To nám ty děti rostou, podivil jsme se, když jsem zjistil, že za žalobou pro velezradu stojí dva judři, Dientsbier a Uhl. S nimi pak jistá dáma, řekněme středního věku, též JUDr., Wagnerová a jistý JUDr. Antl. V letech 1979 až 1983 právní čekatel na normalizačním státním zastupitelství v Litoměřicích, od roku 1983 prokurátor. To se nám to najednou zajudrovalo!

"To jsou paradoxy," pravil by sládek ve hře Audience. Žaloba na presidenta demokratického státu vymyšlená synky dvou disidentů a spoluorganizovaná dámou, co emigrovala a má z toho tak nějak kšeft na celý život, ve spolupráci s bývalým komunistickým prokurátorem. "Jo, jo. To jsou paradoxy, pane Vaněk! A nebuďte smutnej…"

"Já nejsem smutnej," říkám si s Vaňkem-Havlem. Já fakt nejsem smutnej. Spíš se to dalo očekávat, kdybychom nebyli naivní. A nemysleli si, že svět spěje k demokracii a hlavně k rozumu. Demokracii už máme, nedokonalou, ale máme a také máme politiky, které jsme si zvolili. Tak jako bylo jasné, ač to soudruzi tvrdili, že není možné přeskočit z feudalismu do rozvinuté socialistické společnosti, není možno jen tak přeskočit z normalizační mizérie do jakési "ideální" společnosti. Zvláště s těmi, které máme, a po pravdě řečeno i s námi, protože nejsme o nic lepší.

Takže k oné marxistické skupince se přidal nejen náhle po roce 19189 "prozřevší prokurátor", kterému bylo odpuštěno, jak praví Bible dle rčení: Když ale své hříchy vyznáváme, Bůh je věrný a spravedlivý – odpustí nám naše hříchy a očistí nás od každé nepravosti" (1 Jan 1:9).

Hledal jsem v Bibli přirovnání o farizejských, což mne napadlo při pročítání jmen náhle prozřených "Šavlů", dříve členů komunistické strany. Dnes členů ČSSD, kterým jde údajně jen a jen o demokracii. Napadlo mne, že při tom studiu, když jsem našel, co Marx prohlašoval, že nás a naše jednání formuje takzvaná "ekonomická maska". (Karel Marx, Kapitál). Ekonomickým a mocenským zájmem levice je totiž jak do budoucna ovládat nového prezidenta, tak jak politicky zničit starého. Postavu symbolizující u nás "kapitalismus".
Jak se však mohlo stát, že mladí právníci z disidentských rodin, Dientsbier a Uhl, jsou najednou v pevném spolku s jen trochu "demokratizačním" nátěrem překrytými normalizačními komunisty?

Výklad nalezneme například v náboženských úvahách o hříchu. Ostatně komunismus a levičáctví se hned od počátku změnily v materialistické náboženství. Podívejme se tedy na práci "Odpovědi na biblické otázky".

Tam se říká: Stejně jako máme určité dědičné fyzické vlastnosti po rodičích, máme dědičně po Adamovi hříšnou podstatu. Král David v Žalmu 51:7 naříká nad stavem padlé lidské podstaty: "Vždyť nesu vinu už od narození, hříšný jsem od svého početí."

Hříšní jsme určitě všichni, je však otázka, zda jsou to jenom fyzické dědičné vlastnosti, které dědíme po rodičích. Je to také výchova, rodinné zázemí a celý souhrn volních vlastností. Oba mladí právníci jistě zdědili po rodičích nejen inteligenci, ale také bojovné geny aktivních lidí a ovšem také politickou orientaci.

Jiří Dienstbier starší byl nejen světák a bonvián, ale také silně přesvědčený marxista. Jeho rozhodnutí po roce 1990 - podle toho, co mi řekl - bylo reálným zhodnocením jeho možností uplatnění na československé politické scéně. Tehdy nepřátelské nejen vůči KSČ, ale i vůči chartistům. Špatné svědomí drásá víc, než podebraná pana, jak pravila Babička.

Pert Uhl starší je tak hluboce přesvědčený trockista (dnes může říkat, co chce, ale starého psa novým kouskům nenaučíš), že mne dokonce opakovaně osobně upozorňoval, že můj otec žádný skutečný trockista nebyl. Že byl nanejvýš sociální demokrat. Pro skutečné trockisty byli a jsou sociální demokraté největší nepřátelé. Prznitelé myšlenky permanentní světové revoluce.

No a protože mnozí ti, co sedí za ČCSD v senátu a ve sněmovně, nejsou vlastně žádní sociální demokraté, ale přemalovaní komunisté souhlasící s okupací ČSSR sovětskou armádou, a jsou tedy vlastně sami "vlastizrádci", líbí se jim vzdělaní noví agresivní marxisté. Jako jsou judři Uhl a Dienstbier. A budou je podporovat. A ti zase vyhovují stále více a více marxismem zasažené Unii a kruh se uzavírá. Jedno z mála štěstí je to, že nový president Miloš Zeman není marxista. Ani omylem.