Bigotnost je často vykládána jako přehnaně náboženský postoj, kterým se obecně označuje "přehnaně pobožný a přitom často k jiným postojům netolerantní postoj".

To však neznamená, že bigotnost musí být jen náboženská. Jak se dočteme na Wikipedii, bigotnost je myšlení a jednání které tvrdošíjně a malicherně až netolerantně lpí na svých vlastních názorech a předsudcích. Zejména se projevuje netolerantností či nevraživostí vůči členům nějaké jiné - rasové, etnické či jiné - skupiny.

Postoj velké části veřejnosti v České republice ke katolické církvi a církvím vůbec je dnes spíše mírně záporný, ale rozhodně nikoliv bigotní. Češi, jak se ukazuje, nejsou ani tak ateisté, tedy lidé v Boha nevěřící, jsou spíše "agnostici" vyznávající myšlenku, že pravděpodobně existuje cosi vyššího mezi "nebem a zemí", než sami poznáme, ale že církve na to nemají "patent". Tento český postoj je určen částečně historicky od dob porážky českého protestantismu, a přitom jeho po staletí přetrvávajícího silného vlivu na českou společnost – jinak by neměl takový úspěch třeba Jirásek. Ale také jako výsledek srážky rakouského katolického nacionalismu s českým obrozením. Hrany se ovšem od roku 1918 obrousily, pochody lidu k Lipanům se nepořádají, ale nechuť k "flanďákům", tedy k organizované církvi, přetrvává.

Toho využívala vždy levice. Komunisté po převratu v roce 1948 zneužili obecné nedůvěry ke katolické církvi k jednoduššímu ovládnutí národa. Dnes na tuto strunu evidentně hraje stále více česká sociální demokracie. Strana stále více dogmatická a neschopná vyrovnat se s modernitou doby. Využívá mnoha osvědčených fint většiny totalitních anebo ve své době masy moc ovládajících skupin: závisti, nevzdělanosti i zažraného buranství části každé společnosti.

Je zajímavé sledovat, jak se poválečný bolševismus objevuje celkem nezastřeně u dnešních špiček ČSSD. Hlasitý útok na církve navíc doprovází špatně tajený antisemitismus marxistů-stalinistů a má podobné rysy, jako měl sovětský a český stalinismus v padesátých letech. V době, kdy se pořádaly monstrprocesy s katolickými představiteli, vymysleli stalinisté jako politické heslo pejorativně používaný termín "imperialistický sionismus". Ten byl dovedený až do tak tragicky směšných podob, kdy byli katolíci zásadně zváni "klerofašisty" a obviňováni ze spolupráce s nacisty a "západními rozvratnými ideovými centrálami" a na šibenicích likvidované špičky jednotlivých komunistických stran východního bloku v stalinistických procesech pak byly označovány za osoby "sionistického původu".

Tato floskule změněná na hesla o hnusných pedofilních kněžích a sionistickém Izraeli je dodnes západními levičáky používaná a nějak se zapomíná, že shromáždění mladých norských sociálních demokratů, kde vraždil Breivik, bylo vedeno pod transparenty "Pryč s Izraelem" a "Za svobodu palestinského národa", ale také jako silně antiklerikální setkání.

Dnešní představitel sociální demokracie Zaorálek, absolvent studia marxisticko-leninské filozofie a politické ekonomie, nepoužívá termínu "klerofašismus", ale tvrdí, že katolická církev kolaborovala s nacisty, a chytá na tyto žvásty lidi typu spisovatelky Procházkové. A také se se svými soudruhy nadmíru zastává "utlačovaného palestinského lidu". Ty věci spolu pevně souvisí.

Jak citoval Benjamin Kuras v článku "Psychická choroba - bigotnost" o knize-eseji "Anti-Semitismus, a Disease of the Mind", jejímž autorem je jeden z předních amerických psychiatrů Theodore Isaac Rubin: "Bigotnost je psychická choroba a antisemitismus je její nejvyhraněnější formou."

V našem východo- a středoevropském prostředí se podivně od dob Stalina a Hitlera snoubí bigotní antisemitismus s bigotním antiklerikalismem. Také Stalin opovrhoval židy a všechny význačné židovské členy bolševického vedení nechal povraždit spolu s desetitisíci "obyčejných židů", popů a věřících a s oblibou bořil kláštery a kostely a "zbavoval církev majetku". Ve jménu lidu. Hitler měl v programu udělat vyvraždění židů ihned, podle plánu mělo dojít na katolickou církev až po "vítězné válce".

