Je vedlejší, zda sociální demokraty vede k jejich návrhům neznalost, nebo potřeba koupit si vyčůrané, neúspěšné a závistivé. Je jedno, zda se u nich jedná o nedbalost nebo úmysl. Výsledek je stejný.

ČSSD trestuhodně promrhala před lety obrovskou příležitost. Přestože byla Česká republika jednou z nejrychleji hospodářsky rostoucích zemí a růst HDP by nám mohli jinde závidět, podělali, co mohli. Půjčovali si další peníze a utráceli na každém rohu, jako kdyby našli cizí jackpot a bylo jim jedno, komu patří. Byl to ideální čas na nezbytně nutné reformy důchodového systému, zdravotnictví, zeštíhlení státu a jeho správy a řady dalších. Nic z toho se nekonalo. Dnes, když peníze nejsou, umí čeští socialisté jediné – zvednout daně.

KPMG International (ale není zdaleka jediná) analyzuje například sazby daně z příjmu právnických osob po celém světě již od roku 1993. Zaměřuje se na daňové sazby v rámci geografických regionů či mezinárodních organizací, jako je např. OECD, G7 či EU. Jaký je výsledek? Sazby daně z příjmu právnických osob na celém světě dlouhodobě klesají. Důvodem jejich snižování je silná konkurence mezi zeměmi, které se snaží přilákat nové investory. Ti s sebou totiž přinesou další daňové příjmy a nová pracovní místa, a podpoří tak ekonomiku celé země.

ČSSD oproti těmto nezvratným faktům navrhuje daně zvýšit, zavést daňovou progresi, zavést daně nové a zvýšit odvody sociálního pojištění. Nadále přetrvávají takové daně, jejichž správa stojí více, než je výše jejich výběru. Je to všechno stejně naprosto pitomé, jako když někomu, kdo má úvěr a ztratil možnost jej splácet, zvýšíte ještě úrok a za neplacení mu udělíte pokutu. Co se stane, když projdou takové návrhy, které na stůl dává ČSSD? Stačilo by použít obyčený přirozený selský rozum a nahlédnout do statistik u nás i v zahraničí. Nicméně i v oblasti odborných analýz jen těžko najdete jiný závěr:

1) Fakticky se sníží výše výběru daní. Když došlo v minulosti ke snížení daňové zátěže, výběr se logicky zvýšil. Nikomu se nevyplatilo přenést svůj byznys (podnikatelé) nebo brigády a melouchy (zaměstnanci) do šedé ekonomiky. A na 100% počítejte s tím, že soukromý sektor bude v takových věcech vždy chytřejší než stát.

2) Úspěšné firmy budou pokračovat v odchodu, čímž se opět fakticky sníží výběr daně. Zvýší se počet firem v úpadku, protože ty, které ještě v krizi přežívají, dostanou za krk od socialistů další ránu. Díky uvedenému se zvýší nezaměstnanost a náklady státu s ní spojené.

3) Stát si bude muset opět více půjčit a prohloubit zbytečně svůj již tak astronomický deficit. Pokud se totiž někdo domnívá, že socialisté umí oproti zvýšeným daním také šetřit, tak prosím o konkrétní případ z minulosti. Já tvrdím, že nejenže neumí, ale ani nechtějí, protože by ztratili převážnou část své voličské základny.

4) Prohloubí se opět sociální rozdíly, pomalu snad i politicky socialisty řízená závist, a utlumí to rozvoj, protože ti, co táhnou ostatní, ztratí zájem.

Jakékoli jiné závěry popírající výše uvedené čtyři body nejsou ve skutečnosti odborné a věcné. Dokonce nejsou ani politické. Jsou typickým výsledkem politikaření českých i evropských socialistů.

Český státní dluh drží převážně české subjekty. Finanční instituce, pojišťovny, penzijní fondy a Česká národní banka drží v součtu téměř 65 % dluhu České republiky, téměř 30 % pak drží subjekty zahraniční. V kontextu celého výše uvedeného to na mě dělá jediný dojem. Současná ČSSD snad musí mít provizi od těchto subjektů za každé vydání nového státního dluhopisu. V každém případě bych snad nejraději odstavil ČSSD z politiky jakoukoli cestou. Taková nemožnost se podílet na politice pětadvacet let až doživotně by České republice jedině prospěla.

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora