Když mi nabídl ihned.cz tuto informaci, nevěřil jsem vlastním očím. Pražská teplárenská, Pražská energetika a její dceřiná společnost PRE Distribuce. „Jako neuvolněný funkcionář jsem se vzdal odměny ve výši 75 tisíc korun měsíčně,“ říká Hulinský. Kdyby se nechal uvolnit a pobíral by je za výkon mandátu, nemohl by mít ty skromné „přivýdělky“ z městských a poloměstských firem. Inu, ten chlap je bezpochyby charakter… Toto zjištění mě ovšem dnes přivedlo na daleko hlubší myšlenku. Co s tím. A nejen s tím. Co například s našimi veřejnými zakázkami, co s podporami, dávkami, důchody, ale i s tím, co by mělo být obsahem placené práce voleného politika. Nabízím své úvahy dnes i vám.

Obsah placené práce voleného politika

Podílet se na řízení města je nesmírně důležitá role. Jsem přesvědčen, že zastupitelé ve městech by neměli být „neuvolnění“. Za svůj odpovědný mandát by měli dostávat odměnu, a to vždy. Oproti tomu jsem přesvědčen, že když už městské firmy máme (a já jsem jejich odpůrcem, neboť jejich existence křiví trh v regionu, slouží jako úložiště politiků a v neposlední řadě k mnohdy neefektivnímu přerozdělování), nemají v jejich orgánech volení politici co dělat. Volení politici jsou tu od toho, aby přísně kontrolovali nakládání s prostředky města, tedy i městských firem. Aby kontrolovali práci manažerů a přísně je postihovali za pochybení - nebo mnohdy i úmysl - při špatném hospodaření. Jakmile usednou volení politici do křesel v orgánech takových firem, kontrolují sami sebe. Jistou výjimkou by mohly být kontrolní orgány přímo ve firmách (například v dozorčích radách), ovšem vždy a výhradně bez nároku na odměnu, neboť kontrola má být součástí jejich placené práce voleného politika.

Podpory a dávky

Jakékoli plošné vyplácení, které nezohlední konkrétní situaci jednotlivého člověka, je špatné. Děti si nepořizujeme jako zdroj své obživy, ale nepořizujeme si je primárně ani pro stát, aby měl nového daňového poplatníka. Porodné jako nárok nesmí existovat a pokud nějaký takový druh podpory chudých má existovat, pak přísně adresně podle jejich skutečné finanční a majetkové situace. A jestliže někdo neuměl doteď uživit své děti, které si pořídil, absolutně nechápu, proč bychom měli my přispívat porodným na každé další dítě takových rodičů. Totéž platí při vyplácení dávek. Jestliže někomu přispíváme na bydlení nebo benzín do auta už několik let, něco je špatně. Ale rozhodně ne na straně těch, co to platí.

Důchody

Další kontroverzní názor, ale už jsem takový. Plošné důchody jsou špatně. Pokud už máme plnou pusu sociálního státu a vzájemné solidarity, pak jedním ze základů musí být i to, že kdo díky své celoživotní práci a majetku důchod nepotřebuje, nemá na něj mít nárok, natož aby mu čest a solidární sounáležitost velela si o něj požádat. Zároveň jsem přesvědčen, že stejně tak, jako se rodiče starali o své děti, mají se na sklonku života děti postarat o své rodiče. Ani jedno z toho není primární úlohou státu. Jenže to by stát se svou daňovou politikou a politikou přerozdělování musel hodně ustoupit a svou moc nad občany v této oblasti vložit do jejich rukou a jejich osobní odpovědnosti. Vybírat od nich podstatně méně, přerozdělovat podstatně méně a nechat peníze lidem, kteří si je v ekonomicky aktivním životě vydělali, aby si na stáří měli zodpovědně opravdu z čeho spořit.

Veřejné zakázky

I v této věci mám roky stálý názor. Zajistit úspory, efektivitu, odpovědnost a maximálně eliminovat korupci a rozhazovaní? Nechť se politici vykašlou na vymýšlení omezení druhu vlastnického práva k akciím, složité podmínky pro výběrová řízení a takové „vymoženosti“, jako že se soutěže může účastnit jen ten, kdo už něco takového pro město či stát dělal a má za sebou už nějaký finanční objem v soutěži podobném plnění. Všechny tyto podmínky jednak nahrávají předem vybraným, ale také neumožňují férový vstup do soutěže novým subjektům. Jediným kritériem musí být podle mého názoru cena, termín plnění a kvalita nabízené práce. To vše bez jakýchkoli finančních navyšování v průběhu plnění (musí jít k tíži zhotovitele) a s tvrdými sankcemi za nesplnění termínu nebo kvality, které budou ihned tvrdě vymáhány.

Kdyby výše uvedené platilo, půjdou do politiky lidé, kteří ji opravdu chtějí dělat pro ostatní. Nebudou kandidovat stále stejní, kteří mají politiku jako hlavní zdroj svých příjmů na úkor daňových poplatníků, a vynakládání veřejných peněz bude efektivnější a soutěže férovější. Lidé budou mít více svobody ve svém životě, ale i odpovědnost za něj, neboť ani toto není primární úloha státu. Bohužel, zatím se ze všech různých návrhů jdoucích proti výše uvedenému zdá, že platí staré známé „kapři si svůj rybník prostě sami nevypustí“.

Autor je zakládající člen Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora