O které politické straně se před volbami bude mluvit nejvíce? A jak hodně je to důležité?

Hádanka je jednoduchá. Jednodušší než tahle: Je dům plný koleček, na střeše má zvoneček. Co to je? Domeček s kolečky a zvonečkem už málokdo uhodne, ale to, že se nejvíce mluví a píše o ČSSD, a to jak o frakci pro Zemana, tak o frakci proti Zemanovi, plus o prozemanovské staronové frakci, z níž vzešla SPOZ, to pociťujeme všichni. A nestačíme se divit, kde se jaká známá tvář vynoří, popere o vliv, případně v klidu a pokoji zanoří.

Poté, co se ČSSD zbavila svého kdysi neúspěšného prezidentského kandidáta a zakladatele nové historie této strany Zemana, jako by byla prokletá. Ztrácela, či spíše zatracovala své lídry a mnohdy po vítězství mířila otevřeně, nebo nakonec i skrytě do opozice. Ku podivu nyní nejméně zajímavou figurou z čelních představitelů dnešní ČSSD je její lídr Sobotka. Ačkoliv střídá účesy gestikulaci a někdy i brýlové obruby, nepodařilo se mu změnit umělecký styl přednesu, ani najít téma, o kterém by dokázal živě pohovořit. Lživě možná, ale živě skutečně nikoli.

Jiným šálkem čaje je Sobotkův rival, dalo by se říci stín, kdyby ale celkový dojem nevyzněl opačně, Michal Hašek. Ponecháme-li stranou hru stínů, respektive na to, zda větším stínem je Sobotka, nebo Hašek, dá se říci, že Hašek je jednak čitelnější, jednak pohotovější a evidentně i čitelně a pohotově orientován na vítěze prezidentských voleb a jeho skupinu. Kam vítr, tam Haškův plášť a s Haškovým pláštěm i silné křídlo ČSSD.

Zatímco Sobotka a Dienstbier přednášejí na téma přeběhlictví a morální zásady předních členů ČSSD, Hašek nechal zásady zásadami a chopil se příležitosti přimknout se blíže k Hradu. Přimknout se k vítězi je vždy dobrý nápad. Možná někteří později poražení na to někdy, ještě později přijdou.

ČSSD se tedy štěpí čím dále tím razantněji a okatěji. Na všem, tedy i na politických stranách, je nejzajímavější a mediálně nejpoutavější moment jejich vzniku a moment jejich rozpadu, případně rozštěpení. Čím delší bude doba štěpení ČSSD, tím déle si budeme o ČSSD povídat. Lídr Sobotka tento stav zřejmě udržuje jednak proto, aby lidé věnovali pozornost událostem kolem ČSSD, nikoli vyzvídali, jaký má ČSSD volební program, jednak po dobu štěpení ČSSD je předsedou silné politické strany. Být předsedou není nikdy špatné.

Straně ČSSD samozřejmě dělají problémy útoky zvenčí. Nicméně každý systém se nejlépe rozvrací zevnitř, a tak se ČSSD neustále sama oslabuje vnitropolitickými půtkami. Nejsilnější politické jádro a nejsilnější voličská obec ČSSD je na severu Moravy. A právě tam to vře nejvíce. Možná lídr Sobotka je rád, že sever Moravy je od jeho pražského sídla dost daleko. Vždyť v Ostravě nejen dokázali zpřeházet politické obsazení na radnici, ale dokonce odstřihli primátora od politiky budoucích dní. Až skončí jako primátor, není pro něj místo na kandidátce.

Tím je ČSSD pověstná. Své vysoké politiky odesílá do jiných politických stran. Proto je čas pro lídra Sobotku k přemýšlení, kam bude odeslán on. Politických stran je mnoho, ale těch, co by přijaly Bohuslava Sobotku mezi sebe, bude konečné číslo, limitně se blížící k nule – dobrá zpráva je, že alespoň blížící se zprava. Jediný, kdo sbírá politiky, na které se jinde nedostalo, je Andrej Babiš, ale …

Ale možné je v politice skutečně leccos. Dokonce i to, co vypadá naprosto neskutečně. A naprosto neskutečně vypadá na příklad návrat bývalého ministra obrany Tvrdíka do vysoké české politiky, a přece se rýsuje. Na příklad Jaroslav Tvrdík jednal s nynějším ministrem zemědělství Miroslavem Tomanem o obchodu v Číně, kde již několik let působí jako obchodník a zprostředkovává tam kontrakty českým firmám. Schází se a jedná i s Michalem Haškem. Tvrdík se účastnil i neformálních jednání s těmi poslanci ČSSD, kteří opatří ke křídlu věrných Zemanovi. Pro lídra Sobotku by pak mohl být alarmujícím fakt, že Tvrdík jedná i s místopředsedou a volebním manažerem ČSSD Milanem Chovancem. Vlastně se zdá, že stranou všeho dění a horkých jednání zůstává z čelních představitelů ČSSD jen Bohuslav Sobotka.

