25.5.2022 | Svátek má Viola


POLITIKA: Když dva dělají totéž...

22.1.2022

Josef Juran byl československý politik, meziválečný i poválečný člen Národního shromáždění za Komunistickou stranu Československa a člen odboje za druhé světové války.“ Potud Wikipedie. Ve své kariéře to dotáhl až na funkci kandidáta Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Pro nás je ale důležitější jeho působení ve funkci předsedy Krajského výboru KSČ v Brně, kterou zastával v letech 1950–1953. Tehdy se konala nějaká slavnostní akce, nějaké otevření něčeho, uzavření něčeho jiného, nebo snad nějaké výročí, nevím přesně čeho, protože to celé znám jen z ústního podání a nebylo to důležité. Důležité bylo, že to celé bylo natolik důležité, že se to nemohlo obejít bez soudruha krajského tajemníka, bez kterého jakožto papaláše číslo jedna takové věci prostě nešly. Akce se účastnili i představitelé jiných států a mezi jinými i zástupci britské ambasády.

Když si soudruh Juran všiml, že se kolem něj motají nějací divní lidé, které předtím nikdy neviděl, obořil se na jednoho, co stál nejblíže, a vyhrkl: „A ty seš kdo?“

Naštěstí soudruh Juran, kterému by spíš sedlo příjmení Buran, kápl na tlumočníka české národnosti, který měl kromě jazykových znalostí i jistý smysl pro diplomacii. Začal mu tedy coby velkému zvířeti trpělivě vysvětlovat, že on je tam jako tlumočník a že tu vedle něj je britská delegace, která přišla na pozvání stranických orgánů a že reprezentuje i britský lid atd…atd...

Juran, stále otočen k tlumočníkovi, spustil typickó brněnštinó: „Tak teda když só tady z té Británie, tak jim řekni, že jim přeju všechno nélepší a hlavně aby se tam dlóho nepárali s tóó jejich královnóóó a až vyhrajó, aby se měli konečně tak dobře jako my…“

Tlumočník si sice byl vědom základních tezí marxistické dialektiky, že totiž hybnou silou historického pokroku je třídní boj, ale také věděl, že britští poddaní do tohoto vědeckého schématu tak nějak nezapadají, že jsou na svoji královnu hrdí, nebojují s ní a v nejbližší době ji sesadit nehodlají. I obrátil se k Britům, nasadil profesionální úsměv a prohlásil, že Mister Juran přeje jim i královně pevné zdraví a dodal, že bla...bla...bla. Neručím za přesné znění, protože stenozáznam z této akce neexistuje. Znám to jen z vyprávění, když onen tlumočník (můj otec) o dvacet let později bavil touto historkou společnost.

***

Kdo se neumí poučit z minulosti, bude odsouzen si ji zopakovat. To je případ předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéty Pekarové Adamové, která prohlásila na adresu Viktora Orbána něco podobného: „Češi svého Babiše už vyhnali. Pevně doufám, že se to povede i Maďarům.“ Pan Orbán sice není král, ale kraluje již čtvrté volební období s ústavní většinou, tedy s podporou, o které by se mohlo morálně založené Pekarové Adamové s neslanými a nemastnými sedmi procenty jen zdát.

Tady se ukázal někdo ještě hloupějším, než byl soudruh Juran. Ten byl vyučeným slevačem a od podobných lidí nikdo nečekal žádné brilantní intelektuální výkony. Jeho faux pas nemělo na mezinárodní vztahy žádný vliv. To se o výroku „slepice z jejího politického kurníku“, ke které ji připodobnil mluvčí IVK Petr Macinka, říci nedá. Taková moudra lze pronášet v prostorách poslanecké kantýny, pokud se nedostanou ven. Tenhle se dostal. A pěkně Maďary dopálil. Nemám na mysli jejich vrcholné politiky, kteří jsou zvyklí na ledacos, ale především maďarské voliče.

A aby toho nebylo málo, „slepice z politického kurníku“ ukázala svůj pevný charakter. „Samozřejmě si za svými slovy stojím,“ sdělila pro portál iDnes.cz po první salvě kritiky a ještě si přisadila, že Orbán svým vyjádřením solidarity kazachstánskému prezidentovi fakticky podpořil střílení do lidí. To je teda fuj ten Orbán! Hanba mu! Na pomoc jí přispěchali hned další tři mušketýři: ministr zahraničí za Piráty Jan Lipavský, stranický kolega a europoslanec Jiří Pospíšil a knížepán Karel Schwarzenberg. Ten přirovnal Orbánovu „neliberální demokracii“ k národnímu maďarskému pivu bez chmelu a nazval ji břečkou, které by se raději vyhýbal. Podle mě by se měl spíše vyhýbat politice, kde je již dávno za zenitem, a pokusit se uplatnit své gastronomické know-how třeba u Pohlreicha nebo jako asistent Ládi Hrušky. Tam by nebudil nežádoucí mezinárodní ohlas. Protože tohle muselo Maďary namíchnout ještě víc.

