K volebním urnám se skoro pokaždé dostaví o něco méně voličů než při posledním hlasování. Letošní druhé kolo doplňovacích voleb do Senátu je však výjimečné rozsahem tohoto poklesu.

V roce 1990 volilo do Federálního shromáždění 96,8 procenta obyvatelstva, v roce 1992 to bylo už jen 85 procent, o čtyři roky později do Poslanecké sněmovny počet dále klesl na 76 procent , v roce 1998 na 74 procent, v roce 2002 na 58 procent, což byla vůbec nejnižší volební účast do sněmovny. Loni jsme na tom byli jen o něco málo lépe: Přišlo 59,48 procent voličů.

Ke komunálním volbám přišlo k urnám nejvíce voličů v roce 1994: 60 procent, později se účast pohybovala vždy už jen nad 40 procenty. V roce 2010 to bylo 44 procent a letos 55 procent voličů.

K doplňovacím volbám do Senátu přišlo ale letos jen 38 procent a ve druhém kole dokonce jen 16,7 procenta voličů, což je od roku 1996 ta nejnižší účast. Nejvíc voličů se druhého kola zúčastnilo v roce 2002, 32 procent.

Při takových číslech, viděno matematicky, už nejde o volby, ale o loterii - rozhoduje skutečně jen náhoda. Vydělávají na tom pouze strany s pevným voličským jádrem, což letos byli lidovci, kteří dostali do Senátu čtyři své nominanty.

A kdyby měli komunisté mezi sebou nějaké obecně respektované osobnosti, mohli by na tom taky vydělat.

Budeme-li spekulovat o důvodech tak nízké účasti, můžeme si snad dovolit říci, že za tento stav nesou plně odpovědnost naše politické strany, které nejprve vůbec Senát odmítaly: nechtěly, aby nad sněmovnou byla nějaká kontrola.

A posléze politici svým korupčním chováním a neustálými vnitrostranickými boji politiku v očích velké části veřejnosti zcela zdiskreditovali.

Nejprve se Václav Klaus podílel na rozkladu ODS, kterou založil, a později Miloš Zeman rozklížil sociální demokracii, když se postavil proti předsedovi Sobotkovi a podporoval prolhaného pana Haška.

A když se rozhádala i TOP 09, propadla i ona.

Jen tyto boje umožnily snadný start novému hnutí Andreje Babiše či obskurní straně pana Okamury. Klesající účast ve volbách jen kopíruje důvěru v naše politiky.

To je samozřejmě velmi nebezpečný stav, protože nedůvěra v politiku signalizuje nedůvěru ve svobodu, liberální hodnoty a otevírá cestu k autoritářskému vládnutí.

Nápady politiků, jak změnit volby, neřeší příčinu, ale jen následky, a tudíž spíše ukazují na neschopnost skutečné sebereflexe, a to je to největší nebezpečí, které nás ohrožuje.

Pokud si naši politici včetně prezidenta nepřiznají odpovědnost za tento stav a nebudou ochotní se zbavit politických lobbistů, kteří je do korupční pasti nalákali, jejich strany budou dále marginalizovány a lidé k volbám budou chodit ještě méně.