Doležalovy články posledních měsíců a možná i let ukazují velmi objektivně stav české politiky a její odraz v médiích. Za toto období bylo z pera Bohumila Doležala napsáno jen velmi málo, s čím bych vyloženě nesouhlasil. V každém případě jeho vhled do české politiky je zřejmý a i řada mých článků byla jím inspirována. Jeho poslední článek Exploze na pravici je analýzou hluboké významu a dosahu.

To, že se česká postbolševická levice inspiruje politikou Fica, je nepřehlédnutelnou skutečností. K tomu je nutné dodat jen to, že podobně jako Fico svou kolaborací s nacionalisty mečiarovského a slotovského typu, sází Paroubek na kolaboraci s komunisty. Je zajímavé, že zatímco Ficův SMER má pozastavené členství v orgánech evropské sociální demokracie, Paroubkova kolaborace s komunisty nikomu u evropských socialistů nevadí. Dokonce tady uspořádali nedávno konferenci, na níž se k politice Paroubka vyjádřili velmi pochvalně.

Pravice v Česku je dnes evidentně pod tlakem. Nemá ve svém čele politiky, kteří by dokázali oslovit nesocialistickou část voličů způsobem, který by dokázal vyvážit blok komunistů a socialistů. Je hlubokou pravdivou okolností, že se na této situaci podepsaly, jak Doležal velmi trefně uvádí, česká „pravicová“ média. Mnohokrát jsem na NP zmínil skandální počínání redaktorů MfD ohledně identifikace lidí na fotografiích Randáka z Toskánska. Sám jsem napsal podání na ÚOOÚ v této věci a dostalo se mi odpovědi, že se zákon neporušuje. V souvislosti s popraskem kolem fotografií na webu ČSSD vydává ÚOOÚ rozhodnutí, že právě zamýšlená identifikace osob z fotografií a pořizování seznamů by byla nezákonná! Praktiky StB, o kterých se psalo i na NP, tak byly plně využity českými médii k dehonestaci Topolánka. Topolánkovou hrubou chybou pak bylo to, že tuto kampaň ignoroval, podcenil. Mediální dílo zkázy bylo dokonáno a pozdní Topolánkovo prozření se minulo účinkem.

Samostatnou kapitolou tristního stavu české pravice je druhá volba Klause prezidentem. Už tam byly poprvé využity estébácké praktiky skupinou kolem Slonkové na serveru Aktuálně.cz. Schůzka Weigla se Šloufem měla jediný cíl, otrávit ovzduší a z Klausova očekávaného úspěchu udělat vítězství Pyrrhovo. Nakonec se ale ukázalo, že volba Klause, jakkoli dramatická a složitá, se stala zárodkem hluboké roztržky na pravici. Klausův sveřepý odpor k Lisabonské smlouvě ODS rozštěpil a i tento odpor přispěl lvím dílem k pádu vlády uprostřed českého předsednictví. Společným nepřítelem Klause i Paroubka se stal Topolánek a ten musel od válu. Před tím ještě stačil Klaus „vystoupit“ z ODS. I skupinka kolem exbolševika Tlustého měla své „ideové zázemí“ založené na odporu k Lisabonské smlouvě a je pravdou, že právě tato skupinka spolu s odpadlicemi zelených vládě zakroutila krkem. Doležal správně poznamenává, že Klaus dnes svou nenávist k Topolánkovi brzdí, nicméně i on má lví podíl na současném stavu pravice.

Do voleb zbývá relativně málo času. Většina médií již anticipuje Paroubkovo vítězství. Veřejnoprávní televize a částečně i rozhlas se staly hlásnou troubou Paroubkova programu. Selektivní výběr zpráv z domova i ze světa spoluvytváří dojem, že jedině Paroubek tady „udělá pořádek“. Stačí jenom připomenout upoutávku ČT24 na volby, v níž Paroubek hřímá o tom, že „žádná jiná strana nemá tak komplexní program jako ČSSD“, zatímco ostatní úryvky jsou druhořadými výkřiky do tmy. Naplno se tak ukazuje, že veřejnoprávní televize je stranická a jednoznačně favorizuje socialisty a komunisty. Ano, i komunisté mají dnes v ČT více prostoru než pravicové strany. Jsem proto velmi zvědav, zdali volby, největší test sociální inteligence, český národ ustojí