Za prvé se jedná o krizi důvěry. Ta hýbe vládní koalicí ODS, TOP 09 a VV nejvíce. Její součástí je špiclování (třebaže dávné) politiků partnerských stran, pochyby o záměrech a motivacích spojenců, vzájemné podrážení nohou, aktivity kmotrovských skupin v zákulisí zainteresovaných partají. V minulosti se tento typ krize projevil v otázkách, které ODS vznášela nad propojením Věcí veřejných s bezpečností agenturou ABL Víta Bárty.

Jiný příklad skýtá kauza ProMoPro: ministr Vondra při své obhajobě nešetřil konspiračními teoriemi a jeho kolega Kalousek, podle mnohých roztrpčený velkým úklidem v resortu obrany, ochotně dodával médiím a opozici munici na Vondru. Příznačná pro dobu, v níž žijeme, pak byla výzva TOP 09 k Vondrovu odchodu. Důvodem nebyly miliardy zašantročené při českém předsednictví EU, ale „pouze“ nedodržený slib z jednání K9, že si Vondra v parlamentu náležitě posype hlavu popelem. Palbu ostrých slov pak způsobila výhradně uražená ješitnost menších koaličních formací.

Ukázkou krize důvěry je i současné vypouštění jmen ministrů, kteří by měli být nahrazeni. Každá strana umí jmenovat kohokoli ze sousední stáje, výměně vlastních koní se však brání do poslední chvíle.

O (ne)důvěře ale můžeme hovořit i z úplně jiného úhlu. To když dopřejeme sluchu rozčarovaným - a druhdy naivním - voličům VV. Mnozí se ptají: Už i vy? To již vážně není komu věřit a koho volit?

Za druhé jde o krizi morálky. Slyšíme, že mnozí členové poslaneckého klubu VV nemají nic proti (v lepším případě) půjčkám či (v horším případě) úplatkům. Jejich loajalita a snad i svědomí je na prodej. Ochotně se stanou závislými tu na Vítu Bártovi, tu na někom jiném. Výmluvné byly už smlouvy o věrnosti VV uzavírané v době sněmovních voleb. Na něco podobného ale Věci veřejné nemají patent. Předběhli je už kdysi Sládkovi republikáni a pozadu před časem nezůstali středočeští zastupitelé ČSSD. Ústava se stává cárem papíru, poslanecký slib pouhým výkřikem do větru.

S morálními kategoriemi zápasí i tak noblesní osobnost jako ministr zahraničí a předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg. Vítu Bártovi vytkl, že nahlas hovoří o tom, co si jiní jen myslí - o prorůstání politiky a byznysu. Copak kníže opravdu nevnímá vadnost svého vyjádření? Vždyť jeho úkolem politika je tento stav měnit, ne konzervovat a přivírat nad ním oči.

Tím se dostáváme k třetímu rozměru krize, rozměru systémovému. V České republice si lze „koupit“ poslance či regionální stranické buňky a také infiltrovat partaje v jejich pomyslném srdci. Teď se ale množí rovněž důkazy toho, že je možné rovnou utvářet politické strany coby podnikatelské projekty. Únik informací z dávného školení zaměstnanců ABL odkrývá metody podlého boje přenášené z byznysu do politiky a jen tragikomickou třešničkou na dortu je interní uvádění strany Věci veřejné v rámci holdingu ABL…

Politické strany přestávají být politickými stranami, poslanci se bohorovně vzdalují svému svědomí i voličům, politické bitvy uvnitř koalice nejsou vedeny kvůli principům, ale kvůli dojmům, pocitům, falešné hrdosti zúčastněných. Český stranický a ústavní systém je vážně nemocen.

Dílčím řešením by mohly být předčasné volby. O zázračný recept se však nejedná. Do startovních bloků by nastoupili stejní - bacilem napadení - borci. V cíli by patrně splakala nad výdělkem povedená strana „přímé demokracie“, „boje s korupcí“ a „potírání dinosaurů“. Nemylme se ale: jistě by zabodovala nějaká jiná, jí podobná. O to větší smysl má jednak měnění stran zevnitř (čili příliv nových idealistických členů), jednak regulace stranického systému zvenčí (pravidly pro jejich financování, vedení kampaní apod.).

O to je zajímavější sledovat, kdo v aktuální politické vřavě hraje pouze na body a komu záleží na systémových změnách, bez kterých se dnešní situace může - před stále otupělejšími voliči - kdykoli opakovat.

NašiPolitici.cz