Největší nebezpečí hrozí občanu demokratického státu v době, kdy zasedá parlament. Tato moudrost klasika musela napadnout každého, kdo sledoval debatu o protikrizových opatřeních během úterního zasedání Poslanecké sněmovny. Řeč nebyla zdaleka jen o odpočtu DPH na nová firemní vozidla, což slíbil ministr Kalousek již před časem a na což firmy a podnikatelé netrpělivě čekají a odkládají nákup nových vozů.

Ve hře byl i klíčový návrh ČSSD na snížení dolní sazby DPH z devíti na šest procent a návrh socialistického poslance Urbana na snížení spotřební daně na motorová paliva.

Návrh na snížení DPH na potraviny, léčiva a některé další nízko daněné položky je kuriózním dokladem nekvalifikovanosti ekonomických expertů ČSSD, kteří si od tohoto opatření slibují snížení cen, povzbuzení poptávky - a tím oživení krizí týrané ekonomiky. Tato představa vychází z vize, že snížení DPH promítnou obchodníci plně do cen, což takový Bohuslav Sobotka, když byl ještě ministrem financí, vyvracel četnými studiemi a příklady z praxe a tvrdil, že tuhle úlevu zkasírují jen obchodníci a spotřebitel nedostane nic.

Tenhle nakonec neschválený návrh jen ukazuje, že socialisté kdysi zřejmě bývali lepšími ekonomy, než jsou dnes, a v opozičních lavicích se jim nějak přehřívá šedá kůra mozková. Dovedou-li si představit, že tuto ekonomiku spasí, když dvacetikorunový bochník chleba zlevní o nějakých šedesát haléřů, a důchodce tudíž za víkend spořádá místo jednoho hned dva chleby a pekárny naberou nové zaměstnance, tak s jejich ekonomickou kompetencí asi není všechno zcela v pořádku.

V diskusi zaznělo v této souvislosti pozoruhodné prohlášení, že ČSSD chce pomoci těm, kdo si to zaslouží. Možná by bylo dobré zjistit, čím si u ČSSD zasloužili podporu dvacetimiliardovou dotací majitelé společností Tesco, Kaufland, Lidl, všemožní velkolékárníci a další, kteří by ze snížení DPH nejvíce profitovali.

Výlet s DPH za hranice racionality by stál nějakých dvacet miliard, což třeba kupodivu vůbec nevadí Bohuslavu Sobotkovi, který přitom hrozí tím, že osmnáct miliard korun, o které má stát přijít plánovaným snížením sociálního pojištění, znamená katastrofu pro důchodový systém financovaný ze stejného státního rozpočtu, který kromě sociálního pojištění plní i DPH. Úlevy na pojistném pro zaměstnavatele přitom prokazatelně zachrání tisíce pracovních míst pro lidi s nejnižšími příjmy, tedy pro kmenové voliče levice, jež na ně v tomto případě zcela kašle. Nejspíše jen proto, že její experty tenhle nápad nenapadl dříve než Miroslava Zámečníka z NERV.

Ještě větší taškařicí je nápad Milana Urbana snížit spotřební daň z motorových paliv. (O něm se zatím ve Sněmovně nejednalo.) Tohle pana exministra napadlo zrovna někdy před půl rokem, kdy kulminovaly ceny ropy na 160 dolarech za barel, producenti hlásili, že to do roka a do dne bude 250 dolarů. A i tehdy to byl návrh nesmyslný, ohrožující stabilitu veřejných financí svými náklady v desítkách miliard korun. Dnes, kdy je ropa za čtvrtinu a ceny u benzinek jsou tam, kde byly někdy před osmi či deseti lety, je tenhle návrh opravdu legrační, nicméně pro státní pokladnu ještě o něco nebezpečnější. Stejným směrem míří i další „protikrizová“ opatření, která mají zvýšením podpor odradit nezaměstnané, aby si hledali nové místo, a zvýšením dalších dávek pomoci těm, kteří to hledání vzdali už dávno.

Je jasné, že pro opozici by bylo příjemné jít do voleb v době, kdy bude Česká republika ve stavu státního bankrotu. Chtělo by to však trochu více rafinovanosti, aby nebylo tak zřejmé, kdo nás tam tlačí.

MfD, 4.3.2009