Isaac Rubin říká: "Sebenenávist a nedostatek sebeúcty bývá kořenem většiny chorobných projevů bigotnosti a nenávisti k druhým. Tedy i antisemitismu." A my bychom mohli jako Evropané dodat: i antiklerikalismu.

Rubin klasifikuje tento postoj jako "psychiatrickou neorganickou patologickou maligní (tedy zhoubnou) emoční chorobu. Tu nelze odstranit bez důkladného chápání její ´psychodynamiky´ (příčin, zdrojů, vzniku, projevů a následků), která v různých zemích a dobách "metastázuje", čili šíří se nákazou ven ze svého zdroje. Lidé trpící touto duševní nemocí či dispozicí mohou být svému okolí smrtelně nebezpeční." Jako vyhraněný případ psychopatické bigotnosti uvádí Rubin Hitlera. My můžeme dodat Stalina a Gottwalda a jejich pohrobky.

Podvědomí na nás prozrazuje daleko více, než si myslíme. Uvědomíme-li si, že marxisté se sami pasovali na ty, kteří prý jsou následovníci těch pravých, sociálně cítících křesťanů, těch, kteří údajně budovali "prvotní socialismus", a tvrdí-li dodnes že bohatství je nemravnost a že "spíše projde velbloud uchem jehly než bohatec do ráje", je Rubinovo vysvětlení dosti logické.

Jedním z takovýchto postojů - antiklerikalismu a antisemitismu -, jak říká Rubin, je potlačovaná (a nevědomá) nenávist vůči Kristovi, respektive církvi za to, že sami jeho hlasatelé nedokáží žít podle příkazů a příkladů, které po nás Bible požaduje. Tuto myšlenku vyslovil již Nietzsche. Vědomí či podvědomí, že Kristus vzešel ze Židů, a židé jsou "jak známo všichni bohatí", a boháči jsou tedy tak nějak ze zásady odporní, pak přesměrovalo naši nenávist z nás samotných, jak ukázali sami katolíci, nejprve z Krista (na něhož si troufat nesmíme a netroufají si na něj ani dnešní komunisté) na Židy a bohaté lidi obecně a dále pak v marxistickém pojetí přidáme "bohaté černokabátníky". A jako na biblické obětní kozly (a podle biblického obrazu) na ně naložíme svoje hříchy a vyženeme je do pouště.

V dnešní politické propagandě je, slovy Bohumila Sobotky a Zaorálka, nutno zajistit, aby církev, pro její vlastní dobro, byla chudá. Neboť jen tak zůstane skutečnou církví a nestane se "bohatcem", který nevstoupí do ráje.

Jako vždy se pak přidá omáčka pro osoby duševně mdlé o otylých fráterech a trpícím lidu, z jehož mozolů církev tyje. Vylíčí se, jak majetek nedozírné ceny by padl do rukou katolíků a bůh ví, jak by to s ním dopadlo. Jak to dopadlo, když tento majetek "převzal pracující lid" v zastoupení soudruhů, vidíme všude kolem sebe.

Je to vždy hra na nejnižší pudy, lakomost, nevzdělanost, hamižnost a resentimenty, na které tihle politici hrají. Takže nejenže jejich plakáty připomínají nacistické a stalinistické doby, ony z té doby přímo ideově vyrůstají.

Na základě využití podobných nejhorších lidských vlastností vyhráli socialisté minulé krajské volby onou slavnou třicetikorunou. Žádné štěstí ani jim, ani nám to nepřineslo. Paroubek se znemožnil, "kraken" Rath sedí v base, policie prohledává kdejaký úřad a ty ovládané socialisty kriminálka uctivě neobchází, jak "přátelé" doufali…

Sociální demokraté se rádi staví do role jakýchsi ateistických pokračovatelů Krista, co sytil a napájel chudé, ale nějak zapomínají, že aby byli věrohodní, museli by si také osvojit křesťanské kvality odpouštění, soucitu a lásky k bližnímu.

Ovšem něco takového by je asi ani ve snu nenapadlo. Spíš by si rádi udělali z církevního majetku svůj "pašalik", kde by se to vládlo a kde by byly ty obrovské majetky tak nějak pěkně po ruce, že. Jim a jejich přátelům "napříč politickým spektrem".