Tak máme zákon o opatřeních k přechodu České republiky k nízkouhlíkové energetice. Někteří odborníci dlouho volali po uzákonění státní energetické koncepce, protože koncepci jsme měli, ale nikdo nebyl povinen ji naplňovat. Teď tedy máme zákon, který se alespoň na státní energetickou koncepci odvolává.

V diskusi, která přijetí zákona předcházela, padaly kromě konstruktivních připomínek zejména vášnivé argumentace protiruské a protičínské.

Parlament se pak po dlouhých hádkách většinou hlasů usnesl, že Senát má do zákona doplnit návrh na zabránění čínských a ruských firem na výstavbě dukovanské elektrárny. Tím ale bude zákon o opatřeních k přechodu České republiky k nízkouhlíkové energetice znehodnocen přílepkem, který z logiky věci do takového zákona vůbec nepatří.

Ideologie by měla jít stranou

Česká společnost je dlouhodobě masírována informacemi o nepřátelských aktivitách ruských a čínských špionů na našem území, jako by se jiné zpravodajské služby o nic nesnažily.

Ideologická vyostřenost doprovázená řadou smyšlených, nebo i zcela falešných a lživých argumentů – mimo jiné, zda se výběrem partnera pro výstavbu 5. bloku elektrárny v Dukovanech rozhodujeme, kam chceme patřit „na východ, nebo západ“ – probíhala nepochopitelně i za účasti řady slovutných osobností, kterých si jinak vážím.

Za sebe bych rád těmto lidem sdělil, že chci zůstat tady, doma, ve střední Evropě, a že se ani nechci stát obětí studenoválečnické atmosféry a vlny nenávisti k Rusku a Číně. Žel, pro některé z našich spoluobčanů začínají dějiny v roce 1968, hlouběji do historie nedohlédnou, a navíc si mnozí i tři desítky let po odchodu sovětské armády zjednodušují dějiny tak, aby to vyhovovalo jejich vidění světa.

Pro rusofoby pak aféra Vrbětice přišla od BIS jako dar z nebes. Rád bych věřil jediné verzi vyšetřování podezření z účasti agentů GRU, ale pro přemýšlivého člověka v té verzi něco hodně skřípe.

Ta aféra jednou skončí pěknou ostudou, podobně jako aféra s ricinem, ale pro naši jadernou energetiku a průmysl už bude pozdě. I únik informací do médií byl načasovaný v době, kdy ministr Havlíček oznámil, že bezpečnostní dotazník k Dukovanům hodlá zaslat k vyplnění i Rosatomu. To opětovně vyvolává otázku, kdo vlastně řídí tento stát.

Dobrá, Rosatom je vyřazen, zas jedna bitva proti zdravému rozumu je vyhraná. Kdyby byla otevřená a čestná soutěž, možná by Číňané i Rusové prohráli a byli vyřazeni. Ale byli vyřazeni před soutěží – a to vypadá, že měl někdo obavy z jejich možného vítězství, a tak si to zařídil jinak.

O kolik by asi vyhrál Rosatom? O koňskou délku, o dvě? V objemu spoluúčasti českého průmyslu určitě, v ceně o dvacet, nebo snad i třicet miliard korun nižší?

To se díky našemu „zákonu“ nedozvíme. Svět se zato dozvěděl, že u nás příliš neoplýváme smyslem pro fair play.

Mysleme na sebe

Zákon, „obohacený“ Senátem Parlamentu České republiky, může mít i jeden zvláště pikantní důsledek: zahraniční firma ve vlastnictví šejků, podezřelých z podpory Islámského státu, bude mít u nás pro soutěž v tendru dveře otevřené, ale české podniky, které jsou majetkem či s majetkovou účastí ruských subjektů (např. ŠKODA JS, ARAKO) nebudou mít povoleno se zúčastnit ani jako subdodavatelé, přestože dodávají komponenty na výstavbu a poskytují služby jaderným elektrárnám v zahraničí.

Mám několik skvělých přátel v Americe, i v Rusku. Mám je rád jako lidi a nedívám se na ně přes mnohdy nepěknou politiku vlád jejich států. Ty budou vždy upřednostňovat své velmocenské zájmy. Pro zájmy velmocí bych ale nerad obětoval naši republiku. Máme přece svoje zájmy.

Proč naši politici nedokážou obhajovat české ekonomické zájmy? Aspoň vím, koho nevolit.

Autor stál u zrodu československé jaderné energetiky, po studiích působil v Jaslovských Bohunicích, byl hlavním inženýrem spouštění všech čtyř bloků jaderné elektrárny v Dukovanech a jako ředitel jaderné elektrárny Temelín uvedl do provozu oba její bloky. Působil pět let v Mezinárodní agentuře pro atomovou energii. Nyní nezávislý konzultant a vysokoškolský učitel na Západočeské univerzitě.LN, 29.6.2021

 LN, 28.6.2021