Kdo chce kam, pomozme mu tam. Jestli se Jiří Čunek rozhodl na počátku své kauzy lpět na státní funkci, a čelit tudíž mnohem většímu tlaku na svou osobu, musel počítat i s tím, že budou dopodrobna přehrabovány jeho osobní finance. A i drobné delikty, nad nimiž v případě obyčejného smrtelníka lze přimhouřit oko, mohou být pro něj smrtelné.

Reportáž ČT o tom, že Čunek pobíral sociální dávky v době, kdy ukládal miliony do bank, se trefila do sezony zabijaček. Je nepředstavitelné, že po této ráně by se Čunek ještě mohl jako politik zvednout. Včerejší tisková konference je jen první ze tří teček na konci jeho politického nekrologu. Přitom každý, kdo ví něco o tom, jak to v životě lidském chodí, může pochopit, že Čunek v období předpolitickém měl opravdu jen dvacetitisícový plat a jeho žena, privátní zubařka, vykazovala berňáku zisk takřka nulový, a rodina tedy opravdu měla nárok na sociální dávky, a tak je také dostávala.

Leč zubař na mizině je asi tak obvyklý jev jako kulový blesk při průtrži mračen na Sahaře, a tak jistě pár korun na úspory zbylo. Ale jaksi možná uspořených formou, které se kulantně říká daňová optimalizace.

Jenže tohle přiznat je v této fázi fakticky nemožné, a tak se opět konstruují složitá schémata o penězích, které měl Čunek ve správě, jejichž výši a původ místopředseda vlády doloží příští týden v úterý. Nejspíše se dozvíme, že si je u něj schoval Rostislav Rod, aby měl rezervu, až si náhodou o pár měsíců později k němu skočí půjčit strýček Vik milion pro Stáníka Grosse, který zrovna kupuje byt na Barrandově.

Lze se jistě pohoršovat, že informace o celé záležitosti unikly z policie. Stav všech bezpečnostních složek obchodujících a manipulujících s důvěrnými informacemi, policejní prací získanou dokumentací a odposlechy vyšetřovaných lidí je dnes asi největším ohrožením demokracie v této zemi. Je hanebné, že tato vláda nedokázala ani po půldruhém roce fungování na této věci změnit vůbec nic.

Ale skutečností rovněž je, že existence Čunkových milionů je známa řadu měsíců a o pobírání dávek exstarostou ví nepochybně celá vsetínská sociálka. Mimochodem – na povrch ta skutečnost vyplavala taky proto, že místopředseda vlády nebyl ochoten odejít před nějakým časem, na počátku své kauzy. Mohl hrdinně oznámit, že se cítí nevinen, stahuje se z vlády a vrátí se do ní, až se věc vyšetří. Pak se mohl jako šéf lidovců se svým případem vypořádat z domovského Vsetína – a na kauzu s dávkami by se dost možná ani nepřišlo. Jenže tak dlouho se zuby nehty držel, až se stal neudržitelným – a prasklo to.

Čunek si může o oprávněnosti svých dávek říkat, co chce, ale zrovna on by měl nejlépe chápat, že tyhle peníze slouží k tomu, aby lidem pomohly překonat momentální obtížnou sociální situaci, a nikoli k tomu, aby si z nich člověk našpóroval milion. Pro daňového poplatníka, z jehož kapes se podpora vyplácí, je poměrně nepodstatným rozdílem, zda jeho peníze jsou utraceny za rum a naházeny do hracích automatů, nebo si za ně někdo postaví rodinný dům. Ani k jednomu účelu daňový poplatník opravdu svou sociální solidaritu neprojevuje.

Fakt, že setrvání Jiřího Čunka ve funkci je v tuto chvíli již neúnosné, zjevně chápou i sami lidovci. Senátorský klub už otevřeně vyzval k předsedovu odstoupení. Lidovci sice mají věrné voliče, ale tohle je už na ně opravdu příliš a straničtí funkcionáři to cítí zřejmě již velmi palčivě.

Čunka však tohle zřejmě zatím nepálí a chce tuhle hru dohrát až do konce, který je nyní již více než jasný. Je sezona zabijaček. Když Čunek nepůjde sám, musí dostat ránu z milosti.

MfD, 1.11.2007