19.3.2024 | Svátek má Josef


POLITIKA: Chování starosty Novotného je obrazem doby

11.12.2019

Česká politika je bohužel obvykle přízemní. Cožpak o to, nemusela by, ale je. Obvykle se v ní projevuje stereotyp a konformita. Vztahům s cizinou dominuje všeobjímající strach, co si o nás ten který (Velký) bratr bude myslet. A proto si je nesmíme rozzlobit, snad jen ty bývalé... Nejmenší měřítko, v jehož rámci si pak dovolíme skutečně vzdorovat spřízněným aktérům, je V4. S námi srovnatelné země, které se vyznačují reálnými národními zájmy, jsou obvykle naším nedostižným ideálem. Masarykovská éra diplomacie je totiž – po neúspěšném pokusu o její obnovu v 90. letech – ta tam.

Vnitřní poměry i jejich správa jsou s tím bohužel v plné harmonii. Tradičně se nesou v tónu záplatovací, příštipkářské politiky, jíž bylo naše prostředí proslulé ještě za starého Rakouska. Černý havran bezkoncepčnosti zastiňuje kdeco; poletuje nad školstvím, stejně tak nad výstavbou dálniční sítě.

Hluboké jizvy naší společnosti

Majorita tuzemských politiků promlouvá obvykle výhradně v duchu moudrých výzev. Zejména k jakési jednotě veřejného mínění nebo ve stylu hereckých etud morálního pohoršení nad „rozvraceči“ všeobecného klidu. Byť by to byla sama hlava státu.

A vlastně proč ne, demokracie nemůže existovat bez neustálé kritiky. Nicméně je v tom malá–velká zrada. Jednak se občas zdá, jako kdyby mělo pomyslné zasypávání národních okopů probíhat jen dle pražských zvyklostí. Druhak je jisté, že elity, nebo za ně se považující figury, v oněch okopech myšlenkově uvízly. Brání je vlastním tělem. Jako by neznaly žádná témata, nad nimiž by nemohl většinový volič mávnout rukou.

Složité, často zásadní, aktuální náměty se tak buď nevyplatí obyvatelstvu prezentovat, anebo jim jednoduše sami dotyční nerozumějí. Domyšleno do konce: skutečná budoucnost státu je ani za mák nezajímá.

Starého psa novým trikům nenaučíš, praví známé přísloví, pročež nezbývá než dál pokračovat ve starých kolejích. Útočit například z údajně etického hlediska na „kontroverzního a vulgárního prezidenta“, označovat za údajného ruského agenta a přát mu, jak se onehdy stalo – smrt.

Emocionální výlevy jsou vývojově starší než rozum a všichni na ně dokážeme reagovat. Mají proto zaručený účinek. Zvláště dnešní kampaně tak obvykle stojí na jednoduchých symbolech či emocích, po nichž ale leckdy zůstávají hluboké jizvy.

Hluboké jizvy v českých duších zanechala také mnohá přepisování dějin, jež tolikrát umožnila rovněž výměnu veřejně činných osob. K nám už ale skoro třicet let žádná převratná společenskopolitická změna nepřišla a trvanlivá témata zde skutečně nerostou jako houby po dešti. Nezbývá tak, než neustále dojit dosavadní náměty... až do trapnosti. A tak bylo třeba na oslavách třicetiletí klidného předání moci KSČ, jemuž se oficiálně říká sametová revoluce, patrné, jaký nám to vznikl sametový kýč.

Velebení hrubiánství

Přepisování historických interpretací je naším folklorem, a jelikož již opravdu docházejí náměty, musí se jít do krajnosti. Vem, kde vem. Začalo to přinejmenším hrubostí a ignorancí proslulého Mirka Topolánka, jenž s radostí užíval dějinné pojmy a události, které vůbec nechápal.

V roce slavného výročí nejvíce zabodovali jeho pravicoví pohrobci. Tak jak „obrazoborecký“ starosta Prahy 6 za TOP 09 Ondřej Kolář, když prosadil odstranění sochy osvoboditele Koněva. Nápad dokonce provázel urážkami lidí, kteří smývali rudou barvu, která se náhle objevila na maršálově (dodatečnými informacemi opatřeném) pomníku. Podle něj to byli „ruští trollové“.

Tématu se zjevně chytil další politický komik, syn známého televizního komika. Bývalý bulvární novinář Novotný, nyní starosta městské části Praha-Řepoyje za ODS. Z původní profese, o níž vždy s takovým narcismem mluvil, si přinesl i metody práce. Trumfnout sprostotu kolegy zvládl hravě. Pomník nechce v Řeporyjích kácet, nýbrž budovat! Vystavět z veřejných peněz trvalou připomínku vlasovců. Na žaloby je jistě zvyklý, v politice si nejméně jednu vysloužil již dříve, a názory skutečných znalců minulosti ho zajímají ze všeho nejmíň. Klíčové pro něj je, že mu na to Rusové skočili a on se, jako za starých časů, zviditelnil.

Pro nás je ale nejspíš rozhodující něco docela jiného. Z Novotného, s jeho manifestační hrubostí a primitivismem v pseudokauzách, se stal asi nejznámější reprezentant nejsilnější opoziční strany. Partajník, jemuž čelní funkcionáři, bezradní a šedí obránci demokracie, s radostí tleskají. Což není hezké vysvědčení ani těchto předáků, ani naší doby.

LN, 9.12.2019