Senátní program na minulé schůzi vypadal jako běžná agenda. Jenže nebyl. Pracujeme totiž v předvolebním období, a protože zasedáme většinou souběžně s Poslaneckou sněmovnou, lze velmi dobře sledovat, jak je, či není práce obou komor blížícími se volbami dotčena.

Je evidentní, že v parlamentních demokraciích vzrůstá chuť vládnoucích stran utrácet státní peníze a přijímat zákony, které veřejnost ocení, zvláště v předvolebních obdobích. Je to logické a nelze to asi zpochybňovat. I to je ale jeden z důvodů, proč si zavedené demokracie pořizují jakousi pojistku, aby utrácení a přijímání populárních zákonů nenabylo příliš obludných, neúměrných rozměrů. Takovou pojistku máme i my - Senát. Komora volená jiným způsobem než Sněmovna, v jiném časovém cyklu a méně svázaná s exekutivní částí politiky. Právě malý vliv na exekutivu, např. nerozhodování o rozpočtu a tím nerozdělování peněz, se občas dává jako příklad bezvýznamnosti Senátu, neřku-li jako výraz jeho zbytečnosti.

Dovolím si právě nyní, v předvolební kampani tvrdit, že prvek jisté senátní „nadčasovosti“ a určitého „odstupu“ od exekutivních starostí dává Senátu smysl. Všimněme si, jak probíhá legislativní proces od nástupu premiéra Paroubka. Sněmovní a vládní koalice přestává existovat, nahrazuje ji neformální koalice socialistů a komunistů. Právě ona rozbíhá v posledních týdnech zdrcující mašinérii prosazování zákonů, které mají naší levici zaručit volební úspěch. Je tu jen jedna překážka v tomto voluntaristickém a velice krátkozrakém pojetí politiky. A tou je Senát.

Ten nedokáže absolutně zvrátit přijetí špatného zákona, Sněmovna jej někdy přehlasuje. Ale poslední týdny ukazují, že důkladné projednání zákonů v Senátu, pozměňovací návrhy (s věcnou, nikoliv politicky účelovou podstatou) a další práce s normami dokážou otevřít oči i původním navrhovatelům. Sám jsem byl překvapen, když ministr Rath při projednávání svých zákonů v Senátu od pultu předkladatele uznal, že naše návrhy (samozřejmě, že jen některé) jsou rozumné, a že s nimi souhlasí.

I další předlohy, jako zákon o sociálních službách, o životním minimu nebo o hmotné nouzi či o vyvlastňování pozemků, přijala následně Sněmovna v senátních verzích. Potvrdil se fakt, že v Senátu se na zákonech pracuje bez aktuálních politických tlaků, v dlouhodobých perspektivách, a tím pádem systematicky. Vznikající zákony naší země jsou v Senátu vystaveny drobnohledu, právním expertizám a podrobné diskusi na jednáních pléna.

Samozřejmě, že i my hájíme zájmy svých politických stran, svých idejí. Neděje se tak ale pod bezprostředním tlakem, neděje se tak v lítém předvolebním boji. Děje se tak v duchu dlouhodobé politické soutěže, a tedy v zájmu kvality schvalovaných norem.

Také říkávám, že Senát je signálním místem. Signalizuje politiku bez velkých emocí. V posledním volebním období signalizuje i politiku ve středopravicovém pojetí. Možná právě proto je Senát leckomu trnem v oku. Je to ale, z hlediska politika, neprofesionální kvůli tomu Senát jako instituci zatracovat či ponižovat. Senátu je letos deset let. Věřím, že veřejnost si význam druhé komory našeho parlamentu začíná uvědomovat. Senát se přitom nedere k moci. Jen uplatňuje rámec svých povinností. Prospívá to občanům.

Bez ohledu na horké či chladnější fáze volební kampaně budou senátoři pokračovat ve své práci - bránit ústavu, zkoumat zákony. I to je svého druhu kampaň. Po té naší zůstávají výsledky. Nikoliv vítězové nebo poražení. Možná by to ti, kteří usilují o hlasy, měli vzít na vědomí.

Předseda Senátu PČR