Na firmy nesahat, co takhle zvednout nemovitostní daň?

Ministr financí Miroslav Kalousek chce vyšším zdaněním movitých lidí získat ročně navíc do státního rozpočtu čtyři až pět miliard korun. Na firemních daních se nic měnit nemá. Naopak narovnat by si zasloužily daně z nemovitostí.

Pravicová vláda hodlá zvyšovat daně, protože ukočírování deficitu veřejných financí je nyní přednější než pevná víra v blahodárný vliv nízkého zdanění na zdraví ekonomiky. Není divu, že uvnitř vládních stran to vzbuzuje pnutí. Zejména v ODS bude odpískání rovné daně pro Petra Nečase dost tvrdým oříškem a obnoví to vnitrostranický boj, který sotva utichl. Problém je i v tom, že se ve Sněmovně bude o daňových změnách hlasovat v době krajských a senátních voleb, od nichž nikdo v ODS nečeká nic dobrého. Odhodlat se k politickému kroku, který popudí ty nejvěrnější voliče právě v době voleb, vyžaduje velkou dávku politické odvahy a trochu zavání sebevraždou. Nic na tom nemění skutečnost, že TOP 09, jejíž ministr zvyšování daní navrhuje, na tom bude obdobně.

Ruce pryč od podnikových daní

Jestliže přijmeme skutečnost, že hlavním nepřítelem Česka je skutečně deficit veřejných financí, což je pravda, tak se debatě o zvyšování daní nevyhneme. Je skutečností, že od nástupu vlády Mirka Topolánka vláda řešila fiskální problém jednoznačně na straně výdajů, tedy úsporami, které nebyly malé ani úplně bezbolestné. A škrtat se bude dál. Jenže škrty mají své limity. Přinejmenším politické. A i když kývneme na to, že je nutné daně zvýšit, zůstává otevřena otázka, jaké daně a o kolik.

Bez výhrad je možné přijmout pouze to, že vláda odmítá sahat na podnikové daně. Zde se zásadně rozchází s opoziční ČSSD, která by danila zejména velké firmy vysokou sazbou v naději, že ty daně vybere. Její experti přitom ignorují fakt, že s rostoucí daňovou sazbou roste i odhodlání provádět to, čemu se říká daňová optimalizace, česky vyhýbání se dani všemi více či méně legálními způsoby, které lze jen těžko postihovat. Nízká podniková daň v Česku se jednoznačně osvědčila. V roce 2006 při sazbě 24 procent činil výnos této daně 95,5 miliardy korun. O dva roky později, kdy Topolánkova vláda zahájila postupné snižování korporátní daně poklesem na 21 procent, se vybralo už 127,5 miliardy korun. Za to, že je za loňský rok výnos na pouhých 82 miliardách, jednoznačně nemůže výše sazby, ale krize, která uvrhla firmy v letech 2009 a 2010 do ztrát, které nyní mohou tři roky odepisovat. Je tedy dost evidentní, že lze při nezměněné sazbě, která nyní činí 19 procent, očekávat v budoucích letech výrazný nárůst výběru daně. Samozřejmě pouze pokud se neprosadí nápad ČSSD na zdanění velkých společností, které mají největší schopnost a ochotu vyvádět zisky ze země.

Politicky nejvýbušnější však je samozřejmě zvyšování sazeb DPH a daní z příjmu zaměstnanců a živnostníků. U DPH zřejmě TOP 09 a ODS couvly do připravených pozic, když ustoupily od záměru na sjednocení sazby a počítají jen se zvýšením obou sazeb o jeden procentní bod. To nakonec překousnou všichni včetně socialistů, kteří samozřejmě budou naoko hrubě protestovat, ale až přijdou k vládě, na DPH sahat nebudou.

Kalousek ve vosím hnízdě

Jinak to bude u daní z příjmu. Kalouskův návrh na zvýšení rovné daně z 15 na 16 procent a zavedení druhé, 32procentní sazby pro příjmy nad limitem pro placení sociálního a zdravotního pojištění je píchnutím do vosího hnízda. Zavedení druhé sazby je prezentováno jako projev solidarity bohatých s těmi, kdo jsou na tom hůře a přicházejí o citelnou část svých příjmů při škrtech v sociálních výdajích. Těch pět miliard, co to má vynést, rozpočet nezachrání a nějaký projev solidarity to je, byť je otázkou, nakolik to budou ti, jimž má být tento vzkaz adresován, ochotni jako projev solidarity přijmout. Bohatí s tím asi sami velký problém mít nebudou. Problematičtější se však jeví mnohem méně diskutované zvýšení 15procentní sazby daně, což vynese dalších šest až sedm miliard korun a ucítí to především lidé se středními příjmy. A ucítí to dost, protože skupina lidí, kteří díky slevě na dani na manželku a děti neplatí nic, je dnes hodně velká. Možná až příliš velká a spíše by stálo za to zvážit nějakou redukci těchto slev namísto zvedání sazeb.

Samostatnou kapitolou je zdanění živnostníků, kde ministr Kalousek požaduje dramatické snížení výdajových paušálů, protože výnos daně poklesl během pár let ze 14 miliard na jednu a půl. Vypadá to dramaticky, ale trochu se přehlíží skutečnost, že za Topolánkovy vlády citelně narostl základ pro vyměřování zdravotního a sociálního pojištění, a tak je otázka, zda drobní podnikatelé skutečně odvádějí státu o tolik méně než dřív. Navržené vyšší zdanění živnostníků má být přinejmenším částečně kompenzováno právě změnami v pojistném a v kombinaci s připraveným dobrovolným opt-outem v rámci penzijní reformy se může stát, že erár od OSVČ vybere méně než dnes.

Vzniká tedy otázka, zda by místo zásahů do příjmových daní nebylo lepší sáhnout na daně majetkové, především nemovitostní. Jejich výnos je v mezinárodním srovnání vlastně jediný, který je dramaticky nižší oproti vyspělým zemím. A narovnání do standardních poměrů by umožnilo na příjmové daně nesahat.

Ale do podzimu je daleko a to, co je nyní na stole, nepochybně projde spoustou změn.

MfD, 21.3.2012

Autor je šéfredaktor týdeníku EURO