Tak budeme mít vládu odborníků. Pokud tedy za odborníky považujeme mnoho let sloužící státní úředníky, kteří na rozdíl od většiny ministrů trefí na jakýkoli odbor svého úřadu a vědí, kdo má kde jaký kšeft, který je třeba dotáhnout do konce. Odborníkem nejhlavnějším je patrně Martin Pecina, jehož kvalifikuje pro výkon funkce odbornického ministra vnitra nejspíš to, že je pro každou srandu a jako původem energetik ví, kde jsou v baráku pojistky a k čemu slouží.

Milosrdná tma je leckdy lepší než celá tlupa ruskojazyčných čističů.

Tenhle kabinet sice nepochybně bude schopen protáhnout zemi k volbám, ale jen za podmínky, že se nebude činit cokoli důležitého. Což je dobře, protože cokoli činí jakákoli vláda před volbami, to zavání průvanem v peněžence.

K vyděšení stačí předvolební programy. ČSSD sice od svého tři roky starého slibu porodného ve výši 120 tisíc nyní cukla na pouhou šestinu, ale i těch dvacet tisíc udělá radost exekutorům, kteří budou v Chomutově zabavovat nepřizpůsobivým neplatičům sociální dávky. Zvednou se přídavky na děti a všechno další, přibude třináctý důchod. Pozoruhodné je, že komentátoři většinou vůbec neuvažují o tom, zda je tahle politika dělání dalších nehorázných dluhů racionální více, či méně, ale spíše o tom, jak Paroubek po vyhraných volbách vysvětlí, že tyto sliby nelze splnit, protože bychom dopadli jako Maďaři. Prý to bude jako za Špidly, když se nejdříve říkalo, že zdroje jsou, ale pak se spisovala takzvaná reforma veřejných financí.

Kolegové zřejmě stále věří v racionalitu a státotvornost, která se však z rathovské ČSSD dávno vypařila. Jestli je cenou za získání a udržení moci státní bankrot po vzoru budapešťského premiéra Gyurcsánye, tak Jiří Lečo Paroubek s klidem nechá občany této země tuto cenu zaplatit. Když už jsme ve světě za pitomce, kteří si nechají svrhnout vládu v době krize a v polovině předsednictví EU, co bychom nemohli být za lemply, kteří potřebují kurátora z Mezinárodního měnového fondu, který bude několik let vracet zemi na cestu solventního člena Unie?

Že absurdní volební sliby myslí Paroubek vážně, jasně prokazuje i zásadní obrat ve věci zavedení eura. Pokud by se mělo razantně škrtat, tak to snad s tím eurem počkáme třeba do roku 2015, říká šéf ČSSD. To jen pár týdnů poté, co rychlé zavedení eura bylo klíčovou otázkou jeho protikrizové strategie.

Názorové veletoče tohoto politika jsou dobře známy. Konečně nic proti vyčkávání s eurem. Kdo ví, jak krizí projde eurozóna a navíc už po prvních měsících letošního roku je vidět, že Slovensko s eurem je bito recesí více než Česko, jehož koruna mohla znehodnotit. Jak upozornil viceguvernér ČNB Miroslav Singer minulý týden v Hospodářských novinách, tak zatímco loni rostlo Slovensko výrazně rychleji, nejen pokud jde o celkovou výkonnost měřenou hrubým domácím produktem, ale i o export a průmyslovou výrobu, tak poslední výsledky, pokud je počítáme podle dostupných údajů za prosinec 2008 až únor 2009, jsou podstatně horší než české. Propad exportu je o 3,4 procenta nižší v Česku než na Slovensku, u průmyslové výroby je rozdíl ve prospěch ČR 2,8 procentního bodu. A lze očekávat, že důsledky zavedení eura místo slovenské koruny v historicky nejsilnějším kurzu se v plné míře projeví ve druhém pololetí letošního roku.

Jenže aby výhody české koruny fungovaly, aby koruna nebyla terčem spekulací a bylo možné za rozumných podmínek financovat státní dluh půjčkami od bank i občanů, musí být fiskální politika velmi zdrženlivá a excesy v podobě astronomických porodných a třináctých důchodů si opravdu nemůže dovolit.

Když to však valně nezajímá velkou část voličů, těžko čekat, že to bude zajímat pány bojující o ministerská korýtka. Takže co nás čeká do voleb, je rajskou procházkou proti tomu čardáši, jenž nás čeká po nich.

MfD, 20.4.2009