Týden po volbách je jasno, kdo s kým. Není ale jasné a zdá se, že hned tak nebude, jak. Malostranské paláce sněmovny by se už za pár dní měly zaplnit novým osazenstvem, ale – řečeno s Nerudou – není vyřešeno, kam s ním. S Paroubkem, samozřejmě. Premiér a předseda ČSSD Jiří Paroubek se totiž nedá obejít jako kámen.

Demonstrace proti Paroubkově působení v politice jsou jistě po jeho projevu bezprostředně po zveřejnění výsledků voleb 2006 pochopitelné, ale málo smysluplné. Ve funkci premiéra stejně Paroubek po ustavující schůzi sněmovny skončí. O jeho osudu stranického předsedy mohou rozhodnout jen sociální demokraté. Vzhledem k volebnímu zisku ČSSD 32,32% je ale možnost jeho kritiky uvnitř strany značně omezená. Předseda s takovým volebním úspěchem se neodvolává.

Usadit Paroubka za toleranci středopravé vlády do nejvyššího křesla ve Sněmovní ulici také není snadný úkol. I Miloš Zeman si na tomto postě musel svou vládní frustraci odreagovávat permanentním oslovováním členů sněmovny: „vážení posranci“. Paroubek se svou dlouholetou kariérou na pražském magistrátě je ještě výrazněji než Zeman člověkem výkonné moci. Vysedávání v poslaneckých lavicích a často bezbřehé mudrování není nic pro něj. Zvláště, když už vrcholnou exekutivní funkci ochutnal.

Všem vyjednávacím týmům parlamentních stran není tedy co závidět. Časový odhad chtě-nechtě silného hráče Paroubka bychom proto mohli brát docela vážně. Zřejmě si opravdu naši politici v letošním létě dovolené neužijí. Přesto vše nasvědčuje tomu, že dříve nebo později vládu mít budeme.

Předčasné volby by bez změny volebního zákona mohly být nezměřitelným rizikem. Hra s časem a s nervy tedy s velkou pravděpodobností vygeneruje vítěze. Doufejme, že to bude neústupná trpělivost, nikoliv všeobjímající ego, kdo nás vyvede ze smutného údolí volebního patu. Voliči roku 2006 by si to minimálně za výrazné snížení vlivu komunistů zasloužili.

(Psáno pro Česká média)