Na úvod citát: „Jsem přesvědčen, že levicové lídry za deset dvacet let najdeme spíše mezi dobrovolníky, kteří v létě odjeli na Balkán a pomáhali uprchlíkům. Nehledal bych je na náměstích, kde se šíří xenofobie, nenávist a rasismus.“

To řekl sobotním Lidovým novinám premiér a předseda ČSSD Bohuslav Sobotka. A my teď můžeme buď jásat, jak fandí altruistické omladině, anebo se mračit nad tím, že dnes se k ní sociální demokracie chová macešsky. Nestačí přece humanisty a idealisty pomáhající druhým čas od času přijmout a pochválit. Cennější by bylo snažit se jim ČSSD nezprotivit a neodhánět je praktickou politikou.

Když si přečteme výroky některých čelných členů Sobotkova týmu, ať už ministra vnitra, poslanců či europoslanců, zjistíme, že spíš než pomocnou ruku ukazují svaly a před uprchlíky by nás nejraději obehnali vysokou zdí. Není náhodou, že se České republice pokud možno vyhýbají, a to přesto, že zdejší vládu sestavila proevropská sociální demokracie.

Sobotkovo lavírování se stává pověstné. Chvíli silák, chvíli chytrák, chvíli dobrák od kosti. Naštěstí se aspoň tu a tam ozve, když Miloš Zeman utrousí nějakou absurditu, kterou jednou legitimizuje pravicové extremismy, podruhé zaspekuluje o původu či řešení migrační krize, potřetí zauzlí naše vztahy s Norskem.

Sobotka však hovoří na půl úst a sám. Mnohem spíš se zdá, že většina sociálních demokratů s prezidentem souzní.

Na to by možná i šlo si zvyknout - stačí se porozhlédnout mezi postkomunistickými sousedy. Předseda oranžových ale pak ať nemaže med kolem úst mladým aktivistům. S takovou budou dřív odehnáni jinam.

Například k zeleným, kteří se přes vášnivou polemiku nad politickými vizemi svého nového předáka Matěje Stropnického na přístupu k migraci shodnou jednomyslně. A i ten Stropnický má mnohem blíž k lidskoprávníkům z Balkánu než současné elity ČSSD či jejich kádrové rezervy. Nemluvě o regionálních politicích, kteří absolvovali, absolvují nebo jsou zralí absolvovat trestní stíhání kvůli zneužití funkcí.

Jedním dechem ale dodejme, že i sociální demokraté postupně představují nové nadějné tváře. Jednou může být komunikačním talentem obdařená ministryně školství Kateřina Valachová, druhou v pondělí představený kandidát na hejtmana Plzeňského kraje Josef Bernard. Donedávna vedl Škodu Transportation, ovšem do politiky vstoupil už v osmadevadesátém roce, když ve městě piva spoluzakládal Občanské fórum.

Možná právě toto jsou ty individuality, jež mohou úspěšně soutěžit s osobnostmi, kterými se v hnutí ANO obklopuje Andrej Babiš, a zároveň nabízet srozumitelný program tradiční strany. Třeba by ony mohly být čestnou přechodnou alternativou.

Potom je tu ale další háček. Proč ČSSD hledající a vzývající čerstvou krev tak zarputile trvá na tom, že pravda je při posuzování migrační krize na její straně, a nikoli na straně evropských socialistů, s nimiž souzní i obětaví nadšenci asistující běžencům – ti, kterým věští zářnou budoucnost Bohuslav Sobotka? Má snad východ Evropy patent na rozum?

Bylo by naivní si myslet, že ve zlomové debatě dneška někde nalezneme absolutní dobro a absolutní zlo. Nic není černobílé a naivní řešení mohou být stejně nebezpečná jako ta z torny neonacistů. Když ale jde o humanitu, solidaritu, rovnost a svobodu, měla by mít demokratická levice jasno. Jinak už ty šikovné lídry nebude za „deset dvacet let“ vůbec potřebovat.