A tak to vypadá ne toliko, že nejvíce se mluví o ČSSD nyní, ale že před volbami, až dojde na obžalobu Ratha, výměnu figur na čelních postech ČSSD a medializaci návratu dobrého holuba Tvrdíka, vypukne mediální smršť, ve které se nejvíce bude mluvit o dění v samotné ČSSD, přičemž občané se zapomenou ptát, jaký má tato politická strana program a jak jej chce uplatnit, kdyby náhodou zvítězila.

Ostatní politické strany, které nemají tak šikovné volební manažery, budou muset před voliče předstoupit s volebním programem. ČSSD bude stačit jen plán konsolidace, zdůvodnění návratu Tvrdíka, oslavení odchodu Sobotky a zdůvodnění spojení se SPOZ. Ostatně, na co volební program ČSSD. SPOZ přece volební program má.

Tak na otázku, o které politické straně se před parlamentními volbami bude mluvit nejvíce, tipuji ČSSD. A to je dobře, protože po parlamentních volbách se dost dobře může stát, že tato politická strana částečně splyne se SPOZ a částečně sublimuje do politického vzduchoprázdna. Čím více budou zuřit vnitropolitické boje uvnitř ČSSD, tím lépe se povede druhému Zemanovu politickému dítěti straně SPOZ.

O jakých politických stranách se bude mluvit po parlamentních volbách, to bude vedlejší, neboť důležité bude, které politické strany budou mluvit do správy státu a státní pokladny.

Voliči by si ale neměli opomenout fakt, že o politickou a ekonomickou moc v zemi bojují stále stejní exmanažeři, exministři, exporadci, ex…, ex…, ex… a nově manažeři, ministři, poradci, … To jsou totiž pozice pro vysoké politiky jako dělané. A k nim přibyly díky EU další, jako třeba europoslanec, ale stále populární jsou i velvyslanec, velvyslankyně, … Důležité zřejmě je obsazovat tyto posty stále stejnými tvářemi, dokud se tyto tváře v prach neobrátí.

A že se Zemanem a jeho SPOZ se vrací mnoho takzvaně profláknutých tváří, v politickém životě posledních let upozaděných, o tom se budeme přesvědčovat v následujících letech stále častěji, možná denně na nás jukne staronová tvář Zemanova tábora. A možná někteří Zemanovi přívrženci infiltrují i do jiných politických stran.

Voliči by se ale měli pozastavit i nad otázkou, jak hodně je důležité, že političtí matadoři přestupují z jedné politické strany do jiné, respektive pro koho je tato politická turistika přínosem. Samozřejmě nikoli pro voliče, ale pro politika-turistu. Touto migrací vlivných politiků je ale jen potvrzena domněnka, že diskuze o politických stranách a skandálech jejich členů před jakýmikoliv volbami jsou jen zábavou pro odvedení pozornosti voličů jinam, než kam by jejich pozornost měla být upjata.

K současné situaci politiků a jejich voličů v ČR je více než příznačné to, že směr politického vývoje ČR je dán, vůdčí síly jsou zkonsolidovány a voliči svými hlasy nic nezmění na tom, co dovolí či spíše nedovolí Brusel, kdo dostaví Temelín, komu pomohou čeští vojenští odborníci, a hlavně nijak neovlivní své následné rozčarování z dalších let politického vývoje v republice. V celém předvolebním boji se fakticky nikdo nezmiňuji o lidech z ulice, o dolních 99 % občanů, o ty ve volbách nejde a politickým stranám na nich záleží jen potud, pokud z nich plynou peníze do stranických pokladen.

Protože voliči jsou užiteční jen jako masa užitečných šašků či rovnou idiotů, jako stádo, které za žvanec na pastvě lze podojit, ostříhat a nakonec i sníst, proto jsou jen stále zas a znova vyhledávanou a konzumovanou kořistí manažerů politických stran a občanských sdružení.

Rčení o užitečných idiotech by mělo být doplněno rčením o tiché vodě. Není totiž až tak velmi důležité, o kterých politických stranách se před volbami nejvíce mluví. Daleko důležitější a významnější je to, jak úspěšně a usilovně tichá voda břehy mele, respektive tichá síla buduje svůj politický vliv, samozřejmě napříč politickým spektrem.

Voliči, dostavte se tedy opět k urnám, protože váš hlas může nějaké politické straně přinést nemalý peníz, pokud tato politická strana získá určité procento hlasů. Tak přijďte všichni. A nepozastavujte se nad množstvím malých, zrovinka před volbami nově vzniklých politických stran. I jejich manažeři cítí zisky z hlasů voličů.

Voliči, nebojte se břemena zodpovědnosti. O nic nejde. V konečném důsledku samozřejmě svým hlasem kormidlo, udávající směr politického dění v ČR, nijak nezvikláte a nesvedete loď z předem domluvené cesty, a to ani, kdyby měla ztroskotat a potopit se. Psi totiž štěkají a karavana jde dále, nebo také jinak řečeno, najaté figury hrají divadlo pro veřejnost, zatímco dělení politických a ekonomických vlivů a sil se ujednává v tichosti v zákulisí. A do toho veřejnost mluvit nebude, do toho tedy ne, to by tak ještě hrálo.

Převzato z JanaSimonova.blog.idnes.cz se souhlasem autorky (její další blog: Blog.digizone.cz/simonova)