Dne 4. září 2012 vyzval spolek Šalamoun otevřeným dopisem současného prezidenta republiky pana Václava Klause, aby se pokusil o znovuzvolení v přímé volbě. Vedly jej k tomu rozpaky nad složením souboru zájemců o zařazení do posloupnosti následníků po Tomáši G. Masarykovi, v kterém se dle názoru vyzyvatelů zatím nevyskytuje nikdo, kdo by překonal Václava Klause jako politického profesionála. Je také třeba počítat s tím, že během prvního mandátu prezidenta, zvoleného v přímé volbě, se budou dolaďovat vztahy mezi prezidentem a ostatními orgány státu, možná budou nutné úpravy Ústavy ČR. Související jednání budou klást velké nároky na zkušenost, rozvážlivost a vyjednávačskou dovednost prezidenta. A zejména těmto nárokům Václav Klaus vyhovuje více než kdo jiný. Oslovený se dosud k dopisu nevyjádřil.

Vyzyvatelé si jsou vědomi, že podle Ústavy ČR se může občan ČR stát prezidentem republiky jen dvakrát po sobě. Namítají však, že toto omezení se vztahuje na nepřímou volbu prezidenta, zatímco v přímé volbě by se Václav Klaus ucházel poprvé. Dále upozorňují, že zmíněné ustanovení je v rozporu se zásadou, že občané mají rovné právo ucházet se a být voleni do funkcí ve veřejné správě. Trváním na omezení dvěma mandáty by byl současný prezident vyloučen jako jediný z občanů republiky z práva ucházet se o zvolení. Posléze vyzyvatelé odkazují na příklady z minulosti: Tomáš G. Masaryk byl zvolen čtyřikrát.

Domnívám se, že k úvahám o vhodnosti kandidatury Václava Klause lze po chrastavském útoku na něj přistoupit ještě i z dalších úhlů pohledu. Způsob, jímž pan prezident zvládl nepříjemnou situaci, zdůrazňuje jeho osobnostní vlastnosti, které jej činí mimořádně vhodným nositelem funkce. Přímo výzvou pro něj jsou ale reakce na chrastavské události, které projevují někteří převážně levicoví intelektuálové a s nimi spolčení hlídací podvraťáci demokracie. Ti jej činí osobně odpovědným za vše špatné, co se od roku 1989 v republice přihodilo. Z mnoha jejich vystoupení čiší někdy až živočišná nenávist. Jde o lidi, kteří se podobným způsobem vyjadřovali k osobě pana prezidenta při různých příležitostech i dříve. V tomto případě se činí více než kdykoli dříve. Na pozadí události zaznívá ovšem jejich zlořečení přece jen překvapivě.

Útok na prezidenta je velmi vážné porušení veřejného pořádku, které by rozumný člověk neměl schvalovat bez ohledu na osobu napadeného. Projevů v tomto duchu ale není mnoho. Za zmínku stojí zejména názor chrastavského starosty Michaela Canova, jenž byl přímým svědkem události a čin Pavla Vondrouše hodnotí jako teroristický akt.

Nenávistná vyjádření ale odporují skutečnosti, že v průzkumech veřejného mínění si prezident Václav Klaus dlouhodobě udržuje vynikající postavení.

Výsledek přímé volby prezidenta by nezpochybnitelným způsobem prokázal, který z výše uvedených názorových postojů je směrodatnější jako informace o vztahu národa k Václavu Klausovi. Jeho případné zvolení by bylo nejlepší odpovědí na všechny nenávistné projevy.