Co se asi stane, když rozhodčí zlegalizuje Babišovy fauly?

Impérium vrací úder. Andrej Babiš (ANO) se rozjel a oponentům nedá svou kůži lacino. Dozvěděli jsme se, že v půlce května podal žalobu na městský úřad v Černošicích, který s ním z podnětu Transparency International vede řízení o přestupku proti zákonu o střetu zájmů kvůli vlastnictví mediálních společností Londa a Mafra.

Požaduje, aby černošičtí úředníci, pod něž spadají i Průhonice, kde žije, složili zbraně. Jejich počínání má za nezákonné, jelikož porušuje zásadu, že nelze dvakrát posuzovat stejný případ.

Napoprvé sice Babišovi vyměřili pokutu 200 tisíc korun, ale nadřízený středočeský krajský úřad konstatoval, že spáchání skutku nebylo prokázáno, a řízení pravomocně zastavil. Tenkrát ve středních Čechách vládla koalice v čele s hejtmankou za ANO. Loni ji vystřídala opozice, takže právníci Transparency International zkusili štěstí znovu. Jak pochodí, si musíme počkat.

Mezitím ale polil Babiše živou vodou čerstvý rozsudek Krajského soudu v Praze, který odmítl žalobu Transparency International, jíž vadí, že ji premiér opakovaně označil za zkorumpovanou. Stejné rozhodnutí již jednou padlo, ale odvolací soud je zrušil, poněvadž bylo nedostatečně odůvodněné.

Aktuální reparát, proti němuž se prý Transparency International opět odvolá, argumenty zasazenými do širšího kontextu nešetří. Soud si vybral optiku, podle níž se zde vede politický zápas, ve kterém nikdo nikomu nic nedaruje a aktéři by měli rány umět dávat i přijímat.

Dá se ale nezisková organizace zápolící s korupcí, klientelismem a střetem zájmů jak za vlád levicových, tak za vlád pravicových srovnávat s politickými stranami, které kopou každá sama za sebe a své zájmy?

Coby účastnice veřejného dění má Transparency International dokázat unést větší míru kritiky. Ničeho jiného se prý Babiš uvádějící své výroky formulací „podle mého názoru“ nedopustil.

A samotná zkorumpovanost? Soud míní, že takto použitý výraz ještě neznamená obvinění z trestného činu. Koneckonců premiér narážel na to, že Transparency International čerpá prostředky z různých zdrojů včetně veřejných, tudíž je někým placena.

Co na tom, že tento pohled je postavený na hlavu. Pokud vláda Transparency International prostřednictvím konkrétních ministerstev korumpuje, jak si pak vysvětlit, že aktivisté táhnou do boje proti šéfovi svých chlebodárců? Byť i to možná brzy skončí – z části politického spektra, například z SPD a hnutí ANO, slýcháme, že by stát měl přestat podporovat „politické neziskovky“, k nimž může být Transparency International řazena.

Ještě smutnější je sledovat, jak slova ztrácejí na váze. Lze kohokoli – politika, novináře nebo aktivistu – označit za zkorumpovaného a pak se vymlouvat, že jej přece korumpuje ten, kdo mu vyplácí mzdu. Obzvlášť se mi pak příčí argumentování zvyky a slovníkem sociálních sítí. Máme tolerovat, když se tamní žumpou nechají inspirovat politici a beztrestně vylévají splašky na své oponenty?

Transparency International se jen tak odbýt nenechá a podpatky určitě nesrazí. Co však může Andrej Babiš považovat za svůj úspěch, je dopad kauzy na četné voliče, kteří mají pocit, že nám chtějí prodloužené ruce Bruselu, Sorose a všemožných progresivistů a neomarxistů vzít náš způsob života, jehož je Andrej Babiš ztělesněním.

Každopádně i ti, co hnutí ANO nefandí, musí uznat, že Babiš nezahálí. Pálí do svých soupeřů i bokem stojících hlídacích psů hlava nehlava, sám si však pečlivě kryje záda. A nevynechá jedinou příležitost sdělit, že on je tady tou obětí, proti níž se všichni spikli, která si ale zároveň nic líbit nenechá.

Když dnes rozhodčí v talárech zlegalizují i jeho fauly, těšme se, že zítra jejich intenzitu znásobí.

Autor je politický analytik