K tomu, aby se ze vznešeného dokumentu stal cár papíru, zpravidla nejsou zapotřebí ani celé čtyři roky, po něž v České republice trvá volební období. Vláda Andreje Babiše to dokládá vztahem k bydlení. V jejím programovém prohlášení z léta 2018 mimo jiné čteme:

„Budeme prosazovat zvýšení objemu finančních prostředků pro bytovou výstavbu s akcentem na podporu dostupného nájemního bydlení určeného pro seniory, mladé lidi, zdravotně postižené, matky samoživitelky a občany s nižšími příjmy. Vláda připraví zákon o sociálním bydlení k řešení potřeb občanů v bytové nouzi a na okraji společnosti. Zákon vytvoří potřebné podmínky pro obce, spojí poskytnutí sociálního bytu se soustavnou sociální a výchovnou prací. Uvedený zákon by měl obsahovat také oprávnění pro obce požadovat po investorovi v rámci výstavby nových bytů určitý podíl tzv. levných bytů.“

Jaká je realita? Nejprve se koalice ANO a ČSSD dohodla, že žádný zákon o sociálním bydlení nebude. Znervózňoval starosty i mnohé voliče, kteří za ním cítili podanou ruku skupinám obyvatel, jimž jedni říkají „znevýhodnění“ a druzí „nepřizpůsobiví“.

Místo toho má vzniknout zákon o dostupném bydlení, jehož předložení však ministerstvo pro místní rozvoj vedené Klárou Dostálovou z ANO oddaluje až kamsi na závěr volební periody.

Nehýbe se ani bytová výstavba, ani pomoc obcím. Naopak ze srovnání dál vyplývá, že dostupnost nového bydlení je u nás nejhorší z celé Evropy. V průměru na nový byt vyděláváme jedenáct let.

Z bydlení se stalo bytostné politikum. A poněvadž rezort spravovaný babišovci hraje mrtvého brouka, chopili se iniciativy sociální demokraté, kteří doufají, že tím omladí svůj elektorát. Slibují v budoucnu prosadit, aby nikdo neplatil za bydlení více než 30 procent čistých rodinných příjmů. Pro začátek prostřednictvím poslance Jana Birkeho předložili zákon o veřejně prospěšných společnostech bytových a výstavbě dostupného bydlení.

Kritiku, která se na něj snesla, mohli očekávat. Jednak od developerů, jimž ohrožuje byznys, ale také od koaličního partnera, který si nepřeje, aby pověst těch, co ulehčí lidem bydlení, připadla sociálním demokratům. Z rezortů spravovaných hnutím ANO zaznívá, že předloha je nesrozumitelná, nekoncepční, ba v jistých bodech protiústavní. Zkrátka to, co šéf ČSSD Jan Hamáček bombasticky vydává za revoluci, označují babišovci za paskvil.

Oranžoví od počátku avizovali, že počítají s úpravami normy v parlamentu. Přáli si též, aby popíchla k aktivitě ministryni Dostálovou. Zároveň ale návrh obsahuje několik užitečných principů. Například zrod veřejně prospěšných organizací či přímo družstev, v nichž by vedle sebe působily obce a občané stojící o střechu nad hlavou.

Taková sestava by snadněji dosahovala na úvěry a měla i lepší pozici pro vyjednávání s developery. Zvlášť kdyby obce poskytovaly pozemky, na nichž by se stavělo. Když to tak funguje v řadě evropských zemí, není důvod, aby to nefungovalo v Česku. Jednou z možností by též bylo, že by si obec u developerů plánujících vlastní projekty vymohla, aby v domech na jejích pozemcích, byla čtvrtina neziskových bytů s regulovaným nájemným.

Zákon nemá o mouchy nouzi. Jak třeba motivovat obce? Nenašel by se sociálně demokratický starosta, který by šel příkladem v praxi? A nebude stejně zapotřebí státních dotací či záruk za úvěry?

Ale kdo nic nedělá, nic nezkazí. Zatímco ANO přešlapuje, ČSSD přišla alespoň s nějakou vizí. Aby však nezůstala jen návnadou pro voliče, bude nutné, aby Hamáčkův tým pro ni sháněl spojence a s odpůrci sváděl bitvy bez nechvalně známého taktizování.

Autor působí na Masarykově demokratické akademii (blízké ČSSD)