejně bez výrazného rozpočtového deficitu nepůjde. Smiřme se také s tím, že si stát bude půjčovat. Dokonce i mnozí ekonomové připouštějí, že ve stavu války, kterému se nynější situace blíží, není čas se vztekat nad dluhy.

Když už ale zazněl termín „válka“, nelze se nezastavit u jedné z rozpočtových kapitol, která není úplně titěrná. Řeč je o ministerstvu obrany. Letos dostalo 74 miliard, to je 1,3 % HDP.

Podle našich závazků vůči Severoatlantické alianci by měl rozpočet obrany během pěti let skokově vzrůst na 133 miliard, tedy na dvě procenta HDP. Členové Babišova kabinetu už hovoří o tom, že tento slib padá. Cuká se jen šéf resortu Lubomír Metnar, který ale patří k nejméně slyšitelným ministrům.

Jenom letos měla být armádě nakoupena technika za 75 miliard – obrněné transportéry, radary, děla, ruční zbraně nebo rakety krátkého doletu. Vicepremiér a ministr vnitra Jan Hamáček sice tvrdí, že 80 miliard vojenských úspor nehraje žádnou roli, ale jeho sociálnědemokratického kolegu z kultury Lubomíra Zaorálka straší, že „budeme narvaní klasickými zbraněmi za spoustu miliard“, zatímco „proti aktuálním hrozbám budeme bezmocní“.

Fakt je, že nyní by měly prostředky prioritně směřovat do zdravotnictví, sociální oblasti, ale i na vědu a výzkum. Přesto je kvůli dlouhodobému financování obrany a závazkům k NATO oheň na politické střeše. Koalice ANO a ČSSD plánuje úspory, podporují ji komunisté, okamurovci a Piráti.

Za argumenty jim slouží neúspěšné mise Severoatlantické aliance, jako byla ta v Afghánistánu, nebo spory uvnitř NATO, zejména mezi Tureckem a Řeckem. Spojené státy mají tendenci se izolovat a francouzský prezident Macron hovoří o „mozkové smrti“ aliance.

Argumenty zastánců výdajů na zbrojení shrnul předseda poslanců TOP 09 Miroslav Kalousek, podle kterého devastující účinky koronaviru na ekonomickou a sociální oblast bezpečnostní situaci ve světě rozhodně nezlepší. Patrně vychází z toho, že ani nákaza státy nepřiměje k užší spolupráci, ale že převáží přístup „bližší košile než kabát“.

Kus pravdy mají jedni i druzí. Najdou ale kompromis? Může jím být předřazení domácích nákupů pro armádu před těmi zahraničními. Dá se rozumět tomu, že Donald Trump chce pumpovat peníze do amerického průmyslu, ale náš zájem by měl být stejný. Logické by mělo být nakupovat pro vojáky přednostně to, co se dá využít i v situacích podobných dnešnímu nouzovému stavu. A v neposlední řadě se nesmí ani v armádě šetřit na lidech – jejich skutečnou cenu si totiž uvědomíme, až když jde do tuhého.

Autor působí na Masarykově demokratické akademii (blízké ČSSD)