19.3.2024 | Svátek má Josef


POLITIKA: Lačnost a zaslepenost vítězů

22.10.2021

Z teplé krajiny uprostřed vod pozoruji tu melasu v českých politických kruzích po volbách a začínám mít neodbytný dojem, že moje obavy, jak se to u nás bude vyvíjet, se začínají naplňovat.

Vezmu to selským rozumem. Více než šest let a naplno poslední čtyři roky jela opozice jako jeden muž na vlně Antibabiš. Babiš jako zosobněné zlo. Ponechám stranou hlubší úvahu, jestli bylo od velkopodnikatele chytré vlétnout do politiky, když musel vědět, že tenhle krok, zvlášť když je součástí toho devastujícího dotačního penězovodu, který mnohé prokrmuje a činí bohatými, ale nám všem zadělává na deformované a v konečné fázi vždy vyšší ceny bez ohledu na to, zda jde o zboží, nebo o služby. Tohle si odpustím a jen krátce řeknu, že to podle mě chytré nebylo. Ale tahle mnoholetá, až možná i za hranici hysterie stále se stupňující kampaň, prostě v tom houfu Opobloku vytvořila kolektivní mentalitu nenávisti. Taková dlouhodobá kampaň prostě v lidech a jejich psychice zanechá stopy.

Volby s vítězem, který má nejvíc mandátů, ale je nevítězem, protože většinovou vládu nesestaví, když proti němu stojí bezprecedentních 108 seslí ve Sněmovně, najednou smetly ze zorného pole zaměřovačů zbraní koalujících členů K1 a K2 nepřítele, který zmizel. Je to jako u vojáků, kteří pořád střílí do nepřítele, kterého mají jasně před sebou, a najednou ho nemají, protože válka skončila, všude mír. Co teď mají dělat? Do koho střílet? Když šest let střílíte a pořád ne a ne vyhrát bitvu, natož válku, je to frustrující a stupňuje to vnitřní vztek, mění rozpoložení a střelba je intenzivnější. A pak se najednou vítězství dost nečekaně dostaví a teď - co s tím? Návrat do každodenní práce u veteránů války je známý velký problém. Prostě se adaptovat na mírové časy je sakra těžký úkol. Známe to z historie i současnosti u veteránů.

A vítězům, kteří teď jsou pochopitelně poněkud opojeni vítězstvím, rvou se o své funkce a pašalíky (ačkoli tvrdí, že nyní se jedná o programovém průniku všech koal) nemajíce nepřítele Babiše, náhle jako dar spadl z nebe prudce se zhoršující zdravotní stav prezidenta republiky Miloše Zemana. Toho Zemana, jehož role a vyvrcholení jeho prezidentské a politické kariéry se tolik báli. A byl ten strach na nich znát. A najednou mají slabého těžce nemocného muže a jako sláma z bot čouhá z tlaku na aplikaci čl. 66 Ústavy touha po pomstě za ty dlouhodobé „útrapy“. Poradce Miloše Vystrčila Petr Kolář ho vodí jako Skupa Hurvínka a velitel Senátu si chce užít svých pět minut slávy ve dnech, kdy nejméně do 8. listopadu není třeba od prezidenta nic (odhlížím od toho, že by pochopitelně zdravý prezident jednal se všemi šéfy stran a moderoval by debatu o budoucí vládě). Ústavně zatím není třeba od prezidenta žádný akt, na řadě je Sněmovna a ustanovení jejích orgánů a pak teprve nastává bod zlomu.

Vidím to jako pokračování války v dobách hlubokého míru, kdy jeden nepřítel odpadl, druhý obávaný je oslabený, a tak se na odiv najednou staví nově získaná odvaha vypořádat se se starým ještěrem a odstavit ho od funkce pro případ, že by se uzdravil a chtěl by otěže zpět.

Já jim do těch jejich hlávek vidím a čtu v nich přesně to, co jsem napsal. Vidím lačnost a zaslepenost vítězů nemyslících na to, že nemají ani náhodou nějaký bájný silný mandát, jak se holedbají. Je to o fous a dobře tak. Demokracie je daremná kokota a holka vrtkavá. Ale ta současná pomstychtivost a úlevná odvaha v době, kdy soupeř je slabý a nemohoucí, nevěstí nic dobrého pro futuro. Někde jsem četl dobrou větu, že i vítězit se musí umět, a přidávám, že do nemocných se nekope. Jsem rád, že Petr Fiala jako pravděpodobný premiér se nepřidal a nechová se jako z řetězu utržený šmok, který dostal do ruky novou zbraň, a drží se stranou od toho spolku v čele s profesorem Kyselou.

Dnešní vítězové zase budou příště poraženými a tím se dostávám k tomu poslednímu: odepření funkce místopředsedy Sněmovny Okamurově SPD, která - jen pro připomenutí - má dohromady víc mandátů než TOP 09 a Piráti dohromady, je dalším důkazem neumění vítězit. SPD by měla mít své zastoupení ve vedení Sněmovny už i proto, že SPD v současné sněmovně trpaslíkům, kteří nejvíce nyní kvičí, nebránila mít ve vedení své zastoupení. Až jednou zase vítězové podlehnou, to se v demokracii děje stále dokola, neměli by se divit, že se jim to vrátí stejnou cestou zpět. A tady ještě malá poznámka: jak to, že nikomu nepřijde divné, že poprvé nejspíš nastane situace u nás, kdy by měli vítězové mít jak šéfa Senátu, tak Sněmovny, tak i premiéra. Ne, to vlastně není divné, protože tato dnešní demokracie je úplně jiná než ta dosavadní. Je prostě lepší, spravedlivá, probruselská a tam vítěz bere vše, protože proto. To se nám ta demokracie roztomile vyvíjí.

Nedělejte to, neodstřelujte nemocného prezidenta a pěstujte v demokracii úctu k poraženým. I vy jednou budete slábnoucí či slabí a oceníte takové chování u protistrany.