Prezident Václav Klaus pozval na Hrad vysoké ústavní činitele a další hosty v předvečer sedmdesátého výročí úmrtí prvního prezidenta Československé republiky Tomáše Garrigue Masaryka. Při této příležitosti byly proneseny hlavou státu, předsedou české vlády, předsedou poslanecké sněmovny a místopředsedou senátu projevy. Nemíním v žádném případě hodnotit úroveň projevů. Byly rozdílné přesně tak, jak rozdílní jsou jednotliví přestavitelé. Nicméně jedno lze z uvedeného shromáždění českých nejen ústavních osobností přeci jenom konstatovat. Václav Klaus je jako prezident mužem na svém místě.

Za půl roku má podle dohody dosažené mezi prezidentem Klausem a předsedou poslanecké sněmovny Vlčkem dojít k volbě českého prezidenta na dalších pět let. Stávající prezident již projevil ochotu se této volby opět účastnit. Až do dnešního dne nemá soupeře. Protože pozice hlavy státu nebyla předmětem koaliční dohody vládních stran, lidovci a zelení tak „hledají“ protikandidáta Klausovi. V této záležitosti neváhají jednat s opozicí, konkrétně s předsedou ČSSD Paroubkem. To, že zatím nepadlo žádné jasné a definitivní stanovisko v této věci, svědčí o tom, že si minimálně část těch, co „hledají alternativu“, uvědomuje, že nalézt takového kandidáta je úkol nad jejich síly.

V čase prezidentování Václava Havla při jeho první i druhé volbě se o hledání Havlova protikandidáta nejhlasitěji vyjadřovali Sládkovi republikáni. Oficiálního protikandidáta však Havel nikdy neměl a jeho volba byla dohodnuta politickými stranami. Václav Havel jako respektovaný představitel opozice vůči komunistickému československému režimu měl ostatně všechny trumfy v ruce. Nikdo se tehdy vážně jeho případnými protikandidáty nezabýval.

Václav Klaus se prezidentem nestal tak snadno jako Václav Havel. Zákonodárci ho v roce 2003 zvolili až při třetí volbě. Nicméně Klaus prokázal, že mu funkce prezidenta sedí. Dokázal na sebe a svou funkci strhnout patřičnou míru pozornosti a jeho výkon je zcela jistě srovnatelný s výkonem jeho předchůdce. Považuji proto snahu nalézt Klausovi protikandidáta, který by měl šanci nejen vyhrát (a bez pomoci komunistů je to prakticky vyloučeno), ale naši republiku úspěšně zastupovat na mezinárodním fóru, jako zcela neúčelnou. Kromě toho, kdyby tu taková osobnost schopná Klause porazit byla, jistě by se na ní dokázaly strany dohodnout již dávno. Faktem je, že zde taková osobnost prostě není. Rovněž počet zákonodárců, které má současný prezident na své straně, se zcela jistě neomezuje jen na poslance a senátory za ODS. Paroubkovo tvrzení, že Klaus nebude mít ani všechny hlasy poslanců a senátorů ODS, považuji proto za pouhou spekulaci. Jisté je, že opětovné zvolení Václava Klause prezidentem by posílilo postavení vládní ODS a bylo by další porážkou opoziční ČSSD. Čím více proto bude Paroubek do hledání protikandidáta Klause investovat, tím větší porážku pro něho neúspěch takovéhoto kandidáta přinese.

Považuji šance Václava Klause na opětovné zvolení za velmi vysoké. Snahy o jeho nezvolení vycházející z ČSSD, zelených a části lidovců jsou sice pochopitelné, nicméně tato snaha je vysoce účelová a nemá velkou šanci na úspěch. Ještě jeden pozitivní efekt opětovné zvolení Klause prezidentem přináší. Ve stávajícím rozložení sil v poslanecké sněmovně a senátu současný prezident nepotřebuje hlasy KSČM. Protikandidát Klause naopak tyto hlasy nutně potřebuje. Opětovná volba Klause prezidentem proto nevytváří potřebu jednat s KSČM o její podpoře a tím ponechává volbu Klause pouze na dohodě ostatních demokratických stran.