Na vysvětlenou. Malou polemikou je míněno, že s většinou tezí v komentáři souhlasím. Pouze chci upozornit na některé jednotlivosti, jež by mohly jeho obsah ve výsledku poněkud diskreditovat.

Úvodem nezbytné připomenutí. Institut Václava Klause publikoval na stránce www.klaus.cz v pořadí druhý komentář (19/3). Jeho námětem je nedávný sjezd ČSSD.

V nadpise IVK je uvedeno: Ke sjezdu českých socialistů.

Ne že by naši sociální demokraté nebyli současně socialisty, nicméně elementární úcta k politickému soupeři velí respektovat jeho autentické označení. A málo platné, v Ostravě sněmovala strana sociálně demokratická, nikoli socialistická. Je to podobné, jako kdyby v době, kdy VK stál v čele ODS, pomyslný Institut Miloše Zemana (IMZ) vydal po skončení kongresu ODS analýzu pod názvem "Ke kongresu tunelářů". Zeman tehdy razil tezi "kdo podporuje či toleruje tuneláře, sám je tunelář". Onen titulek, který na první pohled vypadá děsivě, má tedy, ze zemanovského úhlu pohledu, svoji logiku.

Není pochyb o tom, že autoři IVK použili termín "socialisté" v lehce pejorativním smyslu. Podobně by autoři onoho fiktivního IMZ použili výraz "tuneláři", ovšem ve smyslu otevřeně pejorativním.

Kromě výše uvedeného je tu ještě jeden významový problém. Kromě ČSSD existuje stále ještě strana socialistická, byť v porovnání s ČSSD zcela bezvýznamná. Jak mezi nimi budme rozlišovat, když i pro sociální demokraty používame výraz socialisté?

IVK sice použil v komentáři č. 2 šalomounský trik, když napsal, že "není ani na straně, ani ve straně českých socialistů, čili ČSSD", nicméně férovější by bylo rozlišovat podle hesla "každému, co jeho jest".

Komentář č. 2 v první polovině hodnotí ČSSD jako takovou. Veskrze správně a výstižně, občas se ale autoři "zapomenou". To když napíšou, že naši sociální demokraté "věří, že jejich pravda je tak nesporná, že nevěřit v ní mohou jen pomýlení lidé slepí vůči realitě světa". Upřímně: nemohl by totéž napsat kdokoli o postojích lidí kolem VK? Oni snad nevěří, že jejich pravda je nesporná a že nevěřit v ní mohou jen pomýlení lidé slepí vůči realitě světa? Z článků a veřejných vystoupení osobností jako VK, Ladislav Jakl nebo Petr Hájek jsem nikdy neměl dojem, že by nebyli o správnosti svého vidění světa i přesvědčeni stejně skálopevně jako sociální demokraté o svém světonázoru. Tak jaký smysl citovaná věta v komentáři č. 2 vlastně má?

Kouzelná je ovšem pasáž týkající se nevybočení ČSSD z jejího dosavadního stylu a směru uvažování (popsaného v první polovině komentáře). Abych byl ale spravedlivý. Souhlasím se závěrem autorů, že "posunutí k politickému centrismu" (blairovským směrem) nepřicházelo do úvahy, stejně jako "odhození zbytků marxistické veteše" či "přehodnocení nadšení z expanzivni fiskální politiky". Pak ale začínají autoři fantazírovat.

Tvrdí, že jedním z možných posunů ČSSD bylo adoptování principů nepolitické politiky, havlistického elitářství a přechod na pozice antistranické utopie. To se naštěstí nestalo, a proto "v tomto smyslu sjezd obstál". Opět upřímně: opravdu něco takového reálně hrozilo, anebo to nepřekračilo hranici fantazie autorů komentáře? Je to pozoruhoný způsob uvažování: můžete mě obvinit, že kromě slovní obrany Izraele ve svých článcích na blogu bych mohl také zabíjet na Západním břehu arabské výrostky (stejně jsou to všechno potenciální teroristé), ovšem nedělám to, a tak jsem ve vašich očích jako člověk vlastně obstál. Můžu si gratulovat.

Autoři IKV ocenili i důležitou personální změnu ve vedení ČSSD: odchod Jiřího Dienstbiera ml., tohoto "oblíbence mediálních struktur" (podobné výrazy znějí až zlověstně), jehož koncepce byla sjezdem odmítnuta. Jaká koncepce vlastně? O tom se v komentáři nemluví, což je škoda, neboť tady je běžný občan v nevýhodě. V obecném povědomí je totiž Dienstbierův program "spravedlivého státu", který vešel ve známost v době, kdy kandidoval na prezidenta.

Cituji z jeho blogu:

"Cestu ke spravedlivému státu vidím v naplňování tří hlavních cílů:

1) V přísném dodržování rovnosti před zákonem. Aby zákon platil pro každého, aby si právo nemohl nikdo koupit
2) V dostupnosti kvalitních veřejných služeb pro všechny. Aby se studenti nemuseli placením školného zadlužovat, aby se všem bez ohledu na jeho majetek dostala stejně kvalitní zdravotní péče.
3) V důsledném a systémovém potírání korupce. Abychom přešli v boji s korupcí od slov ke konkrétním činům."

Že by na sjezd do Ostravy přijel s něčím, co by výše uvedené popíralo? To sotva. A že by se ČSSD nemohla ztotožnit s výše uvedenými body? Taktéž nepravděpodobné. Bylo by proto užitečné, kdyby byl napříště IVK v podobných případech konkrétnější a o oné odmitnuté Dienstbierově koncepci ztratil v jednom odstavci slovo.

Děsivě ovšem zní následující věta v komentáři:

"Naproti tomu populistické, ideově nezakořeněné, programově vyprázdněné a konjunkturálně motivované pokusy nahradit parlamentní demokracii korporativistickou diktaturou jsou nebezpečím pro všechny vyhraněné a na srozumitelných základech postavené politické strany a ideové koncepty bez rozdílu orientace."

To jsou velice vážná slova. Dovolím si skromý dotaz: ono se něco takového děje? O jakých pokusech tu autoři píší? Kdo za nimi stojí? Slyšíme-li slovo korporativistický, podvědomě nám vytane na mysli Mussoliniho fašistická Itálie. To je ovšem nepřípustné zúžení, jak lze dovodit z Klausova textu z roku 2001 na jeho webu (Směřuje ČR ke korporativismu? - odkaz zde). Ovšem čteme-li o pokusech nahradit parlamentní demokracii korporativistickou diktaturou, nelze tomu rozumět jinak než jak je to napsáno: že jde o protiústavní úsilí zlikvidovat demokracii a instalovat fašistický režim. Máme se začít bát a začít "mobilisovat" – anebo jde o další politickou poplašnou zprávu?

Domníval jsem se, že moudré osobnosti s elementárním smyslem pro zodpovědnost se tímto způsobem vyjadřovat ze zásady nemohou. Mýlil jsem se.

Stejskal.estranky.cz