Nebojte se koronaviru, ani nezaměstnanosti. Stát dokáže všechno a není pochyb o tom, že také všechny potíže s prací, které nastaly po vypnutí ekonomiky, zase dá do pořádku.

Takový dojem mezi širokou veřejností šíří tiskové konference vlády, jednotlivých ministryň i ministrů. Prozatím se ovšem teprve zjišťuje, co všechno bude muset vláda zachránit, a spolu s tím také čeká na odpověď otázka, jestli na to bude stačit.

Nutno přiznat, že nejistota panuje značná nejen v Česku. V sousedním Německu přibylo během dubna 300 tisíc nových nezaměstnaných. To není taková tragédie, míra nezaměstnanosti se tím přiblížila k šesti procentům. Ovšem zároveň žádají podnikatelé o doplatky na mzdy deseti milionů zaměstnanců a to je pětina veškeré pracovní síly. Něco takového si dosud nikdo neuměl představit.

V Česku funguje záchranný systém trochu jinak. Za duben se zvýší počet nezaměstnaných o 30 tisíc. Opět to není katastrofické číslo, za minulé krize byl nárůst v některých měsících o polovinu vyšší. Zároveň se ovšem podnikatelé přihlásili o doplatky na mzdy pro své zaměstnance, odhadem jich může být 400 tisíc. Jinými slovy, žadatelů o kurzarbeit je hodně, necelá polovina německé úrovně.

Z odhadů ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové zároveň vyplývá, že nejméně o 200 tisíc lidí navíc se nově hlásilo o nemocenskou. Především jde o rodiče, kteří berou ošetřovné za děti na koronavirových prázdninách. Z toho už se dá odvodit, že aktuální krize připravila o práci desetinu výdělečně činných osob. Do toho se nepočítají gastarbeitři, kteří se vrátili domů, ani starší pracovníci, kteří požádali o předčasný důchod.

Představit si, že stát bude nějaký čas držet nad vodou tři čtvrtě milionů lidí bez práce nebo s omezenou pracovní dobou, je jistě možné. Státní dluh patří k nejmenším v Evropě, a v této chvíli je možné využít kredit, který si mezi finančníky vydobyla Česká republika v uplynulých letech.

Přesto je dobré vědět, že stát, a ani ten český stát, není všemocný a jednu věc neumí. Má k dispozici důmyslné přerozdělovací mechanismy, kterými je schopen vytáhnout v časech krize trn z paty některému odvětví, na minimální dobu možná dokonce celé ekonomice, kdo ví.

Může tedy poslat peníze, přesto není schopen nahradit výkon a přidanou hodnotu těch firem a institucí, které musely zavřít provoz. Funguje jako pojišťovna, ovšem pojistné plnění je málokdy tak velké, aby z něho velká část společnosti mohla žít delší dobu.

Následující týdny a měsíce zřejmě otestují, kolik lidí a na jak dlouho je stát schopen zachránit. Lepší by však bylo, kdybychom nemuseli zkoušet, kam až je možné napnout strunu, a kdyby se výkon podniků i živností co nejdříve vrátil na předkrizovou úroveň.

Autor je komentátor serveru Echo24

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus