Hospodářské noviny ve svém vydání z 26. července uvedly, že pravicová ODS a (v současnosti) středopravá KDU-ČSL hovoří o užší spolupráci (HN, ODS a lidovci zvažují užší spolupráci, 26.7.). Dovolím si na tomto místě vyslovit několik hypotéz, které se možné předvolební spolupráce a možná i integrace týkají.

Stranický systém by se pročistil

Pro stranický systém i pro ODS samotnou by spolupráce s KDU-ČSL byla užitečná. Stranický systém by se užší spoluprácí dvou (středo) pravicových stran posunul k dvoustranickému formátu, který by tak jako tak české politice prospěl. Mimo jiné díky absenci patových situací a nekonečných jednání, jako jsme tomu svědky v současnosti. Tento trend by ovšem musel být doprovázen podobným vývojem v levé části politického spektra, kde však i bez integrace není o spolupráci pochyb. Znamenalo by to ovšem definitivní akceptaci KSČM, což bude proti srsti nejen odpůrcům komunistů mimo ČSSD, ale především uvnitř. Spolupráce ODS a KDU-ČSL by však bližší spolupráci socialistů a komunistů systémově dopomáhala.

ODS by ze spolupráce s lidovci profitovala zejména ideově. Přestože v roce 1995 integrovala s Křesťanskodemokratickou stranou, mj. z důvodu jistého rozšíření ideového profilu, stále je veřejností vnímána spíše jako strana liberální a sekulární. Spolupráce s KDU-ČSL by dále rozšířila svůj hodnotový záběr a dopomohla by vyvážení jejího obrazu na veřejnosti. ODS by pak mohla lákat jak voliče liberální, tak konzervativní. V neposlední řadě by také došlo k navýšení její volební podpory o křesťanské voliče.

Vzdá se KDU-ČSL zavedené značky?

K integraci ovšem musí přijít souhlas obou stran. A existuje několik důvodů, proč by se KDU-ČSL mohla integraci bránit. Především je to její dlouhá tradice. Křesťanské strany se v českých zemích začali angažovat již na konci 19. století a značka ČSL dokázala překonat i čtyřicetileté komunistické období. Její integrací s ODS by došlo k výmazu tradiční české politické strany a je otázkou jak by na tento proces zareagoval stranický systém. Zvláště když lidovci od poloviny devadesátých let hrají roli jazýčku na vahách a žádná jednání o vládě se neobešla bez jejich účasti.

Nezanedbatelným faktorem je existence sociálního křídla lidovců, vedeného Cyrilem Svobodou, které vždy tendovalo spíše ke spolupráci se sociálními demokraty. Potenciálně by pak mohlo dojít k podobné situaci, jako při integraci ODS a KDS, kdy část členů Křesťanskodemokratické strany s integrací nesouhlasila a přestoupila do KDU-ČSL. Je otázkou, kam by přestupovali nesouhlasící nyní. V extrémním (a spíše málo pravděpodobném) případě by mohlo dojít ke vzniku nové strany a dalšímu znepřehlednění stranického systému.

Otázkou jednání s představiteli ODS by pak bylo postavení členů KDU-ČSL ve vedení nové strany a podržení si významu hlavních lidoveckých představitelů i v této nové situaci. V opačném případě by pak byla spolupráce s ODS pro lidovce více než nevýhodná.

Ideálem je silná pravicová strana

Přes uvedené klady i zápory a přes fakt, že bližší spolupráce ODS a KDU-ČSL je teprve v plenkách, by jakákoliv forma koalice či integrace těchto dvou stran stranickému systému i pravicovým voličům prospěla. Došlo by k integraci dvou blízkých pohledů na svět – sekulárně-konzervativního v podání ODS a křesťansky-konzervativního v podání KDU-ČSL - a tím vzniku silné konzervativní strany. Voliči, kteří v některých případech váhali mezi volbou KDU-ČSL a ODS právě z důvodu křesťanského základu obou stran by byli této schizofrenie ušetřeni. Politika jako souboj idejí, jako souboj pravice a levice by pak dostávala zase větší smysl.

Článek byl ve zkrácené verzi uveden v: Hospodářské noviny, iHNed.cz

výkonný redaktor CEVRO Revue