27.7.2021 | Svátek má Věroslav


POLITIKA: Kdo vyhraje souboj o železnici?

6.10.2011

Zájmové skupiny. To je správná odpověď.

Je až úsměvné, jak velké emoce vyvolalo několik žlutých vláčků RegioJet provozovaných Radimem Jančurou. Na mediálním nebi o správné hodnocení tohoto jevu soupeří několik blogerů a novinářů. Ti druzí jmenovaní si dokonce kladou otázku, zda České dráhy Jančuru nakonec nezničí. Pokud k tomu zavelí zájmové skupiny, tak snadno, protože zvýšená ztráta Českých drah není ukazatelem, který by takovému rozhodnutí zabránil. Již dnes dluhy Českých drah převyšují 28 miliard a to představuje 50% odhadované ceny majetku tohoto státního dopravce. Samotná, tzv. zlatá akcie zjevně nepovedené státní akciové společnosti Českých drah má údajně nominální hodnotu pouhých 20 miliard korun. (Zdroj: ČD).

Když vedení Českých drah v lednu 1997 navrhovalo, aby se regionální tratě připravily (s ohledem na trvalou a vysokou ztrátovost) k privatizaci, bylo zájmovým skupinám jasné, že pro ně to není dobrá zpráva. Pravda, opatření by bylo ekonomicky přínosné, neboť státní dotace by výrazně poklesla a kvalita přepravy pro cestující by naopak stoupla, ale s politikou propojený byznys by přišel o veliké zisky, obvykle realizované formou předražených dodávek a předražených služeb.

Toto transformační vedení Českých drah se proto muselo kompletně poroučet. Konkurence na českých železnicích byla už tehdy zjevně nežádoucí, vzdor směrnici Evropské unie, která nařizovala, aby monopolní železniční dopravci umožnili vstup konkurence. A protože evropské právo, k jehož dodržování se Česká republika zavázala, je v Česku jen kusem zbytečného papíru, který se většinově nedodržuje (a nejen v odvětví dopravy), čeští občané nadšení z výhry nad směrnicí Evropské unie pak platili patnáct let dotace Českých drah a posléze také nepřímo dotace Státní správy železniční dopravní cesty ve zbytečném navýšeném rozsahu minimálně 5 miliard ročně navíc. Byznys zájmových skupin proto utěšeně rostl a jeho protagonisté se dnes předvádějí ve společenských rubrikách jako celebrity.

Když se našel první odvážlivec Jančura, zřejmě se představitelů zájmových skupin zapomněl zeptat, zda si smí v Česku počínat tak, jak je to běžné v kapitalistickém státě. Česko totiž dávno není obvyklý kapitalistický stát a je s podivem, že si toho Radim Jančura nevšiml. Andrej Babiš si všiml a navíc to kritizuje. Také se ale už bojí o život. O ten se asi bude bát leckdo, kdo zájmovým skupinám zkříží jejich zájmy, a česká rozvědka na tento fakt už veřejně upozornila. I takové eso českého podnikatelského výsluní, jakým je Martin Roman, už ohlásilo, že nechce být nejbohatším českým podnikatelem na hřbitově. Přebrat si tyto výroky asi umí každý.

České dráhy obratem snížily jízdné na tratích, kde jezdí Jančurův vlak RegioJet, a je zřejmé, že za těchto cenových podmínek Jančura zkrachuje. Tedy alespoň v železniční dopravě. Záchranou před insolvencí má být soud, který by údajné dumpingové ceny Českých drah měl postihnout a zakázat. Takový soud se možná najde, ale správnou otázkou je: "Za jak dlouho?" Realita je pět až sedm let. Dost dlouhá doba na to, aby České dráhy Jančurovi ukázaly, že jsou to ony, kdo mají pro zájmové skupiny cenu. Jančura, jak ukazuje vývoj, tuto cenu zatím nemá.

S horlivostí v Česku obvyklou byl Jančura dokonce pasován do role údajného kata Českých drah. Alespoň takto vzletně popsal jeho vstup na železnici jeden z komentátorů. Realita je opačná. Katem snadno budou České dráhy. Jančura je zatím spíše obtížným kverulantem pro hráče ve službách zájmových skupin a jeho budoucnost v železniční dopravě je nejistá. A pokud se Jančura spoléhá na antimonopolní úřad (podle iHned.cz), pak toho o českých úřadech také moc neví. Naštěstí Jančurovo procitnutí by znamenalo jen ztrátu již uhrazených leasingových splátek za jednotlivé vlakové soupravy.

Pokud ale chtěl někdo v Česku větší důkaz, jaký kapitalismu tu opravdu máme, pak Jančurův příklad s podnikáním na železnici je učebnicově ukázkový. Tak takhle kapitalismus vypadat nemá. Když neviditelnou ruku trhu řídí zjevně viditelná ruka korupce, nemůže Jančura v takových podmínkách nikdy obstát. Ledaže by se k řídící ruce přidal.








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.