Svým způsobem je to i selhání Petra Fialy, který slíbil Miloši Zemanovi, že si svého pirátského ministra zahraničí ohlídá a že ho nenechá dělat žádné vylomeniny. Což se mu evidentně nepodařilo a onen ministr bude muset ještě podstoupit školení, aby pochopil, kdo že to formuluje priority zahraniční politiky. Že je to vláda a nikoliv ministr zahraničí, ne předsedkyně Poslanecké sněmovny, ne europoslanci, ne kníže v důchodu. Že nemůže naskakovat na hurá koloběžku, kterou rozjela paní Pekarová Adamová s hodně vyšinutým viděním světa.

Co vlastně udělal Viktor Orbán tak zlého? Zatelefonoval kazachstánskému prezidentovi a mezi jiným mu vyjádřil „solidaritu a soustrast nad mnoha, mnoha oběťmi“. To je sice obvyklý diplomatický usus, ale zřejmě je to špatně. Nejspíš mu měl k vyhrocené situaci blahopřát a nad mnoha a mnoha oběťmi skákat radostí. A k tomu ještě - jupííí - přidat nějaké selfíčko s trochou čardáše. Ale žerty stranou. Fiala si bude muset hlídat svého agilního, ale prostoduchého ministra lépe než dosud, aby mu to ten trouba náhodou neudělal doopravdy.

Také paní Pekarová Adamová by měla být pod dohledem. Zdroj, na jehož základě obvinila Orbána, se nenašel, a tudíž nikdo neví, kde tuto informaci vzala. Existuje podezření, že jediným zdrojem jejího investigativního ducha je nadpis (nikoliv článek) ve znění „Orbán podpořil prezidenta Kazachstánu, který nařídil střílet do demonstrantů“.

Souhlasím, že nadpis je zavádějící a že ve stejném smyslu (a stejně blbě) je napsán i perex, ale v samotném článku nenajdete ani čárku o tom, že by Viktor Orbán někoho chválil za střelbu. Paní Pekarová Adamová by měla projít základním kurzem funkční gramotnosti a uvědomit si, že nadpis i perex mají hlavně upoutat pozornost. Že je třeba číst dál. A když to nechápu, držet se raději starého českého rčení „mluviti stříbro, mlčeti zlato“. Nebo latinského „kdybys byl býval mlčel, byl bys zůstal filozofem“ (si tacuisses philosophus mansisses). Nebo jisté rady jistého Evropana jménem Jacques Chirac, který nám, Východňárům, při jedné příležitosti vzkázal, že máme prostě držet hubu.

Totéž platí i pro pirátského ministra zahraničí, k jehož mediálním schopnostem se vyjádřil jeden nejmenovaný diplomatický zdroj: „Je potřeba se na to dívat se znalostí věci a rozumem, ne plácat do médií, aby se to líbilo malé skupince bláznů…“ Řekl bych, že mediálním školením by měla projít celá ta skupinka bláznů s výjimkou pana knížete, protože v jeho případě je to ztráta času. Starého psa novým kouskům nenaučíš a kníže by tam stejně jen spal.

Když dva dělají totéž, není to totéž. Podobný výrok jako Viktor Orbán pronesl i Evropan do morku kostí a šéf Evropské rady Charles Michel, v TOP 09 obdivovaný liberál. Ale protože jde o Evropana do morku kostí, je to klaďas, kdežto Orbán je záporák. Zřejmě i proto, jak tvrdil sapér Vodička, že každý Maďar může za to, že je Maďar.

***

Co Pekarová Adamová versus Juran? Juranův výrok zapadl v historii a neměl žádné mezinárodní důsledky. Výrok „slepice z kurníku“ ano. Ten prosvištěl internetovým éterem, sklidil podporu, rozpaky i vášně, ale hlavně namíchl Maďary. A to opakovaně, protože Pekarová Adamová si za svými výroky přece stojí. Co udělají lidé, kteří se narodili jako Maďaři a právě se chystají na maďarské volby? Že by se jí dali ovlivnit? Určitě, ale jinak, než si představovala.

Podtrženo sečteno: Paní Pekarová Adamová zvedla Orbánovy preference, což je to poslední, co by si přála, a ještě má z ostudy kabát. To neměla v plánu ani jí oddaná malá skupinka bláznů, a tak mi nezbývá nic jiného, než je všechny přivítat ve fanklubu Viktora Černomyrdina: „Mysleli jste to dobře, ale dopadlo to jako vždycky.“